sobota 23. května 2015

První......a poslední?

O čem dnešní povídání bude? Námět jsem našla u Ivy na http://babakat.blog.cz/1505.


Téma o první a poslední panence ve sbírce se mi zalíbilo a říkala jsem si, že nebude problém to dát dohromady. I když mám panenek poměrně dost, tak si velice dobře pamatuji, kdy jsem panenky začala sbírat a proč. Bylo to na jaře r.2008, syn si pořídil internet a já hned začala objevovat, co všechno se tu dá najít. A jednou jsem narazila na stránky děvčat, která panenky sbírají a tvoří na ně. Jako holka jsem si na panenky šila ( v ruce) a musím uznat, že to byly pěkné modely i pěkně ušité. Troufla jsem si i na klobouček z manšestru, byl moc hezký, ale bohužel se nic nedochovalo. Takže mně zaujalo, že je u nás dost sběratelek panenek a říkala jsem si, že by se mi líbilo na panenky tvořit a mohla bych to zkusit. Příležitost koupit si první panenku se brzy naskytla, na Lidlu měli panenky v akci a já neodolala. Bohužel nemám fotografie panenky v původním oblečení, tenkrát jsem netušila, že panenky budu sbírat, fotit a jednou si založím svůj blog. Prostě jsem chtěla něco na panenku vytvořit. Hned vám tu první ukážu.


Je to panenka typu Barbie od firmy Disney. Upletla jsem jí večerní šaty.


Má moc hezký obličej.


Označení panenky.


Vlásky jsem rozpustila na focení, jinak je má zapletené do copu. Má pěknou hřívu.


Kdo jsi maličká? Tak tady je poslední panenka, která do mé sbírky přicestovala z Aukra.


Je to panenka Lego Duplo Marie. Říkáte si, proč jsem si koupila tuhle panenku? O panenkách Lego už vím delší dobu. Kdysi měl náš trafikant panenku od Lega ve výloze, ale tehdy se mi zdála drahá. Po delším čase, kdy už jsem měla panenek víc, jsem si říkala, že bych si tuto panenku do sbírky koupila. Šla jsem do trafiky a panenka už byla pryč. Nedávno jsem ji objevila na MMB, byla sice bez šatiček a nestála moc, už jsem neváhala a panenku koupila.


Panenka Lego Duplo, dostala jméno Anička a je předposlední. Chtěla jsem se o panenkách Lego dozvědět něco víc a přitom jsem zjistila, že i ony mají své panenky. Náhodou jsem maličkou Lego Duplo našla na Aukru a tak má i moje Anička svou panenku Marušku a ta je poslední v mé sbírce. Musím poctivě napsat, že zatím pslední, protože vím, že určitě přibudou další. Proto je za nadpisem článku otazník. S Aničkou mám určitý záměr, ale zatím ho neprozradím.


Je roztomilá, dostala pletené spoďárky a háčkované šaty. Teď už se vyrábí jiný typ panenek a ten se mi moc nelíbí.

Na závěr jen tak pro zajímavost. Na jaře r.2008 k nám přišel i náš Poldík, želvička. Byl tehdy hodně maličký, nebyl mu ani rok a važil pouhých 40 gramů. Jsem moc ráda, že tu panenky a Poldík jsou stále se mnou.Usmívající se

pátek 8. května 2015

Pojďte se mnou na procházku, zvu vás...

Dobrý večer, doufám, že přijmete moje pozvání na krátkou procházku. Od rána svítilo sluníčko a zvalo nás ven do přírody. Manžel je po operaci, takže nějaký výlet nepřicházel do úvahy. Odpoledne jsem si dala do tašky foťák, Nelu a Suve a vypravila se na vycházku. Pojďte se mnou....

Šla jsem cestou, kudy jsem před 16 roky chodívala do práce.


Chodník vede kolem sídliště a teď tu kvetou krásné okrasné třešně.


Za sídlištěm jsem odbočila a šla cestou ke staré lipové aleji. Pod kvetoucími ovocnými stromy.


Pod klenbou tvořenou korunami stromů bylo příjemně. Nela a Suve v loňském listí, moc se jim to nelíbilo.


Nela je odvážnější, tak jsem ji vyfotila u stromu.


Našla si i místečko k sezení.


Suve se nechala přemluvit na focení u stromu a málem ji odnesl vítr.


Nela mezi hluchavkou nachovou, musela jsem si název kytičky vyhledat a zase jsem o něco chytřejší.


Stromy tu asi nikdo neudržuje, tohle torzo břízy se mi líbilo. Rostou na něm choroše.


Na konci cesty je označení památné stromořadí, cedule už asi také něco pamatuje. Cestu lemují nádherné veliké lípy.


Tady je jedna z nich.


Taky si říkáte, že je to řepkové pole?


Omyl! Když jsem přišla blíž, tak jsem zjistila, že je to pole pampelišek.Mrkající To se mají včelky dobře.


Dokonce se mi podařilo zachytit projíždějící nákladní vlak.


Zpátky jsem šla starou cestou mezi poli, vede tu turistická značka.


Bohužel o stromy se tu nikdo nestará, takže tu zůstávají polámané kmeny stromů.


Cesta kdysi vedla ke statku.



To je všechno, co ze statku zbylo.


Tady jsem proti budově mého bývalého pracoviště - bývala tu Modeta, textilní závod na výrobu svrchního pleteného ošacení. Dnes tu sídlí firma Sapeli, která vyrábí dveře.


Zpátky jsem šla opět přes malý parčík, který byl založen na počátku 90.let, kdy Jihlava uzavřela spolupráci s holandským městem Purmerend.


Roste tu několik krásných bříz, myslím, že je to jiný druh, než u nás roste.


Ještě se s vámi podělím o zajímavý zážitek. Podél cest tu hodně kvete střemcha. Po cestě jsem potkala dvě staré dámy, které se dohadovaly, co to je za keř. Když jsem k nim došla, tak se mně zeptaly, jestli to nevím. Naštěstí jsem odpověď znala. Pro mně to bylo moc milé setkání, protože jedna z těch dvou starých paní nás před lety učila v malířském kroužku. Už si mně nepamatovala, ale když jsem jí řekla moje příjmení a jména mých spolužaček, tak si vzpomněla. Říkala, že ještě maluje a v loňském roce prý měla výstavu. Takže se pokusím o ní něco víc zjistit. Usmívající se