sobota 26. června 2021

Pochvala

Od jara do podzimu mě naši sousedi mohou vídat jak kolem domu trhám mlíčáky, jitrocel a jetel pro naši želvu. A také květy jetele, Poldík má rád ty fialové, o bílé zájem nejeví. Dnes ráno jsem se opět vypravila na "pastvu" a kolem šla sousedka z vedlejší domu s dětmi. Upozornila je, že vybírám želvičce ty nejlepší  listy, zatímco ony donesou šnekům, které doma, mají hrst zeleného. Musela jsem se smát. Děti jsou přibližně ve věku našich vnoučat a přály si zvířátko. Tak mají povolené šneky ze zahrady. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy i naši kluci chtěli zvířátko, u nás to byl džungarský křeček. A hádejte, také jsem mu nosila to nejlepší, co měl rád. Sousedka říkala, že by u nás chtěla být zvířátkem.  Taková pochvala potěší.

Kromě snídaně pro Poldíka jsem ulovila i pár fotek pro vás. Snad vás potěší.


Tolik jsem si přála vyfotit vlčí máky a ejhle, kvetou i u našeho domu. 





Jasmín, připomíná mi dětství. Kolem domu, kde jsem bydlela rostlo několik keřů a pamatuji si na tu vůni, když jasmín kvetl. 



Svlačec rolní.


Druhý keř jasmínu je napadený mšicemi a tolik nekvete. 



Do třetice jasmín. 


Tyhle dva malé stromečky, katalpy rostou u nemocnice. Vypěstoval je ze semínka a pak je sem zasadil manželův tatínek. Tomu jednomu se nedaří moc dobře. Manžel kmínky obalil, aby je nepoškodili při sekání trávy. Tchán už nežije, ale stromečky tu snad budou dlouho. 

Mějte pěkný den. 

středa 23. června 2021

Křížová cesta

Dnes si projdeme Křížovou cestu na Křemešníku. Chvilka odpočinku určitě přišla vhod a my se vydáme vzhůru do kopce. 

Křížová cesta vede od Zázračné studánky ke kostelu Nejsvětější Trojice. Byla vybudována v letech 1903 - 1906. Byl vybrán návrh Antonína Theina z Černova. Terakotové reliéfy vytvořil Viktor Foerster. Sochu Krista pro Boží hrob zhotovil Antonín Bílek, socha je v nadživotní velikosti a je odlita z betonu. V roce 2018 byla restaurována. Původní reliéfy byly za 2.světové války zničeny, nové namaloval Raimund Ondráček. Původní cihlové kapličky byly v roce 1947 nahrazeny žulovými. 














Došli jsme k Božímu hrobu.

 Od něho je to kousek  k Větrnému zámku. Je to romantická letní vila, kterou si nechal vyprojektovat a postavit v letech 1930 - 1934 sochař a medailér Josef Šejnost. Byla stavěna podle návrhu architekta a stavitele Kamila Hilberta, který se podílel i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. Stavba byla v roce 1934 pozastavena a bohužel nebyla nikdy dokončena. Josef Šejnost tu chtěl vybudovat muzeum medailí. Po jeho smrti v roce 1941 ji převzal jeho syn sochař Zdeněk Šejnost. Předobrazem vily měl být středověký hrad s dvojicí věží v rozích areálu. Celý areál doplňují sochy havranů od Josefa Šejnosta. V roce 2011 zde proběhla rekonstrukce a bylo plánováno muzeum.  Ani tato přestavba nebyla dokončena. V současnosti má soukromého majitele. 



Šest havranů, ten sedmý je ukrytý za zelení stromu. 


Našla jsem fotografii, kde jsou všichni havrani. Ještě, že máme staré články a hlavně fotky. 



Socha mi připomíná Moai z Velikonočního ostrova v menším vydání. 


Kam zmizela brána? 


Fotografie z našeho dřívějšího výletu. 





Tahle věžička se líbí manželovi. Prý by tam měl trucovnu. 


Ráda bych se do zámečku někdy podívala. Na internetu jsem našla několik fotek. 


Hned vedle zámečku vedou schody ke kostelu Nejsvětější Trojice. O jeho historii se dočtete tady: Kostel Nejsvětější Trojice














Tady jsme našli kamínek. 


Manžel měl chuť na kávu a nakonec z toho byl oběd. 


Ještě pohled ke kostelu a jedeme domů. 
Cestou mi manžel zastavil v Rohozné. Už zapomněl, že jsem kostelíček několikrát fotila. Ale nevadí. 


Sotva jsem vystoupila z auta začalo zvonit poledne. 




Myslela jsem, že je zvonění řízeno elektronicky, ale omyl. V poledne a večer zvoní místní občan. To víte, jsem holka zvědavá, tak jsem se ho zeptala. 





Omlouvám se, že je dnešní článek tak dlouhý, ale Křemešník si to myslím zaslouží. 

Přeji vám pohodové dny.