pondělí 29. února 2016

Co mi teď dělá radost?

Říkáte si, co by to mohlo být, co mi teď dělá radost? Kromě vnoučátek, panenek někdy i manžela jsou to kytičky.

I když nejsem žádný Mičurin, mám jich docela dost. Většinou jsou v kuchyni. Proto jsem ráda, když mi nějaká kytička vykvete.


Teď mi rozkvetla fialka, mám ji od loňska. Mám ještě jednu, ta kvete fialově, ale letos zatím nerozkvetla. S fialkami nemám velké zkušenosti, tak uvidím, jak se jim bude dařit dál.


No ani v kuchyni nesmí chybět panenky, tuhle maličkou jsem dostala od své bývalé kolegyně z Modety.



Okno v kuchyni mi zdobí kaktusy a už je druhý rok přes zimu dávám na okno na chodbě našeho domu, je zde chladno. Ústřední topení moc kytičkám nesvědčí, většinou by měly být přes zimu v chladnější místnosti a to se u nás nedá. Tak jsem je zkusila dát na chodbu, jestli třeba nevykvetou. V loňském roce jsem žádný úspěch nezaznamenala, až letos. Rozkvétá tento žlutý.


Zatím má dva kvítky a další dva ještě možná rozkvetou.


Další kvetoucí kytičkou je orchidej. Je to můj třetí pokus o pěstování orchidejí. Každý říká, že to nic není, ale mě vždycky uhynuly. Tuhle jsem si rozkvetlou koupila a doufám, že to tentokrát vyjde.


Je nádherná a já každý den obdivuji, jak je příroda rozmanitá a dokonalá-


Kudrnatou vrbou tak trošku přivolávám jaro. Nedávno jsem viděla pěkně ozdobené větvičky kudrnaté vrby. Manžel jel na chalupu, vrbu ořezal a dosel mi velkou hromadu proutků. Něco jsem si vybrala do vázy a než jsem ji stačila ozdobit, tak vrba za dva dny už krásně obrůstala lístečky a já ji nechala tak.

sobota 27. února 2016

Malá módní přehlídka.....

Snad každá holčička nebo pak už větší slečna zatouží být někdy modelkou. Tak to mají určitě i panenky. Také se rády stanou modelkami.

Jak to bylo u nás? Minulý týden mě vzbudil pan pošťák. Nechodí tak brzy, ale já marodím a tak jsem dopoledne spala. Dost jsem se lekla a říkala si, že by už kontrola? Ne, byl to pošťák a donesl mi balíček. Dost jsem se divila a rozespalá přemýšlela, co to může být. Měla jsem objednané jen knoflíčky a ty chodí v obálce. Pak jsem se podívala na odesilatele a hned jsem věděla, že balíček není můj, ale mých děvčat - Nely a Stelly. Balíček jim poslala Andy, customizerka, která dělá přemalby panenek Blythe a k tomu jim šije, plete a háčkuje báječné modýlky. Tak jsem pro děvčata došla a začalo rozbalování, to víte holky byly pěkně netrpělivé, co se v balíčku skrývá. Dost slov, vezmeme to popořádku.


V krabičce byl balíček zabalený do krásného červeného papíru a převázaný širokou stuhou.


Andy poslala děvčatům krásnou pohlednici.


Také něco na zub - čokoládu.


Holky byly pěkně netrpělivé, prý ať tu stuhu už rozvážu, aby viděly, co v balíčku je.Mrkající


Nelinka jen vydechla, páni to je věcí....šatičky, punčošky, kalhoty, no prostě bylo toho spousta. Stellinka samým překvapením zapomněla na chvíli mluvit.


Potom si hned chtěly všechno vyzkoušet. Musela jsem jim vysvětlit, že mi není dobře a módní přehlídku necháme na jindy. Tak si oblékly šatičky, vzaly si punčošky a musela jsem je vyfotit, aby viděly, jak jim to sluší. Takhle na dálku jsme děkovaly Andy za její dárek.

Dnes jsem jim řekla, že bude malá módní přehlídka a holky se mi u focení potom málem popraly.


Nejdřív přišly na řadu kalhoty a k nim barevná trička.


Druhý model, Stellinka předvádí halenku s kytičkami a růžové kalhoty, Nela kostkované šaty s kapsičkou na holčičí tajnosti.


Detail kapsičky.

Pak nastal problém, holky se málem popraly o šaty a tak jsem fotila každou zvlášť.


Nejdřív přišla na řadu Nela a lehounké letní šatičky. Jestli budou letos taková vedra jako loni, tak se budou hodit.


Stellinka si oblékla šaty s dlouhým rukávem, k nim bílé punčošky. Šatičky zdobí přívěšek ve tvaru srdíčka.


Další model, šatečky mají vzorovaný horní díl, vínovou sukýnku a zdobí je bílá krajka. K nim si Stella vzala růžové punčošky s hvězdičkami a červené botičky.


Holky slíbily, že už budou hodné a tak jsem je spolu vyfotila. Nelince jsem oblékla oranžové tričko.


Holky se dobře fotí a já pak nevím, kdy přestat.


Punčošek mají dost, tak se snad o ně nepoperou.


Ještě dostaly dvě kabelky a uprostřed je batůžek - Nela ho hned vyzkoušela.


Tak ahoj.......chtěla jít pryč, když jí Stella nechtěla půjčit šaty.


Při pohledu z okna zjistila, že je venku zima a dost to fouká a konečně dala pokoj.

Ještě jednou na dálku děkuji Andy za krásné oblečení. Doufám, že se vám malá módní přehlídka líbila.Usmívající se

středa 24. února 2016

Odhalené tajemství


Tajemstvím byl pro mně dlouho původ dvou panenek. Představila jsem vám je v únoru loňského roku v článku o ruských panenkách.

Jsou to dvě krajní panenky.


Zařadila jsem je mezi ruské panenky, protože jsem nevěděla, kde je jejich původ. Nedávno se ke mně dostala informace, že pochází z Estonska a vyrobila je firma Salvo. Tak jsem se pustila do pátrání po dalších informacích.
Jaké panenky se v této zemi vyráběly? Průmyslová výroba panenek v Estonsku začala mezi roky 1920 - 1930. Jedním z podniků byla továrna Läänela poblíž Tallinu.Panenky byly vyráběny ze směsi sádry, vody, papíru a lepidla. Byly vyráběny na zakázku a prodávaly se v obchodech, na trzích i různých zemědělských výstavách. Bohužel továrny, kde se panenky vyráběly, byly zavřeny v době sovětské okupace a byly nahrazeny drobnými řemeslnými družstvy Artěl. Zde se kromě produkce potravin a výroby spotřebního zboží vyráběly i hračky. V letech 1960 - 1970 začala velkosériová výroba hraček a to v Artělu zvaném Salvo. Tady se vyráběly panenky z plastu, které se jmenovaly Tiina a Toomas, dále panenky textilní i dřevěné.Panenky byly oblečené v estonských krojích. Tyto panenky byly častým turistickým suvenýrem.
Továrny, vyrábějící hračky, zanikly po založení Estonské republiky v roce 1991.
V současné době jsou staré panenky k vidění v estonském muzeu hraček v Tartu.


Tak vám představuji moje estonské panenky zn.Salvo - Tiinu a Toomase.


Panenky jsou plastové, mají pohyblivé ruce i nohy a otáčí hlavu. Vlásky jsou lepené, takže se bohužel nedají česat. Tvoří na hlavičce takovou přilbu.


Panenky měří asi 23 cm.


Další fotky jsem si půjčila z netu, aby jste měli představu, jaké panenky továrna Salvo vyráběla.



Tahle holka v námořnickém se mi moc líbí.


Prodávaly se v takových krabicích.


Existují i panenky bez nalepených vlásků.


Dřevěné panenky z firmy Salvo.




Tato má dokonce nalepené vlásky.
Fotky textilních panenek jsem bohužel nikde nenašla.

Jsem moc ráda, že se mi podařilo odhalit původ těchto panenek.

neděle 21. února 2016

Panenky pro radost

Myslím, že každý, kdo tvoří panenky, ať je to profesionál nebo amatér, je tvoří proto, aby udělaly radost.

Dnes bych vám chtěla ukázat pár panenek, které vznikly v poslední době a byly vytvořeny s láskou. První je panenka Šárky, která ji ušila pro svou kamarádku.


Je to kouzelná textilní panenka. Líbí se mi, jak pěkně stojí a to díky tomu,jak mi sdělila její autorka, že má tělíčko drátěnou kostru.

Další panenky už budou z mojí dílny a jsou pro změnu háčkované. Vznikly během podzimu minulého roku a na začátku roku letošního.


Víla Amálka. Tu jsem háčkovala pro kamarádku našeho vnoučka, která miluje vílu Amálku. Holčičce se moc líbila a hned ji nesla ukázat do školky.Usmívající se


Další pro jednu malou školačku.


Tahle panenka byla vánoční dárek pro dcerku mojí kolegyně. Dostala jméno Anička.


Dvě malé panenky jsem uháčkovala jako poděkování paní Noře, díky které mám ve své sbírce Nelu a Stellu, panenky Blythe. Byly určeny pro její dvě panenky.


Každé ráno potkávám na zastávce paní, která jezdí uklízet do jednoho jihlavského závodu. Na tom by nebylo nic divného, ale paní je již přes 70 roků a je velice čilá a já obdivuji její elán. Když viděla moje panenky, tak projevila přání, abych jí jednu uháčkovala pro vnučku, která letos půjde do první třídy. Rádá jsem její přání splnila.

Myslím, že můžu mluvi i za Šárku, že nám tvoření těchto panenek přineslo radost.

neděle 7. února 2016

Zastavení na Křemešníku

Dnes vás chci pozvat na malý výlet na Křemešník. Jela s námi malá Emka, která pochází ze Slovenska, aby poznala krásy Českomoravské vrchoviny.

Něco málo o místě, které navštívíme. Křemešník je nejvyšším vrcholem Českomoravské vrchoviny a nachází se nedaleko Pelhřimova, města rekordů a kuriozit. V jeho vrcholových partiích byla již v roce 1985 vyhlášena přírodní rezervace Křemešník. Na vrcholku byl v první polovině 18. století postaven poutní kostel Nejsvětější Trojice, který vznikl rozšířením původní gotické kaple z r.1555.


Tuto fotografii jsem si vypůjčila z netu. Dnešní výlet byl tak trochu adrenalinový, postupně se vybila baterie mého foťáku, pak manželova a nakonec i telefonu, takže jsem nestihla udělat celkové foto kostela.


Kostel zdobí vitrážová okna. Doufám, že se sem na jaře vrátíme, chtěla bych se podívat dovnitř.



Z jižní strany kostela jsou ambity, které sloužily poutníkům jako úkryt při špatném počasí.



Tady je Ema u sloupu v ambitu kostela.


Jedno ze zastavení křížové cesty, která vede ke kostelu.


Poblíž kostela stojí nedokončená stavba Větrného zámku.


Zámek začal stavět v roce 1930 sochař a medailér Josef Šejnost, který zde chtěl zřídit muzeum svých medailí. Zámek však nebyl dokončen.


Na věži zámku sedí sedm skleněných havranů jako připomínka pohádky o sedmi bratrech.


Zámecká brána.



Nesmím zapomenout na naši malou cestovatelku.

Vrchol Křemešníku byl vyhledávaným poutním místem díky studánce, která prý má léčivou vodu. Studánka neteče stále, voda se objevuje kolem Vánoc a koncem července mizí. Nad pramenem je kaplička a vedle ní v zemi je patrná bývalá poustevna. Voda ve studánce je mírně radioaktivní, na Křemešníku se totiž kdysi těžilo stříbro. Po ukončení těžby sloužily šachty jako obydlí poustevníků z řad františkánů a ivanitů.

Dnes nabízí Křemešník vyžití sportovcům, turistům. Na vrcholu stojí hotel Křemešník.



Hotel ze zadní strany. Vidíte, že jsem se snažila fotit, tady už mobilem.


Sportovní vyžití tu v zimě najdou lyžaři na sjezdovce i na tratích pro běžkaře, které jsou v okolí upraveny.


V létě nabízí vyžití lanové centrum.



Emka to hned chtěla vyzkoušet.


Do kraje se může turista podívat z rozhledny Pípalka, která je vysoká 44 m a vede na ní 205 schodů.

Kolem vrcholu Křemešníka vede naučná stezka, která měří asi 3 km a je na ní 10 zastavení, kde se dozvíte něco z historie a přírody.


Dalším zajímavým místem je tahle malá skalka s křížkem na vrcholu a váže se k ní pověst, která souvisí s jejím vznikem.



Kámen má zajímavou strukturu.


I Emičce se to místo líbilo.


A jedeme domů.


Dnes bylo chladno a tak jsme se těšili na hrnek něčeho dobrého, horkého na zahřátí, my na kávu a Emička na čaj.

Moje dnešní vyprávění je delší a doufám, že vás nebude nudit.