Pokračování výzvy Blogeři proti Covidu. Stejně jako Martě mi udělala radost návštěva. Na návštěvu jsme jeli my za rodinou našeho syna, viděli jsme se s nimi po třech měsících, které se zdály nekonečné. Děti nás vítaly hurónským pokřikem už předsíni. A když jsme se přivítali, tak mi donesly společně ke Dni matek krásnou kytičku.
Takže už mám třetí orchidej, nádherně kvete.
Velkou radost mi udělal dort, který mi snacha upekla dodatečně k svátku. Ten mám v březnu, ale opatření proti covidu nám to nedovolila oslavit.
Než se nakrojil, tak jsem ho v rychlosti nafotila. Obdivovala jsem motýlky z čokolády, snacha je moc šikovná. Motýlky snědly děti. Dort je výborný, plněný tvarohovým krémem, který je lehčí než máslové krémy.
Do třetice mi udělaly velikánskou radost obrázky od dětí. Venda vymyslel příběh, který se odehrává na moři. Verunka se snažila o podobný a vztekala se, když jí to nešlo podle jejích představ.
Na zadní stranu mi vnouček napsal přání ke Dni matek. Má pěkné písmo.
Verunka se také moc snažila. Tady to prý je obrovská vlna, asi tsunami. Oba obrázky už mi dělají radost na lednici. Bohužel se mi tam celé nevejdou, tak je mám přeložené napůl.
Většinu času jsem trávili venku, dopoledne za zahradě, kde jsme mohli být bez roušek. Verunka nám předvedla jak už umí jezdit na kole. Jde jí to moc dobře. A to začala jezdit před necelými 14 dny. Venda hrál s mužem fotbal. Po obědě jsme s nimi šli zase na kola. Manžel si půjčil od syna kolo a jezdil s dětmi po cestě, která vede z vesnice ven. Fotky dětí vám bohužel neukážu, názor jejich rodičů se nezměnil a já ho respektuji. Domů nás zahnala bouřka a déšť.
U domu zasadili stříbrný smrček. Tady je vidět jaké je sucho. Odpoledne se to změnilo a krásně zapršelo. Ovšem ne všude, v Jihlavě bylo téměř sucho.
Malá jablůňka kvete. Vždycky kontroluji jak se jí daří.
Oblíbený výhled do kraje. V dálce je vidět silueta hradu Lipnice nad Sázavou. Takové jsou moje malé velké radosti.
Mějte pěkný začátek týdne.
