sobota 28. září 2019

Výročí a vzpomínka

V září před pěti lety jsem začala psát blog. Díky Šárce, která mi pomohla blog založit, dnes mohu psát o svých koníčcích, o výletech. O všem, co mě zajímá a těší. Mohu se tu setkávat se svými virtuálními přáteli a jsem za ně moc ráda.


V září začíná podzim, který miluji pro slunečné dny, kdy se rozzáří všechny barvy palety, kterou umí malíř podzim tak krásně malovat. A zároveň je to pro mě velice smutné období. A nejen pro mě, ale pro celou naši rodinu. Dnes by slavil svátek náš starší syn, jmenoval se Václav po mém manželovi. Ztratili jsme báječného syna, Jakub brášku. Za pár dnů by oslavil narozeniny. Osud nám někdy připraví zvláštní cesty. V měšíci, ve kterém se narodil, o 18 let později odešel. Moc to bolí i po těch letech. A tak mu posílám tam někam nahoru přání.


Nechci končit smutně. Po letech přišel do naší rodiny vnouček, který také dostal jméno Václav. Chytrý a šikovný klouček, letos nastoupil do první třídy. Jméno Václav se dědí v rodině mého muže už po několik generací. A Václav se jmenoval i pradědeček ze strany maminky. Už jsem těm mým Václavům dnes popřála.
A všem, kteří sem zavítají přeji krásné podzimní dny.

pondělí 16. září 2019

Viděno mobilem

Když chodím nakoupit, tak s sebou nosím mobil, ne kvůli volání, ale abych mohla fotit. Zajímavé místo, kytičky, stromy, keře.

V sobotu jsem se vypravila na Kaufland a hned v parku pod školou na mně z trávy vystrkovaly hlavičky žampiony.


Telefon jsem neuklidila a fotila dál.


Je škoda, že mobil dobře nezachytil krásnou modrou barvu.


Přejdu frekventovanou ulici a jdu silničkou k tunelu. Na volném prostranství bujně roste ostružiník.


Svlačec.


Drobné kvítky bílé hluchavky.


Pak mě zaujal bíle kvetoucí keř. Bohužel nevím jeho název.


A jsem na Keťásku.


Projdu tunelem. Už tady je vidět moderní "umění". Graffiti kam se podíváš.



O pověsti, že je v tunelu zazděná jeptiška jsem už psala. Tomu nevěřím, ale stejně by mě zajímalo, co se za obloukem skrývá nebo k čemu sloužil.




Jak už jsem psala, graffiti kam se podíváš.


Tenisové kurty. Tenis jsem nikdy nezkoušela hrát.


Loděnice. Sem kdysi chodili i rodiče mého muže. Hodně jezdívali na vodu.



A jsem u řeky. U lávky opět nechybí kačenky.






Cíl mé cesty. Zašla jsem ještě do Pepca, tam jsem odolala panence a místo ní si dala do košíku kolíky. Mrkající I cesta na nákup může být zajímavá.

pondělí 9. září 2019

Dny otevřených dveří památek - II.část

V dnešním pokračování minulého příspěvku navštívíme další dvě památky v Třešti.



První bude filiální kostel sv. Kateřiny Sienské. Byl založen v 16.století, kdy Třešť patřila Vencelíkům z Vrchovišť, jako luteránský kostel.





Náhrobek neznámého rytíře.


Uvnitř chrámu je náhrobek J.V.Vencelíka z Vrchovišť.


Po obou stranách chrámové lodi jsou krásná vitrážová okna a pod nimi křížová cesta.






Z kostela sv.Kateřiny Sienské jsme se šli podívat do bývalé židovké synagogy, která byla postavena v 17.století.


V roce 1824 byla těžce poškozena požárem, poté byla za přispění jedné židovské rodiny opravena a znovu vysvěcena. V roce 1920 byla dalším požárem těžce poškozena a při opravách bylo zazděno podloubí. To bylo obnoveno v devadesátých letech. Je to jediná synagoga v České republice, která má podloubí.
Synagoga byla používána až do okupace. Za války bylo zařízení zničeno nacisty a tóra byla odvezena.





Nahoře jsou vidět zazděná okna galerie, kam se chodily modlit ženy a děti. Muži se modlili v chrámové lodi.



Menora, symbol judaismu. Zajímalo mně, co znamenají bilé kaminky na kterých jsou napsaná jména. Průvodkyně mi vysvětlila, že při akci Noc kostelů může kdokoli přijít a přinést si s sebou bílý oblázek na který napíše jméno, které si vybere na seznamu obětí z Třeště a jejího okolí.



Pohled do chrámové lodi z galerie. V přízemi je stálá expozice nazvaná Zaváté stopy, která mapuje historii židovské obce v Třešti.

V patře bývalé synagogy je umístěna výstava věnovaná Franzi Kafkovi. Franz Kafka trávil prázdniny v Třešti u svého strýce Siegfrieda Lövyho, který byl oblíbeným lékařem. Tyto pobyty ho inspirovaly k napsání povídky Venkovský lékař.




Od roku 1957 budova sloužila Církvi československé husitské, která tu stále koná bohoslužby. Modlitebna je také v prvním patře.


Ještě vám ukážu sochu jednoho třešťského rodáka.


Myslím, že ho určitě poznáte.Mrkající


Doufám, že se vám procházka po třešťských památkách a zajímavostech líbila.