Nápad napsat tento článek přišel spontánně, když jsem šla rozsvítit světýlko na hrob mých blízkých a viděla, jak na hřbitově krásně kvetou keře rododenronů.
Bohužel jsem neměla fotoaparát, takže jsem musela fotit telefonem, a proto se omlouvám za kvalitu fotografií. Chci vám přiblížit jeden ze tří jihlavských hřbitovů. Ústřední hřbitov byl založen v roce 1869 daleko za městem, dnes je na jeho západním kraji.
Vstupní budova, kde je kancelář a prodejna květin.
Když projdete vstupní branou otevře se vám pohled na hřbitovní kapli Nanebevstoupení Páně, kde se konají obřady posledního rozloučení se zemřelými.
Kaple je krásně opravena.
Hrobka helenínského továrníka Löva, který vlastnil textilní továrnu v Heleníně(dříve Helenově). Nachází se kousek od kaple.
Náhrobky v západní ohradní zdi, vyfotila jsem jich jen několik. Některé jsou již krásně opravené, jiné se nyní opravují.
Jihlava byla německé město a tak tu je hodně starých náhrobků.
Omšelá lavička zve k posezení a odpočinku. Když jsem chodila po cestičkách mezi hroby, tak jsem vnímala jen ticho a zapomněla, že za zdí hřbitova je rušná výpadovka na Pelhřimov.
Jednou z botanických zvláštností (alespoň pro mne) je tento strom. Upozornil mě na něj manželův tatínek. Jmenuje se liliovník tulipánokvětý.
Fotografii jeho krásných květů jsem si vypůjčila z internetu.
Jsou tu i dva mladé stromky liliovníku.
Jihlavský hřbitov je plný zeleně a ve stínu stromů si tu můžete posedět a zavzpomínat.
Rododendrony, jejich krása bere dech.
V krásných květech hodovali čmeláci.
Když jsem odcházela ze hřbitova, tak jsem si vzpomněla na jeden hrob, na který jsem se jako malá chodila dívat.
Je to hrob zakladatele jihlavského havířského průvodu Johanna Haupta. Více se můžete dočíst zde: http://www.svatosi.cz/?p=946254.
Na závěr pár veršů z básně Jiřího Wolkera - smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého......
