Slíbila jsem, že se projdeme po náměstí v Telči. Pro mně to byl zážitek, náměstí zahalené mlhou a občas jsme potkali nějakého človíčka. Líbily se mi tři malé děti, které se po zadku klouzaly na hromádce mokrého a špinavého sněhu. Nefotila jsem je, ale mám ten obraz v srdci. Radující se děti, které nejsou poznamenané dobou.
Na náměstí jsme prošli Dolní branou.
Mlha a ticho, byl to zvláštní pocit.
Důkaz, že jsem tam byla. Ani jsem si nevšimla, že mě muž vyfotil.
Krásné telčské domy. Vždycky tu najdu pro mně něco nového a zajímavého.
Do starožitnictví se občas zajdu podívat, jestli tam nenajdu nějakou panenku.
Až se někdy vypravíte do Telče, tak v rohu náměstí je cukrárna. Málokdy odoláme. 😉
Tento rohový dům se mi moc líbí. Z otevřeného okna posílala paní něco v košíčku.
S pohledem na Ulický rybník se s Telčí rozloučíme.
