Moje město

Dnes jsem na FB ve skupině Jihlava - naše město, uviděla titulek Jihlava je krásná. A pod ním komentáře, které  s těmito slovy většinou nesouhlasily. Ano, i já vidím nepořádek, pohozené roušky na zemi, psí exkrementy. Vím, že je tu průmyslová část, například kouřící  komíny Kronospanu nejsou estetické, o životním prostředí ani nemluvím. Přesto je pro mně Jihlava krásné město. Žiji tu od narození, vidím proměny města, i když nejsou vždy k lepšímu. Viz Prior na náměstí, který nahradil historické domy zvané Krecl. Tehdy to bylo nešťastné rozhodnutí a necitelný zásah do historického středu města. Přes všechny negativa mám Jihlavu ráda. A co bych ukázala návštěvníkům? Ony krásné historické domy na náměstí, vzala bych je do katakomb nebo do ZOO. A pokud by bylo teplo, tak bychom se mohli jít vykoupat do Vodního ráje. Dá se vystoupat na věž kostela sv.Jakuba Většího, od loňského roku se tu konají komentované prohlídky (pokud to covidová situace dovolí) a je možné prohlédnout si opravené krovy. A z věže je krásný rozhled po kraji, stejně jako z Brány Matky Boží. Pokud se člověk umí dívat najde tu spoustu krásných míst. 

Dnes bych vám chtěla ukázat Jihlavu zase z jiné strany. Ve čtvrtek bylo krásně, tak jsme se šli po obědě projít. Nejdřív jsme došli rozsvítit na hřbitov světýlka a pak jsme se vydali směr Pístov. Je to vesnice, která leží asi 2,5 km od Jihlavy. 

U garáží si nějaký pán bez domova užíval teplo a sluníčko. K tomu mu vyhrával tranzistor. Nás ani nezaznamenal. 

Na zahrádkách jsou jarní práce v plném proudu, vrby jsou ostříhané. 

Žluté talovíny jsou první kytičky, které jsem letos viděla. 

Studánka u Skalky. 

Šli jsme po chodníku kolem garáží, chodník vede až do Pístova. 

Do Pístova jsme nakonec nedošli, za garážemi jsme odbočili a došli jsme na dlážděnou silnici, která kdysi patřila vojákům a jezdily po ní tanky. 

Kostel sv.Jakuba Většího.

Kostel sv.Ignáce z Loyoly. Červená věžička napravo je na střeše jihlavské radnice. 

Jihlavan as, vyrábí se zde letecká hydraulika. 

Starý vojenský bunkr. K němu jsme nedošli. Nějak mě to jarní počasí zmohlo a navíc se mi hůř dýchalo i když jsem předtím použila foukadlo. Šli jsme zpátky. 

Některé stromy už začínají pučet, tohle je jírovec maďal, aneb kaštan koňský. 

Příště se podíváme do vesničky Pohleď. 

Blátivou

Blátivou, blátivou, blátivou, blátivou 

cestou dál nechceš jít....

Dnes dopoledne jsme byli s manželem objednaní k zubařce. Přišli jsme včas, sestra nám na chodbě změřila teplotu a stříkla desinfekci na ruce. V čekárně seděl manželský pár v našem věku. Když jsme měli přijít na řadu, vykoukla z ordinace sestra a sdělila nám, ať se nezlobíme, ale že budeme muset asi půl hodiny počkat, protože paní doktorka potřebuje odjet. Z půlhodiny byla hodina. Prohlídka proběhla bleskově a mohli jsme jet nakoupit. Venku bylo krásně, teplo a svítilo slunce. Takže plán na odpoledne byl jasný, pojedeme někam do přírody. Doma jsme se najedli, vypili kafíčko a už jsme jeli. Nebylo to daleko, na kraji Dolní Cerekve jsme zaparkovali auto a dál jsme se vydali pěšky po cestě, která vede k lesu. A tady jsme si mohli začít zpívat blátivou, blátivou......Naštěstí jsem si půjčila manželovi trekové boty, takže jsme šli dál.

Tady jsme odbočili. Původně manžel zamýšlel, že se půjdeme podívat k zatopenému Hurdovu lomu, ale rozblácená cesta ho odradila. 

Na zbytcích sněhu jsme si trochu očistili boty a pokračovali jsme cestou lesem, která vede kolem chat.

Tato chata patří jednomu známému mého muže.

I tady stále probíhá těžba dřeva z napadených stromů. V dálce bylo vidět kouř, pálí se větve z pokácených stromů

V lese jsou zbytky sněhu, tady jsme se sněhem dokonce brodili, abychom se dostali na cestu. 

U cesty rostou mladé stromečky, zase smrky. 

Vyhýbali jsme se blátu jak se dalo. 

Jitko, krávo. Na který film jsem si vzpomněla?

Už jste viděli drbátko pro krávy? Já poprvé. A kravičky si ho užívají, chvíli jsme jednu pozorovali jak se drbe. Nalevo je vidět kartáč.

Kravičkám dovezli krmení. 

Orobinec, z doutníků je chmýří.

Skupina zdravých stromů.

Kostel sv. Marie Magdaleny v Dolní Cerekvi. Jedeme domů.

Kdo by neznal logo Kosteleckých uzenin. Dostala jsem chuť na šťavnatý dobrý párek. Nakonec jsme si dali k večeři něco jiného.

Tady má náš známý včelíny, jsou schované za tou boudou. Můj muž má na jeho včelky špatné vzpomínky. 

Jsme téměř doma. Hezky jsme se prošli, nadýchali se čerstvého vzduchu a zapomněli na zhoršující se situaci u nás. Doufám, že nás nová opatření zase nezavřou doma.