a ten nahoře to někdy mění.
Dnes jsme se vzbudili do slunečného rána a já jsem hned navrhla manželovi, že bychom mohli zajet na chalupu. Podívat se, jestli tam má nějakou poštu a pak jsem měla v plánu procházku na Dobrou Vodu. Už jsem se viděla jak fotím přírodu a užíváme si sluníčka. Po snídani jsme vyjeli.
Tady roste další obchodní středisko.
Za městem se objevila mlha. Co následovalo uvidíte.
Mlha přede mnou a někde v mracích se schovává slunce. Moje nadšení z výletu pomalu opadávalo.
Už jsme v Telči. Slunce, kde jsi? Pokračujeme do Borovné.
Už cestou jsem si všimla jak všude řádí krtci. I tady je to samý krtinec.
Obdivovala jsem sousedů párek bílých holubů. Sousedka si mě všimla a zvala nás na kafíčko. Vymluvila jsem se, že se ještě pojedeme podívat do Telče a že přijdeme až bude. lépe. Netroufla jsem si a zároveň jsem se cítila trapně. Tak nás ovlivňuje covid.
Z procházky na Dobrou Vodu sešlo. Počkáme až bude lepší počasí, v mlze bychom toho moc neviděli. A jeli jsme do Telče.
Ulický rybník.
Manžel si všiml malovaného kamínku. Měla jsem velkou radost. Jel s námi do Jihlavy, někde ho položíme, aby mohl putovat dál.
Fotila jsem víc detaily.
Naše další kroky vedly do zámecké zahrady, která je otevřená.
Kačeny jsou asi zvyklé na lidi, v parku jich bylo plno.
Tady nikomu nevadilo, že se tu klouzaly děti.
Zajímavá "ležící borovice".
Prévet a vedle něho dva trychtýřovité otvory. Myslím, že to byly střílny.
Štěpnický rybník v mlze.
Dolní brána, kterou se projde na náměstí. Tam se podíváme příště.
Cestou domů mlha mizela a vrátili jsme se do slunečné Jihlavy.
Nakonec mi vůbec nevadilo, že z plánované procházky sešlo. Viděli jsme jinou Telč, ponořenou v mlze, téměř bez lidí a přesto zajímavou. Na náměstí jsme si koupili něco dobrého ke kafíčku, doma jsme si uvařili pozdní oběd.