Od jara do podzimu mě naši sousedi mohou vídat jak kolem domu trhám mlíčáky, jitrocel a jetel pro naši želvu. A také květy jetele, Poldík má rád ty fialové, o bílé zájem nejeví. Dnes ráno jsem se opět vypravila na "pastvu" a kolem šla sousedka z vedlejší domu s dětmi. Upozornila je, že vybírám želvičce ty nejlepší listy, zatímco ony donesou šnekům, které doma, mají hrst zeleného. Musela jsem se smát. Děti jsou přibližně ve věku našich vnoučat a přály si zvířátko. Tak mají povolené šneky ze zahrady. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy i naši kluci chtěli zvířátko, u nás to byl džungarský křeček. A hádejte, také jsem mu nosila to nejlepší, co měl rád. Sousedka říkala, že by u nás chtěla být zvířátkem. Taková pochvala potěší.
Kromě snídaně pro Poldíka jsem ulovila i pár fotek pro vás. Snad vás potěší.
Tyhle dva malé stromečky, katalpy rostou u nemocnice. Vypěstoval je ze semínka a pak je sem zasadil manželův tatínek. Tomu jednomu se nedaří moc dobře. Manžel kmínky obalil, aby je nepoškodili při sekání trávy. Tchán už nežije, ale stromečky tu snad budou dlouho.
Mějte pěkný den.
