Nebo spíš jen na otočku jsme v pondělí jeli do Moravských Budějovic. Mají tu už roky prodejnu obuvi, kde mají nadměrná čísla obuvi pro nás děvčata, která zrovna nemáme nožku jako Popelka. A tady je jistota, že se obujeme. Koupila jsem si dva páry bot a doufám, že mi vydrží déle než půl roku. Tak dlouho mi vydržely ty, co jsem si na jaře objednala z Bonprixu. Přitom podobné jsem měla několik roků. Tentokrát jsem neměla štěstí. Už doma jsem říkala manželovi, že se podíváme i po památkách.
Auto jsme zaparkovali na Náměstí míru. Moc dobře se nefotilo, protože na náměstí parkovalo hodně aut a také byl velký provoz.
Některé domy jsou krásně opravené.
Na náměstí se nachází zámek. Ten nechal v letech 1666 - 1672 vybudovat Rudolf Jindřich ze Schaumburku přestavbou čtyř měšťanských domů. Dnes je na zámku Muzeum řemesel. Co jsem zjistila, tak je od roku 2018 zavřené z důvodu rekonstrukce expozic. Předpokládá se, že by muzeum mělo být znovu otevřeno v roce 2022.
Když jsme nemohli do muzea, tak jsme se šli projít do zámecké zahrady.
Vstup do zámecké zahrady. Mohu vám říct, že jsem byla nemile překvapena. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla na pánských veřejných záchodcích. Těm dotyčným ani nevadilo, že přes park chodí lidé.
Paulovnie.
V parku se proháněly dvě veverky.
Tyto budovy asi patří k zámku, myslím, že to bylo hospodářské stavení.
Farní areál stojí na terase městského opevnění. Pamětní deska připomíná spisovatele Václava Kosmáka.
Nakukovala jsem přes plot farní zahrady.
Římskokatolický kostel sv. Jiljí. Před ním rostou mohutné lípy a kostel nešel hezky vyfotit.
I tady jsem našla kamínek, ale nechala jsem ho na místě.
Věž kostela je otevřena jen v neděli v určité hodiny.
Kaple svatého Michaela. Byla původní středověkou kostnicí proměněnou v kapli zasvěcenou svatému Michalovi. Tato kaple patří mezi rotundy, které se nazývají karnery. Je rozdělena na dvě části. Suterén s křížovou klenbou zobrazuje Kristův žalář. Nad ní je přízemní kaple.
Foceno přes mříž.
A další kamínek.
Národní dům je hned naproti kapli.
Přízemní a z části jednopatrový dům je v jádru středověký. Jeho renesanční podobu překryla v 19.století gotická úprava. Má nárožní renesanční arkýř.
Pobočka České spořitelny.
Památník padlým ve dvou světových válkách.
Z cesty domů.
Stodoly v Jakubově. Tuto obec si pamatuji nejen díky tomu, že náš syn se jmenuje Jakub, ale také díky řadě stodol, které jsou kousek od silnice. Příště poprosím muže, aby zastavil, abych mohla stodoly lépe nafotit než z jedoucího auta.
Po cestě začalo z poza mraků vykukovat sluníčko.
Na chvíli jsme zastavili v Prostředkovicích. Celé roky, kdy jsme projížděli vesnicí, jsme sledovali stav této památky. Neměli jsme tušení k čemu sloužila. Wiki mi prozradila, že to je pozdně gotický opevněný rychtářský špýchar a ne tvrz jak se někdy uvádělo. I když, kdo ví? Objekt v roce 1954 vyhořel a současná podoba je výsledkem následné rekonstrukce. Je vidět, že i teď prochází opravou a má novou střechu.
Zbytky sgrafitového armování.
Na internetu jsem našla fotografii jak vypadal špýchar před opravou. Myslím, že oprava přišla pět minut po dvanácté. Vchod je ze dvora přilehlého domu.
A jsme doma. Prožili jsme příjemné odpoledne. Potřeboval to hlavně manžel, protože se dopoledne rozloučil s kamarádem. Snad přišel na jiné myšlenky.
