Dnes vám ukážu kousek Jihlavy kam se turista asi nepodívá. Půjdeme se projít k Helenínu, části Jihlavy, kde jsem studovala na textilní průmyslovce. Hledali jsme místo, kde nebude moc lidí. Dnes od rána svítilo sluníčko a tak program na odpoledne byl jasný. Vyrazili jsme hned po obědě, přejeli jsme autem na druhý konec města, kde jsme auto nechali.
Jihlavská čistička odpadních vod.
Nad ní vede silnice k zahrádkám a Helenínu. Kdysi jsme po ní v hodinách tělocviku běhaly, byly jsme ve třídě jen holky. Na tělocvik nás měla paní učitelka Rudolfová, byla prima.
Za řekou je vidět stráň, kde byl les. I tady řádil kůrovec. Dole u řeky jsou zahrádky.
I tady jsou mezi chatkami domy. V této době je to velká výhoda, do přírody je odtud kousek.
Fešák z břízy se vyhříval na slunci.
Prošli jsme tunelem pod tratí.
I tady se kácí a to i náletové dřeviny.
Vrátili jsme se zpět na silnici. Holky z internátu nesměly na skálu nad řekou.
V budově z cihel byla v přízemí kuchyně a jídelna, v prvním, druhém a třetím patře byly dílny a ve čtvrtém patře učebny fyziky, chemie, strojnictví a zkoušení textilií.
Bývalá kotelna, nyní slouží k jiným účelům.
Procházka mi přinesla další kamínek.
Tady má zahradu manželův bývalý kolega.
Zamávala jsem projíždějícímu vlaku.
V tomto domě bydlí moje bývalá šéfka z Modety, je jí 87 roků. Už jsem ji dva roky neviděla, naposled jsme si volaly před Vánocemi. Doufám, že se zase sejdeme.
Slunečné počasí nám přineslo příjemnou procházku a mně vzpomínky na studentská léta. Byly to krásné čtyři roky v příjemném prostředí.
Po cestě zpátky jsme potkávali hodně lidí, kteří se stejně jako my vydali na procházku. Někteří roušky měli, většina ne. Raději to nekomentuji, jen konstatuji.
