K Helenínu

Dnes vám ukážu kousek Jihlavy kam se turista asi nepodívá. Půjdeme se projít k Helenínu,  části Jihlavy, kde jsem studovala na textilní průmyslovce. Hledali jsme místo, kde nebude moc lidí. Dnes od rána svítilo sluníčko a tak program na odpoledne byl jasný. Vyrazili jsme hned po obědě, přejeli jsme autem na druhý konec města, kde jsme auto nechali. 

Jihlavská čistička odpadních vod.

Nad ní vede silnice k zahrádkám a Helenínu. Kdysi jsme po ní v hodinách tělocviku běhaly, byly jsme ve třídě jen holky. Na tělocvik nás měla paní učitelka Rudolfová, byla prima. 

Za řekou je vidět stráň, kde byl les. I tady řádil kůrovec. Dole u řeky jsou zahrádky. 

I tady jsou mezi chatkami domy. V této době je to velká výhoda, do přírody je odtud kousek. 

Fešák z břízy se vyhříval na slunci.

Prošli jsme tunelem pod tratí.

I tady se kácí a to i náletové dřeviny.

Vrátili jsme se zpět na silnici. Holky z internátu nesměly na skálu nad řekou.

V budově z cihel byla v přízemí kuchyně a jídelna, v prvním, druhém a třetím patře byly dílny a ve čtvrtém patře učebny fyziky, chemie, strojnictví a zkoušení textilií. 

Bývalá kotelna, nyní slouží k jiným účelům. 

Procházka mi přinesla další kamínek.

Tady má zahradu manželův bývalý kolega.

Zamávala jsem projíždějícímu vlaku. 

V tomto domě bydlí moje bývalá šéfka z Modety, je jí 87 roků. Už jsem ji dva roky neviděla, naposled jsme si volaly před Vánocemi. Doufám, že se zase sejdeme. 

Slunečné počasí nám přineslo příjemnou procházku a mně vzpomínky na studentská léta. Byly to krásné čtyři roky v příjemném prostředí. 

Po cestě zpátky jsme potkávali hodně lidí, kteří se stejně jako my vydali na procházku. Někteří roušky měli, většina ne. Raději to nekomentuji, jen konstatuji.