Sobotní procházka

Včera mi muž ujel na vodu a tak jsem doma osiřela. Jsem zvyklá a můžu si program naplánovat podle svého. Vařeno jsem měla z předešlého dne, tak jsem se dopoledne mohla jít projít. Nejprve jsem zamířila na hřbitov, v prodejně jsem koupila malou chryzantému, už nebyl velký výběr. A potom jsem šla zkontrolovat liliovník, jestli už bude kvést. Zase nic. Podle toho, co jsem se dočetla by měl kvést každý rok. Uvidím, jestli se letos dočkám. 

Za naším domem je čerstvě posečeno, ale u ostatních domů na sídlišti ještě ne. 

Pátrala jsem po názvu bíle kvetoucího keře a měl by to být trojpuk drsný. 

Kruhák u Domu zdraví. Odtud je to na hřbitov kousek. 

Poupě liliovníku jsem nikdy neviděla, tak nevím, jestli je to poupě nebo zárodek nového listu. 

Strom asi padl při úterní bouřce. Šla jsem se ještě trochu projít spodní částí hřbitova kam jinak nechodíme. 

Tady už jsou vidět zahrádky. 

Krásný, plnokvětý jasmín. 

Nejdříve jsem měla pocit, že ptáček je součástí kříže. Byl to živý kos a krásně zpíval. 

Když vyjdete na ulici tak se z místa kde je klid rázem ocitnete na rušné ulici. 

Od hřbitova jsem se šla projít k jezírku. 

Už kvetou zvonky a připomínají mi dětskou říkanku. 

Při focení starého stromu jsem si všimla jeho zvláštního kmene. Kdysi tu totiž bývaly i zahrady. 

Vajgélie už odkvétá stejně jako šípkové růže. Ale i pár kvítků šípkových růží krásně voní. 

Tady by bylo potřeby posíct, osázená miska se skoro ztrácí ve vysoké trávě.

Jezírko už je blízko. Černé mraky na obloze mě neodradily a jezírka jsem vyfotila. Podíváme se tam příště.

Přeji vám pohodovou sobotu.