Slíbila jsem vám pokračování našeho výletu. Po chvíli odpočinku jsme šli lesní cestou zpátky do Bílku. To už byla příjemná procházka, nemusela jsem pořád koukat pod nohy a mohla jsem se trochu rozhlédnout kolem sebe.
Je tu hodně borůvčí, že bychom se sem za čas vrátili s konvičkami?
Už jsem moc nefotila, spíš jsem se kochala přírodou, když vtom se najednou ozvalo: "Pozor". Koukala jsem kolem sebe jaké nebezpečí mi hrozí. A on nápis na stromě. Myslím, že to mělo být upozornění na jeden ze stromů, který hrozil pádem.
Kdyby tak v mechu seděl pěkný hříbek.
Ještě jsem se ohlédla k lesu z kterého jsme vyšli.
Pro mně zase neznámá kytička.
Bílý pejsek za plotem ostražitě hlídal.
Zastávka na železnici v Bílku.
Doufala jsem, že penzion, u kterého jsme parkovali, bude mít otevřeno. Otevřeno nebylo a tak jsme jeli do Chotěboře. I tam jsem něco nafotila, to bude příště.
Manželovi se líbily louky kolem nás, tak jsem nahrála krátké video.