Blátivou, blátivou, blátivou, blátivou
cestou dál nechceš jít....
Dnes dopoledne jsme byli s manželem objednaní k zubařce. Přišli jsme včas, sestra nám na chodbě změřila teplotu a stříkla desinfekci na ruce. V čekárně seděl manželský pár v našem věku. Když jsme měli přijít na řadu, vykoukla z ordinace sestra a sdělila nám, ať se nezlobíme, ale že budeme muset asi půl hodiny počkat, protože paní doktorka potřebuje odjet. Z půlhodiny byla hodina. Prohlídka proběhla bleskově a mohli jsme jet nakoupit. Venku bylo krásně, teplo a svítilo slunce. Takže plán na odpoledne byl jasný, pojedeme někam do přírody. Doma jsme se najedli, vypili kafíčko a už jsme jeli. Nebylo to daleko, na kraji Dolní Cerekve jsme zaparkovali auto a dál jsme se vydali pěšky po cestě, která vede k lesu. A tady jsme si mohli začít zpívat blátivou, blátivou......Naštěstí jsem si půjčila manželovi trekové boty, takže jsme šli dál.
Tady jsme odbočili. Původně manžel zamýšlel, že se půjdeme podívat k zatopenému Hurdovu lomu, ale rozblácená cesta ho odradila.
Tato chata patří jednomu známému mého muže.
U cesty rostou mladé stromečky, zase smrky.
Orobinec, z doutníků je chmýří.
Skupina zdravých stromů.
Kdo by neznal logo Kosteleckých uzenin. Dostala jsem chuť na šťavnatý dobrý párek. Nakonec jsme si dali k večeři něco jiného.
Jsme téměř doma. Hezky jsme se prošli, nadýchali se čerstvého vzduchu a zapomněli na zhoršující se situaci u nás. Doufám, že nás nová opatření zase nezavřou doma.