Podzimní fotografie se u mně budou objevovat i v dalších příspěvcích. Říjen je měsíc, kdy vzpomínáme nedožité narozeniny našeho staršího syna. Letos by mu bylo 43 roků a bude to 25 let od jeho úmrtí. Šla jsem na hřbitov, abych mu na hrob dala čerstvou kytičku, kupuji vždy chryzantémy a rozsvítila světýlko.
Hřbitov také zdobí záplava barev a já jsem něco nafotila. Procházka po hřbitově mě teď vždy uklidní.
Liliovník, když jsem nestihla jak kvete, tak alespoň jsem ho vyfotila v podzimním hávu.
Veverky jsou na hřbitově co pamatuji. Tahle rychle zmizela za pomníkem.
Podle listů soudím, že je to jinan dvoulaločný.
Některé náhrobky mizí v záplavě břečťanu. Došla jsem na druhou stranu hřbitova kam běžně nechodím.
Bavilo mě pozorovat čipernou veverku. Myslím, že si dělala zásoby na zimu.
Nikdy jsem neměla možnost sledovat veverku poměrně z blízka. Bylo to milé setkání a trochu zaplašilo smutné myšlenky.
Než jdu domů, tak se většinou zajdu podívat k tomuto hrobu.
Naproti hřbitovu je budova, kde jsem několik let pracovala ve firmě Alfatex. Teď v ní jsou různé prodejny. Škoda, že firma tuto pobočku zavřela a časem skončil výrobu pleteného ošacení i hlavní závod Alfatex, který byl v Pelhřimově. Přes vysokou kvalitu, které naše výrobky měly, jsme nemohli konkurovat záplavě textilu z Asijských zemí. Přesto na tu dobu ráda vzpomínám.
