pondělí 31. prosince 2018

Přání k novému roku

Moji milí blogoví přátelé, setkáváme se v poslední den roku 2018. Děkuji Vám za návštěvy a milé komentáře a těším se, že se budeme setkávat i v příštím roce.



Do nového roku Vám přeji především hodně zdraví, lásky a také "trochu toho pokakaného štěstíčka".

sobota 22. prosince 2018

Vánoce, vánoce přicházejí......

....po roce Vánoce, Vánoce přicházejí. A já Vám všem přeji, aby byly prožité v pohodě, klidu a ve zdraví.

sobota 8. prosince 2018

Budiž světlo.....

Zimní dny, které jsou krátké a pošmourné, nemá asi nikdo rád. Proto si je snažíme zpříjemnit třeba světlem svíček.


Když Marta na svém blogu uveřejnila adventní výzvu - svícny, hned mě napadlo, že nemám co fotit. Tedy kromě adventního svícnu, který jsme si koupili asi před třemi roky a máme ho místo adventního věnce.



Je skleněný a svítí se v něm čajovými svíčkami.


Máme ho v kuchyni na okně a s ním domeček, do kterého se také dává čajová svíčka. Modrý kalíšek jsem dostala letos od bývalé kolegyně se kterou jsme se sešly po více něž dvaceti letech. I v něm se dá zapálit malá svíčka.

Když jsem se rozhlédla po bytě a koukla do skříněk, našla jsem i další svícny¨.



Kovaný svícen jsme si přivezli z Telče, koupili jsme ho na trzích, které se tam každý rok v létě konají. A měli jsme možnost i vidět práci šikovného, mladého kováře. Mimochodem, jeden můj dědeček byl také kovář.



Další svícen mi kdysi vyrobil manžel naší kamarádky. Svíčka je z včelího vosku.


Tenhle malý svícen už hodně pamatuje, většinou ho vyndáme, když vypnou proud.



Nevím, jestli se keramická miska se svíčkami dá nazvat svícnem. Už ani nevím, jak se k nám dostala.



Malý skleněný svícen.



Světýlko ve tvaru kočičky.

Nemáme ve zvyku zapalovat v zimě svíčky. U mně je to možná i tím, že mám obavy, aby něco nechytlo. Jako malá jsem neměla ráda svíčičku v lampionu, bála jsem se, že mi shoří.

Vyjímkou je advent, kdy o adventní neděli zapalujeme svíčky. Postupně od jedné, jak to má být.

Na závěr se trošku pochlubím, rozkvetl mi vánoční kaktus.




Květů má asi jen pět, ovšem moje radost je veliká. Ty, které jsou na tom s pěstováním kytiček jako já, mě chápou.

Přeji všem pohodové adventní dny.

neděle 2. prosince 2018

Malý vánoční příběh

Nedávno uveřejnila Simonka na svém blogu výzvu. Napsat vánoční příběh. Určitě má každý z nás v paměti Vánoce, na které nezapomene.

Můj příběh se odehrál,dá se říci, před desítkami let, v době, kdy byli naši kluci malí. Stromeček se u nás vždycky zdobil na Štědrý den dopoledne. Zdobili kluci s manželem, který byl jako obvykle trošku nervní. Nakonec byl stromeček pěkně nazdobený a postavili jsme ho v obývacím pokoji na šicí stroj.
Já jsem mezi tím připravila salát a obalila rybu a vepřové řízky. Tenkrát můj muž ryby nejedl, nerad vybíral kosti. K obědu u nás bývala hrachová polévka. Po oběde jsme se vypravili jako každý rok na návštěvu k mým a manželovým rodičům. Ráda na ty chvíle vzpomínám.
Po návatu domů jsem usmažila řízky, navečeřeli jsme se. Kluci byli netrpěliví, kdy půjdeme ke stromečku. Nemohli se dočkat, kdy se rozdají dárečky a oni si je budou moci rozbalit. Ovšem napřed se rozsvěcel stromeček. U nás to byly vždycky tradiční voskové svíčky. A pak to přišlo. Nevím, co manžela vedlo k tomu, že začal zapalovat svíčky odspodu nahoru. Stalo se, co se asi muselo stát, muži vzplál rukáv košile. Rychle rukáv uhasil, zela v něm díra, ale ruka byla v pořádku. Od té doby říkám, že u nás nehořel stromeček, jak to bývá, ale tatínek.
No a nová košile dostala zápatu a zařadila se mezi pracovní.Nerozhodný
Po této zkušenosti jsme na voskové svíčičky nezanevřeli a každý rok znovu a znovu stromeček zdobily.



Dnes je první adventní neděle a já všem přeji krásné adventní dny. Užívejte si je v klidu a pohodě.

sobota 13. října 2018

Malíř podzim

Užíváme si krásné dny babího léta. Je krásné, teplé a slunečné počasí, které zve k toulkám do přírody.


Využili jsme toho včera s manželem, kdy jsme opět měli cestu do Humpolce, jeli jsme navštívit manželova tatínka. Před cestou domů jsme se šli kousek projít.
Na konci 80 let vznikla v Humpolci Naučná stezka Otakara Březiny, který byl ředitelem zemědělské školy v Humpolci. Stezka prochází zajímavými lokalitami kolem hradu Orlíku, má 16 stanovišť. Poprvé jsme tu byli v roce 2005, tehdy jsme si stezku prošli celou. Bylo to v lednu, ale i tehdy bylo na leden neobvykle teplé počasí. Hrad Orlík ještě nebyl přístupný pro turisty.
Včera jsme došli jen kousek k poslednímu zastavení a tím je židovský hřbitov. Cestou jsme se kochali pohledem na krásně zbarvené stromy a keře. Podzim má krásnou paletu barev a když do nádherně zbarvených stromů zasvítí sluníčko, je to pohled, který těší.
Pojďte se se mnou projít.


Stezka začíná v nové části lesoparku u ZŠ Podhrad, tvoří okruh.


My jsme šli od jejího konce. V lesoparku je i dětské hřiště, křižuje ho několik cest, které určitě občani Humpolce užívají k procházkám.






Po chvilce se před námi objevila zeď židovského hřbitova.





Zeď je porostlá břečťanem a břečťanem jsou obrostlé vysoké stromy.


Pohled k Humpolci.









Tady je vidět, jak břečťan využívá kmenů stromů jako opory a roste až vysoko do jejich korun.



V břečťanu ukrytá lavička, místo na mně působilo tak trochu ponuře.



Obešla jsem hřbitov kolem dokola a pak jsme se vrátili do lesoparku.






Na kraji lesa jsem objevila malý kopeček mraveniště.



Najednou se před námi objevil malý, zarostlý rybníček..


...a za ním velký rybník.






A byli jsme u konce procházky.


Při procházce jsme potkali paní s pejskem a maminku s kočárkem. V tak krásném prostředí se krásně relaxuje. Lesopark je upravený, čistý.

Více informací o naučné stezce najedete zde: http://www.region-vysocina.cz/newtp/naucna-stezka-brezina-cx350.

pátek 21. září 2018

Loučení s létem.....

V neděli nastane astronomický podzim. A tak mě napadlo, že bychom se s panenkami mohly s létem rozloučit procházkou.



Meteorologové předpovídají na víkend velké ochlazení. Využila jsem dnešního krásného, slunečného počasí a ze svých panenek jsem vybrala dvě, které jsou v mé sbírce pár dnů a ještě jste je neviděli. Monster High a Ever After High.

Nešla jsem daleko, vypravila jsem se k řece Jihlavě, kde je Sportovně relaxační centrum Český mlýn.
V parčíku pod školou ještě krásně kvetou dva záhony lučních květin.


Na Keťásku už byly holky celé netrpělivé, abych je vyfotila. Keťásek je park, kam jsem chodila v dětství sáňkovat.





Pak jsem prošla tunelem, který je pod Městským nádražím.


Potom už jsem holky fotila na hřišti u řeky.

Nejdřív na schodech ke skluzavce.


Na houpačce se jim moc líbilo.


Pak jsme se vydaly k lezecké stěně.





Děvčata, takhle přece dámy nesedí.


To už je lepší.


Chvilka odpočinku na trávě u řeky. Krásně tam voněl žebříček obecný.


Zpátky jsem šla podél řeky směrem k lávce přes řeku.




"Flotila" kačenek.


Pohled od lávky.



Graffiti na zdi opravny aut u tunelu.




A zase zpět tunelem.


Vypráví se, že je v tunelu zazděná jeptiška. Pravda to asi není.


Na konci tunelu se mi otevřel krásný pohled do parku a tím se s vámi dnes loučím. Doufám, že se vám poslední letní procházka líbila.