Dobrý večer, doufám, že přijmete moje pozvání na krátkou procházku. Od rána svítilo sluníčko a zvalo nás ven do přírody. Manžel je po operaci, takže nějaký výlet nepřicházel do úvahy. Odpoledne jsem si dala do tašky foťák, Nelu a Suve a vypravila se na vycházku. Pojďte se mnou....
Šla jsem cestou, kudy jsem před 16 roky chodívala do práce.
Chodník vede kolem sídliště a teď tu kvetou krásné okrasné třešně.
Za sídlištěm jsem odbočila a šla cestou ke staré lipové aleji. Pod kvetoucími ovocnými stromy.
Pod klenbou tvořenou korunami stromů bylo příjemně. Nela a Suve v loňském listí, moc se jim to nelíbilo.
Nela je odvážnější, tak jsem ji vyfotila u stromu.
Našla si i místečko k sezení.
Suve se nechala přemluvit na focení u stromu a málem ji odnesl vítr.
Nela mezi hluchavkou nachovou, musela jsem si název kytičky vyhledat a zase jsem o něco chytřejší.
Stromy tu asi nikdo neudržuje, tohle torzo břízy se mi líbilo. Rostou na něm choroše.
Na konci cesty je označení památné stromořadí, cedule už asi také něco pamatuje. Cestu lemují nádherné veliké lípy.
Tady je jedna z nich.
Taky si říkáte, že je to řepkové pole?
Omyl! Když jsem přišla blíž, tak jsem zjistila, že je to pole pampelišek. To se mají včelky dobře.
Dokonce se mi podařilo zachytit projíždějící nákladní vlak.
Zpátky jsem šla starou cestou mezi poli, vede tu turistická značka.
Bohužel o stromy se tu nikdo nestará, takže tu zůstávají polámané kmeny stromů.
Cesta kdysi vedla ke statku.
To je všechno, co ze statku zbylo.
Tady jsem proti budově mého bývalého pracoviště - bývala tu Modeta, textilní závod na výrobu svrchního pleteného ošacení. Dnes tu sídlí firma Sapeli, která vyrábí dveře.
Zpátky jsem šla opět přes malý parčík, který byl založen na počátku 90.let, kdy Jihlava uzavřela spolupráci s holandským městem Purmerend.
Roste tu několik krásných bříz, myslím, že je to jiný druh, než u nás roste.
Ještě se s vámi podělím o zajímavý zážitek. Podél cest tu hodně kvete střemcha. Po cestě jsem potkala dvě staré dámy, které se dohadovaly, co to je za keř. Když jsem k nim došla, tak se mně zeptaly, jestli to nevím. Naštěstí jsem odpověď znala. Pro mně to bylo moc milé setkání, protože jedna z těch dvou starých paní nás před lety učila v malířském kroužku. Už si mně nepamatovala, ale když jsem jí řekla moje příjmení a jména mých spolužaček, tak si vzpomněla. Říkala, že ještě maluje a v loňském roce prý měla výstavu. Takže se pokusím o ní něco víc zjistit.