pátek 29. května 2020

Trochu jiná Telč

Z naší chalupy to je do Telče asi 5 km a tak jsme ji nemohli samozřejmě minout. Nejdříve jsme se zastavili na oběd do oblíbené restaurace Na žabinci. I tentokrát jsme si pochutnali.




Na místě parkoviště byl předtím zimní stadion. Telč ovšem bez zimního stadionu nezůstala a v lednu roku 2016 byl zahájen provoz nového zimního stadionu, který je už krytý. Odtud jsme se vydali do středu města.



U mostu kvetla kalina. 


Most přes Ulický rybník.












Břehy rybníka zdobí trsy žlutých kosatců. 



Ráda chodím Seminářskou uličkou, která vede zezadu k zámku a k náměstí. Manžel zvědavě nakukoval do jednoho z dvorů. Je zajímavé vidět domy, které stojí kolem náměstí, z jiného pohledu, který je obvykle turistům utajen.


Dvůr hotelu U Černého orla.


 ˇ
Většina domů je opravena a obydlená.




V uličce jsou i zajímavá zákoutí, která tak ráda objevuji a fotím.








Na vysokou věž se předloni podíval s mým mužem náš vnouček. Teď by to zvládla i vnučka, tak příště.



Na zámku se už konají prohlídky, ale to jsme si nechali na jinou příležitost.


Tady už bylo vidět jak současná situace ovlivnila turistickou sezónu ve známém městě. Turistů tu bylo hodně málo.




V této budově kdysi byla učňovská škola a z Jihlavy sem jezdil můj muž. Vyučil se tady instalatérem.


V horních oknech byla jejich třída.





Copak asi bývalo ve výklenku? Myslím, že socha nějakého světce.


Vlaštovčí hnízdo.


Kachny byly nejen na rybníce, ale i na náměstí.


Ráno jsem si vzpomněla, že jsem na telčském náměstí jako dítě vyfocená. V Telči jsem ovšem nevěděla u které kašny to bylo. Tak mě manžel vyfotil pro jistotu u obou. 


A doma se ukázalo, že si muž dobře pamatoval, že to bylo u této kašny. 


Tady je důkaz. Já tak o půlstoletí mladší. Ježíš, to zní hrozně, ale je to tak.


V Telči jsem fotila hodně a tak bude ještě jeden příspěvek.