čtvrtek 31. prosince 2020

Co popřát?

Dnes je poslední den roku, který byl tak jiný,  přinesl do našich životů pandemii a tím je změnil. 

Pro mně byl začátek  roku ve znamení zdravotních problémů po operaci žlučníku a když se zdálo, že už bude všechno v pořádku, přišel březen a všechno bylo jinak. Nechci tu rozebírat, co následovalo, to už všichni znáte. Chci Vám všem popřát do nového roku pevné zdraví a všechno dobré. 





úterý 29. prosince 2020

Modrá je dobrá

Zvlášť ta na obloze. V posledních dnech a týdnech ji vídáme tak málo. 

Tak pár pohledů z okna našeho obývacího pokoje. 




I zimní trávník ozářený sluncem vypadá hned jinak.


Ve slunečních paprscích se odráží barvy duhy.

Přeji všem hezký den.

 

pátek 25. prosince 2020

Pro Ježíška

I na Ježíška čekal dárek. Naše vnučka pro něho namalovala dva obrázky a dala je pod stromeček, aby si je mohl vzít až přinese dárky. 

 

úterý 22. prosince 2020

Vánoční

 


I já doufám, že budeme mít všichni sílu k překonání této nelehké doby a brzy přijdou lepší časy a my se budeme častěji setkávat se svými blízkými, se svými přáteli. 

Moji milí blogoví přátelé, přeji Vám všem klidné a pohodové vánoční svátky prožité ve zdraví.

pondělí 14. prosince 2020

Ponorka

Dnešní den začal zvoněním zvonku ve čtvrt na sedm.  To mě vzbudilo a já v první chvíli nevěděla, jestli se mi to jen nezdá. Pro jistotu jsem šla ke dveřím bytu a zvedla domovní telefon. Dole byl pošťák s balíčkem. Asi vytušil, že mě vzbudil a dokonce vyběhl s balíčkem až do třetího patra. Vykukovala jsem zpoza dveří, udělala klikihák a převzala balíček. 

Před desátou jsem se vypravila na poštu, která po změně otevírá v pondělí v 10 hodin. U pošty už byla fronta, ke které se lidé blížili ze dvou stran. Pána, který přišel z druhé strany a vehementně se cpal přede mně, jsem upozornila, že jsem před ním. Prý ne. Asi si vzdálenost přeměřoval. Nedohadovala jsem se, ale v duchu jsem si říkala, že gentlemani už asi vymřeli. Ovšem na náladě mi to nepřidalo. Z pošty jsem šla nakoupit a pak domů. Pan domácí byl na svém stanovišti na válendě a měl puštěnou televizi. Vzal ode mně tašky a vrátil se na místo. Ponorka na mně působí a tak jsem byla naštvaná. Minulý týden jsme měli službu na mytí schodů a to většinou dělá o víkendu muž. Tentokrát sledoval zimní sporty a na schody nedošlo. Myslela jsem si, že to udělá v pondělí a že se do mytí schodů pustí než se vrátím domů. Nepustil a tak jsem se šla uklidnit mytím schodů. Vytřela jsem i byt a na muže, který vystrčil hlavu za dveřmi, jsem jen zavrčela, že to udělám. Pak jsem pověsila prádlo, dala prát další. Mezitím jsem se uklidnila. Tato doba, kdy kromě nákupů nikam moc nechodíme a navíc absence slunečního svitu, na mně působí čím dál víc depresivně. A konec v nedohlednu. Tak jsem se z toho alespoň vypsala. 


Obrázek jsem si vypůjčila z pixabay.


čtvrtek 10. prosince 2020

Malá a velká

modelka

V této době hospodyňky  pečou cukroví nebo uklízí. A co dělám já? I já jsem pekla cukroví a uklízím, ale dnes jsem fotila panenky. Dopletla jsem Stelle šaty a chtěla bych vám ukázat její šatník. A malá Mong u toho musela být.

Fotky mi nevyšly jak jsem si představovala, ale snad to nebude vadit.


Nejdřív jsem hledala na jakém pozadí panenku fotit.


Šité oblečení mám od šikovných děvčat z FB. Medvídka z dílny Vendy jste možná poznali.


Malá Mong chtěla červený svetřík a čepici jako měla Amélka. Další Karkulka je na světě.




Ze stejné příze jako je tunika jsem upletla halenku bez rukávů.



Mong si vyzkoušela tričko s liškou a legíny. Co měla oblečené Amélka musí také vyzkoušet. 



Jsme připravené na zimu. A také na příští rok na léto.


Stejné šaty jsem uháčkovala i Paolkám.




Stejné šaty, ale jiné botičky. Fotka je dřívějšího data.




Všechny pletené a háčkované oblečky mají zapínání na zádech. Tady se mi hodily staré knoflíky.

Následující fotky vznikly v době, kdy ještě bylo teplo a svítilo sluníčko. 






Na závěr jedna fotka ze zákulisí.


Při focení jsem rovnala Mong paruku a ta jí pak spadla z hlavy a nechtěla znovu držet. Tak jsem jí vyfotila bez vlásků, no nadšená nebyla. 

Snad se vám bude líbit i dnešní článek o panenkách. 




čtvrtek 3. prosince 2020

Vzácná návštěva

Už dlouho na blogu  nebyl samotný článek jen o panenkách. Proto vám chci dnes představit panenku, která mi dělala společnost posledních 14 dnů. Je to panenka Makki Fair od My Meadow. Její autorka Mirka je původem Češka žijící ve Švédku a v její dílně vzniklo už několik kouzelných panenek BJD v různých velikostech. Letos se její panenky už podruhé vydaly na cestu po různých světadílech a zemích světa. Takže se rozjely po Evropě, dále za moře do USA, Kanady a také k protinožcům do Austrálie. Nebudu vás unavovat detaily a malou Makki Fair, která v Česku dostala jméno Amélie, vám představím.

Amélka patří k těm nejmenším panenkám, které Mirka vytvořila. Měří 19,5 cm. Je paruková, k nám přijela s černými vlásky a ty jsem jí nechala. Ovšem sluší jí i jiné barvy. 


Stella se na novou kamarádku moc těšila a tak mi ji pomohla vybalit. Amélka byla až v třetí krabici.


Am dostala od každé tety nějaký dárek, např. oblečky, kamarády na hraní. 


Byla zabalená v peřince, aby se jí nic nestalo. Na obličeji měla kryt a byla k peřince přivázaná.


Hned jsem ji vysvobodila. " Ahoj Amélko, já jsem tvoje nová teta". 



Druhý den už zvědavě nakukovala kde to je. 


Seznámila se s dalšími panenkami, které jí i nás dělaly společnost. A jelikož je to malá parádnice, hned  si musela vyzkoušet jejich oblečení. 



Klobouček jí byl větší a spadl jí na nos. Ty dvě malé potvůrky se ji hned smály. 










Vzala jsem ji i na procházku, manžel mi dělal asistenta při focení. Škoda, že už nebylo hezky, ráda fotím panenky v přírodě.






A jako všechny malé holčičky si pohrála s panenkami. 




A následovala další procházka k jezírku. 







Upletla jsem jí červený svetřík a čepičku, připomíná mi Červenou Karkulku. 
14 dnů uběhlo jako voda a včera nastalo loučení. Vyfotila jsem děvčata, aby měla na Amélku památku. 




Amélka si získala srdce nás všech a tak jedno srdíčko dostala od nás.  Bude se mi po ní stýskat. 
Dnes odpoledne se vydá na cestu na Slovensko k další tetě. Budu jí drže palce, aby v pořádku dojela.

Jsem ráda za tuto příležitost vidět panenku od Meadow na vlastní oči, je kouzelná. Třeba se mi podaří našetřit korunky a jednou budu mít i já panenku od této autorky. 
Ještě musím doplnit, každá panenka má takový cestovatelský deník, kde je napsáno v kterém městě byla a jsou zde fotografie z jejího pobytu v daném městě.