Dnešní den začal zvoněním zvonku ve čtvrt na sedm. To mě vzbudilo a já v první chvíli nevěděla, jestli se mi to jen nezdá. Pro jistotu jsem šla ke dveřím bytu a zvedla domovní telefon. Dole byl pošťák s balíčkem. Asi vytušil, že mě vzbudil a dokonce vyběhl s balíčkem až do třetího patra. Vykukovala jsem zpoza dveří, udělala klikihák a převzala balíček.
Před desátou jsem se vypravila na poštu, která po změně otevírá v pondělí v 10 hodin. U pošty už byla fronta, ke které se lidé blížili ze dvou stran. Pána, který přišel z druhé strany a vehementně se cpal přede mně, jsem upozornila, že jsem před ním. Prý ne. Asi si vzdálenost přeměřoval. Nedohadovala jsem se, ale v duchu jsem si říkala, že gentlemani už asi vymřeli. Ovšem na náladě mi to nepřidalo. Z pošty jsem šla nakoupit a pak domů. Pan domácí byl na svém stanovišti na válendě a měl puštěnou televizi. Vzal ode mně tašky a vrátil se na místo. Ponorka na mně působí a tak jsem byla naštvaná. Minulý týden jsme měli službu na mytí schodů a to většinou dělá o víkendu muž. Tentokrát sledoval zimní sporty a na schody nedošlo. Myslela jsem si, že to udělá v pondělí a že se do mytí schodů pustí než se vrátím domů. Nepustil a tak jsem se šla uklidnit mytím schodů. Vytřela jsem i byt a na muže, který vystrčil hlavu za dveřmi, jsem jen zavrčela, že to udělám. Pak jsem pověsila prádlo, dala prát další. Mezitím jsem se uklidnila. Tato doba, kdy kromě nákupů nikam moc nechodíme a navíc absence slunečního svitu, na mně působí čím dál víc depresivně. A konec v nedohlednu. Tak jsem se z toho alespoň vypsala.
Obrázek jsem si vypůjčila z pixabay.
Růžo, já jsem na tom podobně. Jsou dny, kdy musím z bytu vypadnout a jít se projít po městě, jinak by to bylo na vraždu. Dneska to bylo podobně. Můj muž dojde na poštu pro krabici, abychom mohli poslat dceři balík. Viděl, co do balíku přijde, ale krabici přinesl tak na tři knížky. Prý větší nebyla a můžu za to já, protože si vymýšlím nesmysly. Oblékla jsem se a došla na poštu pro novou, někdy už mám také dost. Musíme to vydržet, ale nervy to budou ☺☺☺
OdpovědětVymazatEvi, rozumím Ti. Někdy mi začínají vadit maličkosti, kterých bych si jinak ani nevšimla. A nechci se hádat. Máš pravdu, nejlepší se jít se projít.
VymazatRůžo, úplně Tě chápu, před tím věčným stresem a jednotvárností není kam utéct. Ne že by se mně osobně něco extra dělo, jsou na tom lidi hůř, ale není žádný ventil. Navíc spousta těch stresorů, které na nás neustále vymýšlejí, je podle mě víceméně k ničemu, nepomůžou, spíš uškodí.
OdpovědětVymazatPřesně tak, jako důchodci jsme většinou doma a je to dost jednotvárné. Vím, že jsou na tom lidi daleko hůř, ale jak píšeš, není žádný ventil.
VymazatRůženko, je to téměř všude stejné! Pánové pěstují kanapink a nám tečou nervy.
OdpovědětVymazatAle, znáš to: babička s dědou měli 70 výročí svatby a přijeli novináři a televize, ptají se : babičko, jak jste to tak dlouho spolu vydrželi, nemyslela jste někdy na rozvod? Ne, říká babička, to nikdy, ale na vraždu často.
Hezký večer jiřina z N.
Jiřinko, díky, zasmála jsem se. I Tobě hezký večer.
VymazatJá ti rozumím. V té ponorce na obrázku jsou usměvavý, protože ví, že někam jedou a můžou se dívat na zajímavosti kolem sebe. Jenže být pořád zavřený, to pak člověka nic netěší. Tak zas nějaký výlet by to chtělo .-)
OdpovědětVymazatJe to tak, už mě přestalo bavit i to, co mě jinak těší. Na výlet bych jela moc ráda, chybí mi to.
VymazatNálada člověka je zkrátka sinusoida. Věřím, že co nevidět budeš mít zase lepší pocity ze svého okolí.
OdpovědětVymazatNáladu mi zaručeně zvednou vnoučata. O víkendu mi Verunka zpívala do telefonu koledy, které se naučila ve školce. Hned mi bylo lépe.
VymazatRůženko, rozumím ti! Ono bude líp, musíme věřit!
OdpovědětVymazatPřeji příjemný, neponorkový večer, Helena
Taky doufám, jinak by to bylo na zbláznění.
VymazatI Tobě přeji pěkný večer.
Mně zima nevadí, ale chybí mi sluníčko. Tma mě deprimuje. A chybí mi kontakt s lidmi. Byla jsem zvyklá chodit dvakrát týdně s výbornou partou cvičit, s kámoškou se sejít, chodit do Tvořivé knihovny, jezdili k nám na víkend vnoučci. A nyní NIC, NIC a už to trvá dlouho.
OdpovědětVymazatAno, trvá to už moc dlouho a konec v nedohlednu. Ještě, že si můžeme volat, ale osobní kontakt to nenahradí.
VymazatV takovémto případě se odebírám nahoru do své ložnice kde si čtu nebo pouštím něco z archívu, nebo vedle do tvořícího pokoje kde se věnují nějakému tvoření. A mám pokoj....ven mne to vůbec netáhne, to hnusný počasí mě vůbec k tomu ani nevybízí.
OdpovědětVymazatTaky mě to netáhne ven. Když jsem šla včera na poštu, tak se zdálo, že bude hezky. Pak chvíli svítilo slunce, ale jen chvíli. A dnes, hanba mluvit, v bytě je tma, že bychom mohli svítit celý den.
VymazatZatím nemám až tak velký problém se současnou dobou. Za normálna bych měla podzim a tento předvánoční čas vyplněný mojí loutkařskou činností. Je mi to líto že ne, ale přijmula jsem to , že to tak prostě je. Gaučink mého muže je stejný jako za normálna :-), s tím neudělám nic. :-)
OdpovědětVymazatVen chodit mohu,do přírody daleko nemám. I s kamarádku jsem se v době uvolnění sešla. To mi tedy chybí, to je pravda.A co mi chybí je taky slunce. Ale asi je to mojí povahou,že nedovolím depce, aby se na mne vítězně šklebila.
Klidný den, Růži !
Hanka
Hani, taky se snažím, ale jsou dny, kdy mě to válcuje.
VymazatAŤ Ti dobrá nálada vydrří.
Vydrží. Chvátám a pak se překlepnu.
VymazatTak já to řeknu takhle: bydlíme v domečku, takže - vyběhnu na zahradu, dám slepicím, králíkům, pohladím psa, ovečky. A než tohle všechno obejdu tak je 3/4 hodiny fuč. Takže zatím OK.
OdpovědětVymazatVěrko, je to výhoda mít domek a zvířátka. Já ráno vyměním želvě vodu a dám mu granule. A uvařím manželovi čaj.;-)
VymazatRůži, chápu tě, ale nemám nic povzbudivého. Že bude brzy líp, se bojím říct. Já to takhle necítím, protože furt píšu a tím se ocitám v jiném světě. Pokud možno pohodové dny.
OdpovědětVymazatMarti, já to potřebovala ze sebe dostat. I Ty měj dobré dny.
VymazatJe pravda, že ten podzimní výjimečný stav zvládá spoust lidí hůře, než ten jarní. U nás pálíme svíčky ostošest, abychom měli alespoň trochu toho teplého světla. A asi v tom budeme pokračovat celý týden, sluníčko prý totiž až do Vánoc odcestovalo :D.
OdpovědětVymazatMy právě nemáme ve zvyku pálit svíčky a světlo nám chybí.
VymazatRůženko, ty si bola u nás? Mám pocit, že opisuješ mojich pár posledných dní. 6 práčiek (3 sobota, 2 v nedeľu a 1 dnes) do toho nehoda (ale to už rieši aj muž), koláč. Inak službu v bytovke neznášam :-D
OdpovědětVymazatNěkdy se to tak sejde, viď. Schody umýváme jednou za tři týdny a jen naše patro, tak to jde. Jednou za čas je úklid sklepů a kolem kontejnerů a v zimě, pokud je sníh, tak úklid chodníku. Není to tak zlé. Muž mi začal pomáhat, když jsem měla velké problémy s ekzémem a musím vše mýt rukavicích.
VymazatPravda. Ako sa hovorí, keď je toho veľa, aj koňa umorí alebo s prepáčením na posratého aj hovno spadne.
VymazatAle tak u nás je to taky v celku dobrý. Vo vchode je 8 bytov, takže to vyjde raz za dva mesiace a umyjeme vlastne suterén a jedno schodisko, nič hrozné, len ja to akosi z detstva nemusím, pritom doma mi umývanie podlahy nič nerobí. To ma mrzí, ja mám z rukavíc také vysušené ruky, že ich používam len v prípade, že sú tie chemikálie fakt silné, čo na šťastie nie je extra často.
Ahoj Růžo, to jsou prostě chlapi. Vůbec si nevšimnou, že se můžeme udřít a přijde jim to samozřejmé. Já si vždycky vezmu sluchátka a pustím si nějakou hudbu na odreagování, abych nikoho nevnímala a soustředila se na sebe, no a jdu udělat co je potřeba, protože mě taky nebaví stále upozorňovat, že je potřeba to udělat, přestože se mi nechce. Nebo si pustím nějaký hezký film, třeba si u něj i pobrečím ;-). Momentálně je u nás taky ponorka. Jsme v karanténě, manžel má Covid a jsme rozmístěni do pokojů, abychom se nepotkávali. Musíme mít roušky i doma, což je opravdu vysoce nekomfortní, ale nedá se nic dělat, musíme to vydržet. Už od prvního dne se těším zpátky do práce, jak si odpočinu ;-). Myslím, že Ti určitě pomůže procházka venku a když nebude manžel chtít, jdi sama. Člověk se provětrá a trochu zregeneruje z pobytu doma. My naštěstí bydlíme v domě, kde nemusíme mýt společné prostory, tak nám taková starost odpadá, ale kdysi jsem s rodiči bydlela v paneláku, kde se to dodnes takto dělá, tak to znám moc dobře ;-)- Růžo, přeju Ti pevné nervy s manželem a když bude ponorka, dej si vínečko nebo panáčka a udělej si pohodičku sama pro sebe :-)
OdpovědětVymazatDržím pěsti, ať je manžel brzy v pořádku. Musí to být hrozně nepohodlné, když musíte mít roušku i doma, ale je potřeba se chránit.
VymazatDíky Růžo, už je zdravý, naštěstí mu nic vážného nebylo, přišel pouze o chuť a čich, ale už je to zase v normálu. A ty se drž, musíš si dělat radost sama pro sebe ;-)
VymazatJuj,Ruzi,to je niekedy tak,ze na nas padne vaha vsetkeho a clovek nema chut na nic. Ale idu Vianoce! O par dni su tu a moc Ti prajem, aby ste ich spolu s manzelom prezili v laske,radosti a vdacnosti za vsetko to pekne a dobre,co nam Boh dava - myslim,ze vsetci mame za co dakovat. A dufam,ze bude pekna zima a bude sa dat chodit do prirody,nase deti kazdy den tuzia po snehu,tak uvidime. U vas na Vysocine ho asi byva dost,ze? Tak sa mavaj krasne,myslim na Teba❤️
OdpovědětVymazatPřála bych sníh dětem, když mají prázdniny a mohly by si ho užít. Zatím to nevypadá, sněhový poprašek včera zmizel. Zimy už tady nebývají jako dřív, asi je to všude stejné.
VymazatMějte krásné vánoční svátky.
Milá Růženko, věřím, že než jsem se dostala ke komentáři, tak ponorka odplula...
OdpovědětVymazatA třeba Stella, Bella nebo Amélka se dožadovaly procházky a dodaly trochu radosti :)
Měj se dobře, zdraví Marie
Maruško, máš pravdu, odplula. Měj hezké dny.
VymazatJojo, ponorka je hrozná,taky mám a to musím jít ven a posilnit se přírodou.
OdpovědětVymazatKrásnou poslední neděli adventní a pohodové svátky vánoční
Někdy je lepší jít se projít a vyčistit si hlavu.
VymazatI Tobě a celé rodině přeji krásné vánoční svátky.
Já na ponorku nějak nemám kdy, naštěstí chodím do práce. A když jsem doma a mám toho plné zuby, zašiju se nahoře a pustím si nějaký film. Takže u nás zatím dobrý ;-)
OdpovědětVymazatTo je dobře, že na ponorku nemáš čas.
VymazatRůženko, jsme na tom asi všichni podobně. Proto já chrlím ve volných chvílích reportáže z minulých výletů a dovolených, abych se alespoň pokochala sluníčkem na fotkách a připomněla si, jak bylo kdysi krásně dýchatelno a svobodno, kdy jsme nemuseli na žádná opatření myslet. U počítače sedím do noci a pak spím až do bílého dnes. Do tmy jsem se probouzela už dost dlouho. Sice se pak divím, že už je půl osmé, jak ten čas letí, ale kam spěchat? I můj manžel myje schodiště, když máme službu. Však jsem to celý život dělala já a on se přece nemusí v důchodu v paneláku nudit. Za chvíli se dny zase začnou prodlužovat a bude to snad radostnější. Pohodu přeji.
OdpovědětVymazatTvé reportáže z výletů mám moc ráda. Teď jsi mi připomněla dovolenou v Jeseníkách.
VymazatI Tobě přeji pohodové dny.
Růženko, myslím že ponorka padne občas na každého. Tahle doba tomu trošku pomáhá. Důležité je najít si něco co člověka baví a odreagovat se. Musíme vydržet a počkat do jara a bude zase dobře.
OdpovědětVymazatMěj se krásně.
Jani, máš pravdu. Někdy ale dojdou síly. Doufám, že na jaře už bude lépe.
VymazatPřeji Ti krásné dny.
Po psychickej stránke je veľmi dobre, že si sa z tejto "ponorky" vypísala.🙂😉
OdpovědětVymazatMy s mami sme sa vďaka nezmyselným a niekedy priam šialeným opatreniam v tejto situácii tiež povadili viac, no, silnejšie výmeny názorov... Ako my dve sme veľa spolu aj bez tejto situácie, takže ponorku sme niekedy v menšej miere už zažili. Ale predsa je to vypätá situácia.
Teraz cez leto to bolo 8 rokov, čo bývame v byte, ale my si platíme ako celá bytovka upratovačku. Takže s týmto problém nemáme.
Mami bývala do 15 rokov s rodičmi v byte v Bratislave. Ja som do svojich 21 rokov žila len v dome so záhradou. Mami bola spokojná, keď sme sa sťahovali, že budem mať menej starostí, bez záhrady, menšie priestory na upratovanie a pod. Ja som však od začiatku nebola vyrovnaná, že sme odišli z domu do bytu. Po rokoch som si už samozrejme zvykla, ale taktiež sme obe zistili, že nám pocit súkromia a život so záhradou neskutočne chýba... Ten pocit slobody a voľnosti. Najmä v tomto období. Síce taká veľká záhrada, čo sme mali predtým nám nechýba, dve ženy sme sa o ňu nevládali samé postarať. Teraz by sme chceli veľmi žiť opäť vo vlastnom menšom domčeku s menšou záhradkou. To je náš sen. Vieš, tiež Ťa viem pochopiť, človek žijúci v byte, kde má ísť? Tu nie je nikde na okolí žiadny les či poriadne príroda. Mestský park je vzdialený a najmä my nemáme auto, tak vieš, trčíme viac-menej doma. Najmä v zimnom období už úplne... Aspoň máme tie mačky, ktoré nám vždy stereotypy narušia a každý deň im musíme vymeniť záchody a postarať sa o nich.
Drž sa, opatruj sa, nestresuj sa a mysli len na to, že v budúcom roku bude už lepšie a ešte lepšie.😘💖💟😎
Mít zahradu je v této době výhoda. Vidím to u rodiny našeho syna, kdy mohli s dětmi trávit čas na zahradě. I do lesa to nemají daleko. My máme naštěstí auto, takže můžeme alespoň na chvíli do přírody.
VymazatTaké doufám, že příští rok už bude lepší.