středa 20. listopadu 2019

Ještě pár barev....

Listopad nám už nedopřává moc slunečných dnů. Proto je potřeba využít každé chvilky, kdy slunce svítí a jít ven na procházku.


Včera se den vydařil, odpoledne jsem šla na krátkou procházku, kterou jsem spojila s nákupem na Lidlu.



Líbí se mi tyto ozdobné keře, jen neznám jejich název.




Tady už listy opadaly a zůstala spousta červených plodů.


Parčík je uklizený, včera "luxovali" i u nás za domem.




Něktrá kvítka stále odolávají příchodu zimy, třeba hluchavka.


I žlutá se ještě najde.



Připomínka blížících se Vánoc.



Stráň porostlá břečťanem.



Původně jsem chtěla jít jinam, ale celý Keťásek jste ještě neviděli. Je to park, kde jsme jako děti každou zimu sáňkovali a když jsme povyrostli, tak jsme tu randili. Jeho vzhled se za ty dlohé roky trochu změnil, zmizela některá zákoutí s lavičkami a cesty jsou vyasfaltované.


Po této cestě by se dnes krásně jelo na sáňkách od schodů až k tunelu. Tehdy byla přerušena na dvou místech schody.


Schůdky jsou tu pořád.





Pohled k tunelu.



Musím na sebe i něco prásknout. Na těchto schodech jsme s mojí spolužačkou v patnácti vykouřily první cigaretu. Pak jsme si u nás dlouho čistily zuby, aby to nikdo nepoznal.



Nad parkem je učňovské středisko. V objektu je i kadeřnictví, kde si budoucí kadeřnice a kadeříci mohou vyzkoušet, co se naučili. Je tu i internát.


Šla jsem po rozblácené a neudržované cestě k druhým schodům, které také vedou ven z parku a říkala si, že by si zasloužila větší údržbu. I tudy jsme jezdívali na saních.



Pohled k Šacberku.


Sedmikrásky jsou všude.



Myslím, že by se mládež měla učit nejen odbornostem, ale také vztahu k přírodě a jak se má nakládat s odpadky. Na zemi je spousta nedopalků od cigaret, krabičky a plechovky. Smutné zákoutí a je jen pár metrů od internátu, takže to určitě vidí i vychovatelé. Nerozhodný

Nechci končit negativně a tak na závěr fotky ibišku, který kvete sousedce na chodbě našeho domu.





Děkuji všem za návštěvu a přeji krásné dny.

neděle 17. listopadu 2019

Z Jihlavy....

Ráda poznávám prostřednictvím blogů krásná města jak u nás, tak v zahraničí. A tak mě napadlo, že bych vás mohla seznámit s mým rodným městem, Jihlavou.


Říkala jsem si, že až bude hezké počasí, tak vyrazím s foťákem do města. Ovšem náhoda někdy změní naše plány. V týdnu jsme byli s mužem ve městě a kromě jiného jsem už delší dobu sháněla korálkovací jehlu. V galanterce ji opět neměli a paní prodavačka mě odkázala na prodejnu s korálky.
Prodejna je v jedné uličce kousek od náměstí, za kostelem Matky Boží. Když jsme tam šli, tak mě napadlo, že bych mohla udělat pár fotek.


Bohužel přímo před průčelím kostela stál náklaďák a tak jsem nemohla udělat lepší fotku. Zde si můžete přečíst více o historii kostela Nanebevzetí Panny Marie:https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie_(Jihlava).


Kostel mám spojený s dětstvím a babičkou Marií, která sem chodila v neděli na mši. Když jsem byla malá, tak jsem s ní občas chodila. Je zajímavé, co nám někdy z dětství zůstane v paměti. V kostele byly v uličce mezi lavicemi koberce, takové běhouny, které byly lemované nějakým plechem, který tak zvláštně cvakal o dlažbu. Po mši chodil kolem lavic ministrant s táckem a do něj dávali věřící peníze jako příspěvek kostelu.


Fotku jsem si půjčila z internetu. Malé nahlédnutí od interiéru kostela.


Kousek od kostela je brána Matky Boží. Je jediná z pěti bran v jihlavském opevění, která se dochovala. Je z ní krásný rozhled do kraje.


Úzkou uličkou se projde na malé Minoritské náměstí.








Tady je prodejna s korálky. Jehlu měli a pro ty, kteří z korálků tvoří, to je ráj. Už jsem dala Ježíškovi tip na dárek.



Cestou zpět jsem musela vyfotit výlohu butiku.


Kostel Povýšení svatého Kříže. Tady jsem křtěná.

Snad se vám malé nahlédnutí do našeho města bude líbit.
Děkuji za návštěvu a přeji Vám krásné dny.