Listopad nám už nedopřává moc slunečných dnů. Proto je potřeba využít každé chvilky, kdy slunce svítí a jít ven na procházku.
Včera se den vydařil, odpoledne jsem šla na krátkou procházku, kterou jsem spojila s nákupem na Lidlu.
Líbí se mi tyto ozdobné keře, jen neznám jejich název.
Tady už listy opadaly a zůstala spousta červených plodů.
Parčík je uklizený, včera "luxovali" i u nás za domem.
Něktrá kvítka stále odolávají příchodu zimy, třeba hluchavka.
I žlutá se ještě najde.
Připomínka blížících se Vánoc.
Stráň porostlá břečťanem.
Původně jsem chtěla jít jinam, ale celý Keťásek jste ještě neviděli. Je to park, kde jsme jako děti každou zimu sáňkovali a když jsme povyrostli, tak jsme tu randili. Jeho vzhled se za ty dlohé roky trochu změnil, zmizela některá zákoutí s lavičkami a cesty jsou vyasfaltované.
Po této cestě by se dnes krásně jelo na sáňkách od schodů až k tunelu. Tehdy byla přerušena na dvou místech schody.
Schůdky jsou tu pořád.
Pohled k tunelu.
Musím na sebe i něco prásknout. Na těchto schodech jsme s mojí spolužačkou v patnácti vykouřily první cigaretu. Pak jsme si u nás dlouho čistily zuby, aby to nikdo nepoznal.
Nad parkem je učňovské středisko. V objektu je i kadeřnictví, kde si budoucí kadeřnice a kadeříci mohou vyzkoušet, co se naučili. Je tu i internát.
Šla jsem po rozblácené a neudržované cestě k druhým schodům, které také vedou ven z parku a říkala si, že by si zasloužila větší údržbu. I tudy jsme jezdívali na saních.
Pohled k Šacberku.
Sedmikrásky jsou všude.
Myslím, že by se mládež měla učit nejen odbornostem, ale také vztahu k přírodě a jak se má nakládat s odpadky. Na zemi je spousta nedopalků od cigaret, krabičky a plechovky. Smutné zákoutí a je jen pár metrů od internátu, takže to určitě vidí i vychovatelé.
Nechci končit negativně a tak na závěr fotky ibišku, který kvete sousedce na chodbě našeho domu.
Děkuji všem za návštěvu a přeji krásné dny.