Za panenkami do Vlašimi

V sobotu jsme jeli s mužem na poslední červencový výlet.  Byl to zase FB, díky kterému jsem se dozvěděla, že jsou ve Vlašimi, v bývalé Občanské záložně, vystavené panenky. Je to část expozice, která bývala na zámku ve Zruči nad Sázavou. Část je jich v Čáslavi. Objížďky nám cestu hodně prodloužily, projeli jsme i kolem bájného Blaníku. Nakonec jsme do Vlašimi dojeli. S paní Alenou Zemanovou, která galerii vede, jsme se už viděli ve Zruči. Strávili jsme s ní příjemný čas povídáním o panenkách, já jsem samozřejmě i fotila. Některé panenky mi připomněly dětství. Co budu povídat, pojďme se podívat.

Zaparkovali jsme pár metrů od galerie a první, co mě upoutalo, byl vodotrysk. 

Bývalá Občanská záložna. Tato novorenesanční budova byla postavena podle návrhu vlašimského rodáka Saturnina Hellera, žáka Josefa Zídka. Budova je památkově chráněna a v roce 2014 vznikla v přízemí Galerie Občanské záložny.

Stálá expozice nazvaná Království panenek byla otevřena na jaře roku 2020. Připravily ji členky Klubu panenky ČR. Je zde vystaveno kolem 2 000 nejrůznějších exponátů. Kromě panenek tady návštěvníci uvidí kočárky, nábytek pro panenky, medvídky a další zajímavé exponáty. 

Návštěvníci si zde mohou na památku koupit i panenku, oblečky na panenky a další upomínkově věci. 

Miminko z celuloidu. Vyrábělo se v několika velikostech. Také jsem jedno měla, ale bohužel se mi nedochovalo. 

Kdysi se dala koupit jen hlavička panenky a šikovná maminka potom ušila tělíčko a panenku oblékla. Této ušila tělo paní Zemanová. Je moc šikovná. Šije na panenky oblečky a když je potřeba, tak panenku i opraví. A věřte, že je to někdy hodně těžké. Já bych si na to netroufla. 

Moje vrstevnice si možná vzpomenou na panenky našeho dětství. Voňavé, gumové panenky Zuzanky. Až později jsem zjistila, že existuje varianta s vlasy Alenka. Jednu ve sbírce mám. 

A kdo by neznal vystřihovací panenky. 

Pochovala jsem si miminko a uznávám, že je lepší pohled na panenku než na mně. Také jsem si z Vlašimi na památku dovezla panenku, už na ni čekaly doma dvě sestřičky a musela jsem jí také uplést šaty, aby zapadla do party. 

V galerii jsme strávili více než dvě hodiny. Přes ulici je zámek, ale jen jsme nahlédli do parku a hlavně jsme navštívili restauraci U blanických rytířů, kde jsme si dali oběd. Čekala nás cesta domů, opět se to neobešlo bez objížděk. V jednom místě jsme jeli podél dálnice a auta v pruhu vedoucím na Prahu se téměř nehýbala. Manžel pravil, že po dálnici bude jezdit až bude opravená. Ale moc tomu nevěřím. 

Lev se dívá nějak smutně. 

Čeká nás cesta domů.

Omlouvám se za dlouhý článek, bylo těžké vybrat jen některé fotografie.

Přeji vám hezké srpnové dny.