pátek 23. srpna 2019

Procházka v ZOO

Dnes vás pozvu na krátkou procházku jihlavskou ZOO.


Včera přijela snacha se svojí maminkou a dětmi a šlo se do zoologické. Babička Zdenka se chtěla podívat jak se jihlavská ZOO změnila od té doby, co tu byla naposled. Naše děti víc než zvířátka zajímaly různé atrakce pro děti, kterých tu je víc než dost.
Jihlavská ZOO stojí za podívání, je členěna do pěti kontinentů a je tu několik zajímavých expozic.
Přiznám se, že jsem se víc kochala zvířaty a zapomínala fotit. Ale pár fotek jsem udělala.


Nejvíc jsem fotila dva žirafí samce, jsou opravdu nádherní. Pozorovala jsem je, jak oštipovali větvičky a zeléného krmení si moc nevšímali.





Žirafí kluci jsou nádherní, ale moc nevoní. Vlastně příšerně smrdí.Mrkající Po pravdě musím říct, že po chvíli jsem ten odér už ani nevnímala, tak mě okouzlili.




Krásné zebry.


Fenek. Uvnitř pavilonů jsem moc nefotila.


Krásný Ara hyacintový.


Neméně krásný Kakadu palmový.


Pštros.


Přesný název tohoto menšího klokana jsem si bohužel nezapamatovala.


Marně jsme čekali, že se dá do pohybu.


Ovečky.



U oveček bylo plno, protože děti si tu mohou ze zásobníku vybrat krmení pro ovečky a ty se přitom nechají i pohladit.


Hrošík liberijský si pěkně hověl v blátě. Mrkající



Lvíček zlatý z čeledi kosmanovitých.


Hyena žíhaná.


Babirusa. Takové zvláštní prasátko.


Medvěd malajský, nejmenší medvěd na světě. Kdysi se jednomu podařilo utéct a chvíli se toulal po okolí zoo.


Krokodýl, nevím jaký.


Rozloučíme se pohledem na plameňáky. Pokud budete mít cestu do Jihlavy, určitě se do ZOO zajděte podívat. Je tu k vidění přes 200 druhů exotických zvířat. Snad se vám malá ukázka líbila.

čtvrtek 22. srpna 2019

Za panenkami do Bobrové

Dnes bude pokračování nedělního výletu.



Cestou z Velkého Meziříčí do Bobrové jsme trochu bloudili. Můj muž si většinou z map nastuduje cestu, někdy ji vytisku z počítače. Tak jsem předpokládala, že ví, kudy má jet. Před pár roky si pořídil navigaci, jel podle ní asi 2x. Od té doby leží v komodě, v zásuvce. No nevěděl, já jsem to raději moc nekomentovala, aby mě někde nevysadil. Nakonec jsme do Bobrové dojeli. Rozpačitý


Muzeum panenek se nachází v budově bývalé školy. Před lety byla budova v dezolátním stavu a dokonce se jednalo o jejím zbourání. Jen díky památkářům k tomu nedošlo. V roce 2010 koupil zchátralou budovu syn paní Roháčkové. Po rekonstrukci se začalo uvažovat, jak budovu využít. Nápad byl pořádat různé kurzy pro maminky s dětmi. Paní Roháčková měla za úkol sehnat nějaké panenky, aby si děti měly s čím hrát. Něco měla doma, některé posbírala u sousedů. A tak to celé začalo. Paní Roháčková o sobě říká, že není sběratelka, ale záchranářka. Pojďte se podívat.


Můj muž je zase pár kroků přede mnou.



Vlasaté Alenky.


Zuzanky mají vlásky gumové.


V březnu loňského roku byla na ČT1 v Toulavé kameře odvysílána reportáž o Muzeu panenek v Bobrové. Paní Roháčková nám vyprávěla jak jí po odvysílání přišla spousta balíků s panenkami. Ve sbírce jsou i panenky ze zahraničí. Tato půvabná panenka je z Japonska.


Hodně panenek ve sbírce paní Roháčkové má svůj příběh. Paní Marie si pečlivě schovává dopisy od dárců. Tuto krásnou kloubovou panenku, kterou vidíte na fotografii, darovala sběratelce 79 letá paní z Prahy. Na konci války dostala panenku od maminky holčičky z vedlejšího domu, se kterou si často hrála. Panenka se jí moc líbila a ta maminka to věděla. Druhý den byla celá rodina pryč a ona už je nikdy nespatřila. Paní, která panenku darovala, nechtěla, aby skončila někde na smetišti.


Toto je výuková panenka a ač to nevypadá, je pěkně těžká. Váží 3 kg. Tady vidíte, že můj manžel nezapomněl jak se miminko správně drží, pěkně podepřít hlavičku.



Kromě panenek tu najdete i nábytek pro panenky.


Obdivovala jsem krásně zdobené kraslice a háčkované cukroví. Děvčata, po tom se netloustne. Mrkající Paní Roháčková v muzeu využívá i háčkované nebo vyšívané ubrusy, které by také jinak skončili na smetišti. Jsou to poklady, je dobře, že jsou zde uchovány.


Krásný, stařičký kočárek značky Liberta. Paní Roháčková je nechává v původním stavu.


I méďa se chce povozit.


Peřinka, ve které je zabaleno miminko, pochází z dětství paní sběratelky.


Další krásné kočárky.



Panenka v kroji. Má několik kufříků oblečení. Holčička dostala panenku k Vánocům a všechno oblečení na ní jí ušila babička. Vyrobila i botičky.



Panenka Lenka. V Bobrově se nenosil kroj, ale děvčátka nosila tzv. svéráz. Maminka ušila dcerce z jednoho šátku sukničku a z druhého vestičku. Doplněné bílou halenkou. Paní Roháčková tak krásně oblékla i panenku a ta dostala jméno Lenka. Víte proč? V oblasti se dříve pěstoval len a byla u i tírna. Proto Lenka, má i oči modré jako jsou modré kvítky lnu. Při zpracování lnu se kdysi vyprávěly různé vyprávěnky. Ty inspirovali spolužáka paní Roháčkové, pana Havlíka, který napsal knížku Vyprávěnky o panence Lence. Kmotrou této útlé knížečky byla i návrhářka Beáta Rajská.




Ženich a nevěsta. Oblečení pro ně dostala paní Marie z jedné půjčovny svatebních šatů. Upravila je a vznikl krásný pár.


Porcelánové panenky a staré harmonium, které našlo v muzeu také uplatnění.


Ještě jednou panenky z Gumotexu Břeclav. Paní Roháčková jako mladá cvičila na spartakiádě na Strahově a to ji inspirovalo k tomu, aby panenky oblékla do cvičebních úborů. Spartakiáda 1980.


Kočárek u silnice zve k návštěvě Muzea.

Vedle školy je krásný kostel svatých Petra a Pavla. Kostel byl pravděpodobně přestavěn Janem Blažejem Santinim- Aichlem.





Ptala jsem se muže, jestli hledá cestu domů. Jen studoval naučnou stezku.

Byla jsem moc ráda, že jsem se do muzea v Bobrové konečně podívala. Paní Roháčková je velice milá a vitální paní, která s láskou o panenkách vypráví. V současnosti je v muzeu kolem 1 300 panenek, doma jich má ještě 800.
Pokud pojedete přes Vysočinu, zajeďte se do Bobrové podívat. V budově muzea je i kavárna, takže si po prohlídce můžete vychutnat šálek kávy. Můj muž si ji dal, já to nestihla. Ale nelituji, vychutnala jsem si prohlídku a užila si vyprávění paní Roháčkové.