Na stromě

Můj dnešní příspěvek je dílem náhody.  Manžel přišel domů z rehabilitace a ptal se mě, jestli už jsem viděla drevokocúra. A díval se z okna. Zvědavost mi samozřejmě nedala a šla jsem se podívat, co tím drevokocúrem myslel. Kousek od nás, v proluce mezi domy, bylo vidět, jak nějaký muž ořezává větve ze smrku. Asi v tom místě strom nešlo pokácet aniž by způsobil nějakou škodu. A tak mě napadlo, že akci nafotím. 

Větve už byly skoro všechny ořezané. Sice jsem předtím slyšela vrčet pilu, ale nenapadlo mě pátrat, co se kde děje. 

Pracovník postupně zkracoval kmen stromu.

Další strom na našem sídlišti je pryč. 😔

Tuhle fotku z prosince sem dávám pro porovnání. Nevím, jaký byl důvod, že strom pokáceli. Když kdysi na sídlišti stromy vysazovali, tak asi nikdo nevzal do úvahy, že stromy vyrostou a budou třeba clonit. Z toho důvodu možná pokáceli i tento strom. 

Nebeské proměny

Včera, na Štěpána, jsem  od rána sledovala jak se obloha proměňuje a něco jsem nafotila.

Ráno byla obloha modrá a křižovaly ji čáry po letadlech. Už předtím jsem si všimla, že je na nebi více letadel než tomu bylo předtím. 

O něco později se objevily mraky. 

Bylo jich víc a víc a nakonec se úplně zatáhlo. Když přijel syn s rodinou, tak už bylo nebe opět šedivé. I tak to nevadilo a děti si po obědě užily za domem bobování. 

Od pondělí do pátku

Včera ráno byl vnouček posmutnělý. Když jsem se ho ptala co mu je, odpověděl, že dny u nás moc rychle utekly. Měl pravdu. Odpověděla jsem mu, že se může těšit na srpen, že u nás ještě pár dnů budou. A co jsme dělali? V pondělí  odpoledne jsme jeli do City parku, protože Verunka potřebovala nové pantofle na doma. Oba to uvítali, protože milují jezdící schody. Pantofle jsme koupili i vnoučkovi a pak jsme zajeli na hřiště u Staré plovárny. Verunka ho znala od loňska, kdy u nás byla sama. Taky hned Vendu upozorňovala kudy má jít. 

Ve středu jsme jeli na Křemešník.

Přijeli jsme před otevřením lanového centra a tak jsme šli nejdříve k rozhledně.

Na rozhlednu šel s dětmi manžel. Venda ji dal 2x do poloviny, Verunka statečně vylezla s dědou až nahoru, přestože se bála. 

Pak si oba prošli jednu z tratí na lanovém centru. Po sportovním výkonu je potřeba doplnit energii. Zajeli jsme si na oběd do Krahulčí a po obědě na chalupu zkontrolovat jak zrají borůvky. 

Moc se mi líbí kaplička v Borovné. Byla vysvěcena v roce 2001.

Vedle ní je hřiště pro děti. 

S Vendou jsem si šla zahrát stolní tenis. Naposled jsem ho hrála, když byli naši kluci malí. Moc nám to nešlo, ale zato jsme se u toho nasmáli. Raději jsme šli za Verunkou na hřiště a tam se oba vyřádili. 

Na další výlet jsme jeli hned ve čtvrtek. Děda naplánoval cestu na Orlík u Humpolce. 

Nejdřív něco informací o historii hradu. 

Na hradě myslí i na pejsky.

Muž šel s dětmi na rozhlednu a já se kochala krásami hradu dole. 

Z vrcholu rozhledny na mně vnouček volal, že jsem maličká. Schody na rozhlednu si vyšlápli 2x, tak se jim to líbilo. 

Z rozhledny fotil manžel. 

Od hradu jsme ještě zajeli do Humpolce na Disk golf, kde jsme si všichni vyzkoušeli házet talířem. Není to jednoduché a potřebovali bychom hodně trénovat. To mohou děti doma, muž jim koupil jeden koš a talíře na házení. A po obědě jsme se vypravili domů. 

V pátek dopoledne jsem vařila, uklízeli jsme s dětmi hračky a děti si chvíli i malovaly. 

Byl to prima týden. Mám nové obrázky od dětí. Zahráli jsme si člověče nezlob se. Našla jsem Mikádo a děti si mohly vyzkoušet jak mají šikovné prstíky. Verunka převlékala panenku, vyzkoušela boty, které jí nejvíc sluší. Ke slovu přišla i Seva, děti si z ní rády staví. 

Dnes budu odpočívat.😉