čtvrtek 3. prosince 2020

Vzácná návštěva

Už dlouho na blogu  nebyl samotný článek jen o panenkách. Proto vám chci dnes představit panenku, která mi dělala společnost posledních 14 dnů. Je to panenka Makki Fair od My Meadow. Její autorka Mirka je původem Češka žijící ve Švédku a v její dílně vzniklo už několik kouzelných panenek BJD v různých velikostech. Letos se její panenky už podruhé vydaly na cestu po různých světadílech a zemích světa. Takže se rozjely po Evropě, dále za moře do USA, Kanady a také k protinožcům do Austrálie. Nebudu vás unavovat detaily a malou Makki Fair, která v Česku dostala jméno Amélie, vám představím.

Amélka patří k těm nejmenším panenkám, které Mirka vytvořila. Měří 19,5 cm. Je paruková, k nám přijela s černými vlásky a ty jsem jí nechala. Ovšem sluší jí i jiné barvy. 


Stella se na novou kamarádku moc těšila a tak mi ji pomohla vybalit. Amélka byla až v třetí krabici.


Am dostala od každé tety nějaký dárek, např. oblečky, kamarády na hraní. 


Byla zabalená v peřince, aby se jí nic nestalo. Na obličeji měla kryt a byla k peřince přivázaná.


Hned jsem ji vysvobodila. " Ahoj Amélko, já jsem tvoje nová teta". 



Druhý den už zvědavě nakukovala kde to je. 


Seznámila se s dalšími panenkami, které jí i nás dělaly společnost. A jelikož je to malá parádnice, hned  si musela vyzkoušet jejich oblečení. 



Klobouček jí byl větší a spadl jí na nos. Ty dvě malé potvůrky se ji hned smály. 










Vzala jsem ji i na procházku, manžel mi dělal asistenta při focení. Škoda, že už nebylo hezky, ráda fotím panenky v přírodě.






A jako všechny malé holčičky si pohrála s panenkami. 




A následovala další procházka k jezírku. 







Upletla jsem jí červený svetřík a čepičku, připomíná mi Červenou Karkulku. 
14 dnů uběhlo jako voda a včera nastalo loučení. Vyfotila jsem děvčata, aby měla na Amélku památku. 




Amélka si získala srdce nás všech a tak jedno srdíčko dostala od nás.  Bude se mi po ní stýskat. 
Dnes odpoledne se vydá na cestu na Slovensko k další tetě. Budu jí drže palce, aby v pořádku dojela.

Jsem ráda za tuto příležitost vidět panenku od Meadow na vlastní oči, je kouzelná. Třeba se mi podaří našetřit korunky a jednou budu mít i já panenku od této autorky. 
Ještě musím doplnit, každá panenka má takový cestovatelský deník, kde je napsáno v kterém městě byla a jsou zde fotografie z jejího pobytu v daném městě.
 






pondělí 30. listopadu 2020

Zdravotní.....

.....procházka 

Odpoledne jsem vytáhla muže na procházku. Počasí nebylo žádná hitparáda, ale dalo se. Hlavním důvodem bylo nejen to, abychom udělali něco pro naše zdraví, ale chtěla jsem nafotit panenku. Brzy vám ji ukážu. 

Šli jsme se podívat k jezírku, které už jste u mně na blogu viděli. A vzali jsme to okolo hřiště, které bylo úplně prázdné. Na hřišti, které je za naším domem, se občas někdo zastaví. 





Do úsměvu nám v této době není. 




Děvčata, všimněte si, manžel má nový batoh. Ten starý už byl hrozný. Nechtěl batoh objednat, chtěl ho napřed vidět, ale nakonec jsem ho přemluvila. 










Komíny Kronospanu pořád kouří, kazí ovzduší a pohled na město. 




Zase jsem ochutnala trnky, pořád nic moc. 


Nějak mě fascinovaly mraky spojené s kouřem z komínů. 


Pamatujete na tyhle chatičky? 



Zvláštní dům, některé moderní stavby mě nenadchnou. 


Na následujících fotkách je plastika v zahradě domu, kde bydlí umělecký kovář Leopold Habermann. Manžel se s ním a jeho ženou dobře zná, takže jsem si dovolila fotit. 







Tady občas nakupujeme granule a podestýlku pro našeho želvího kluka. A já okukuji zvířátka. Líbí se mi bezsrsté morče skinni, ale už na ně není místo a manžel ho nechce. 





Dům s pečovatelskou službou. 



Jihlavská nemocnice. Je kousek od domu, kde bydlíme. Jen sejdeme z kopce. 


Tady sídlí Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina. Odtud startuje vrtulník. 



Jsem ráda, že bydlíme blízko zdravotnického zařízení, v našem věku je to pro nás důležité. 
Jak už jsem psala, jen sejdeme z kopce a jsme doma.