pátek 15. října 2021

Barevný podzim - výzva

Dalším tématem Jaruščiny výzvy je barevný podzim. Myslím, že většina z nás miluje podzimní dny, kdy se začínají barvit stromy a slunce tu paletu barev ještě zvýrazní. Snad se mi podařilo tuto krásu zachytit.


Listy katalpy začínají poměrně brzy žloutnout. Jsem ráda, že se stromkům, které zasadil tchán zatím daří. 



Mahon.



Tento javor vidím z okna. Část jeho koruny je nesourodá a tyto větve se začínají barvit první. Tentokrát jsem ho nafotila z blízka. 




Stejný strom při pohledu z okna. 



Další fotografie jsem pořídila když jsem šla nakoupit. Udělala jsem si takové kolečko parkem. 















Také jste nosili do školy barevné listy na kreslení? Já jsem měla tu výhodu, že na našem domě rostl přísavník. 


Pámelník. Tentokrát jsem odolala a kuličky nepraskala. 😉







Poslední fotografie z Veselého Žďáru. Keř u školy zdobí kromě barevných listů i  ptáčci. Moc se mi  líbilo. 


Manžel poznamenal, že se ptáčci dobře fotili, protože neuletěli. 
Další fotografie si nechám do poslední části výzvy. 

















středa 13. října 2021

Lom Čenkov

Z Lovětína je to asi 6 minut jízdy autem k lomu Čenkov. Ten je využíván ke koupání, v létě tam jezdí švagr se švagrovou, mají chalupu v Třešti. A v lomu se koupali v neděli dva otužilci. 

Fotka nešla víc zesvětlit, ale je vidět jak pán šel z vody. 




Do Čenkova je to kousek. 









Kromě plavců byl u lomu jeden rybář. 


Kdysi jsme se byli v lomu také vykoupat, ale už je to hrozně dávno. 


 Užili jsme si krásné odpoledne. Od neděle se už bohužel hodně ochladilo. Ale snad ještě přijdou slunné dny. 

pondělí 11. října 2021

White Canyon

Aneb další výlet do neznáma. Tedy pro mně určitě. Manžel se mně v neděli ptal, jestli mám vybrané nějaké místo kam pojedeme. Tentokrát jsem to nechala na něm. Cestou jsem podle směru jízdy tipovala kam jedeme. Stejně jsem to neuhodla. Dojeli jsme do Lovětína, kde jsme nechali auto a vydali jsme se cestou mezi loukami. V Lovětíně jsme se před lety byli podívat na ledopád, který je hodně známý. Dnes vás pozvu na jiné místo. Není to z Lovětína daleko, tak se neunavíte.



Za jízdy jsem se kochala krajinou. Vyjeli jsme z Jihlavy směrem na Kostelec a za Kostelcem na kruháči jsme odbočili směr Batelov. 


V Lovětíně jsme zaparkovali u Kulturního domu. 



Kaple Povýšení svatého kříže.



Líbily se mi sluneční hodiny, šly téměř přesně. 



Prošli jsme uličkou mezi dvěma domy a ocitli se na luční cestě. K mé radosti vedla do kopce. 



K podzimu patří šípky a kolem cesty bylo hodně šípkových keřů. 



Ochutnala jsem trnky. 


Z cesty je krásný rozhled do krajiny. 















Tady je místo, které mi muž chtěl ukázat. Místo, kde se scházejí trempové. Kdysi tady byl v době kdy vedl oddíl dětí. A před několika lety sem zavedl kamaráda, který má nedaleko chatu, ale o místě nevěděl. 





Chystá se dřevo na zimu. 



I my jsme byli přivítáni. Potkali jsme tu dva členy z osady, pozvali nás, abychom si prohlédli chatu uvnitř a na uvítanou nám nabídli štamprličku. Manžel jako řidič nemohl, já jsem si s nimi připila. Hezky jsme si popovídali. 




Krásné místo, které si trampové vybrali, je v bývalém lomu. Osada byla založena už v roce 1965. 




Po chvíli jsme se rozloučili a vydali se zpět. Do vsi to není daleko, asi 1,5 km. 


Podzimní příroda je nádherná, nabízí nám paletu barev. A když do nich svítí slunce, tak to nemá chybu. 






V dálce je vidět věž hradu Roštejn. 






Bílá kočka nás pozorovala. Byli jsme od ní daleko, tak neutekla. 



Naše procházka přírodou trvala něco málo přes hodinu. 



V tomto domě prý bývala hospoda. Je vidět, že dům někdo opravuje. 



S Lovětínem se rozloučíme a ještě se zajedeme podívat na jedno místo. Ale to až příště.