Dnes je poslední den roku, který byl tak jiný, přinesl do našich životů pandemii a tím je změnil.
Pro mně byl začátek roku ve znamení zdravotních problémů po operaci žlučníku a když se zdálo, že už bude všechno v pořádku, přišel březen a všechno bylo jinak. Nechci tu rozebírat, co následovalo, to už všichni znáte. Chci Vám všem popřát do nového roku pevné zdraví a všechno dobré.
Zvlášť ta na obloze. V posledních dnech a týdnech ji vídáme tak málo.
Tak pár pohledů z okna našeho obývacího pokoje.
Ve slunečních paprscích se odráží barvy duhy.
Přeji všem hezký den.
I na Ježíška čekal dárek. Naše vnučka pro něho namalovala dva obrázky a dala je pod stromeček, aby si je mohl vzít až přinese dárky.
I já doufám, že budeme mít všichni sílu k překonání této nelehké doby a brzy přijdou lepší časy a my se budeme častěji setkávat se svými blízkými, se svými přáteli.
Moji milí blogoví přátelé, přeji Vám všem klidné a pohodové vánoční svátky prožité ve zdraví.
Dnešní den začal zvoněním zvonku ve čtvrt na sedm. To mě vzbudilo a já v první chvíli nevěděla, jestli se mi to jen nezdá. Pro jistotu jsem šla ke dveřím bytu a zvedla domovní telefon. Dole byl pošťák s balíčkem. Asi vytušil, že mě vzbudil a dokonce vyběhl s balíčkem až do třetího patra. Vykukovala jsem zpoza dveří, udělala klikihák a převzala balíček.
Před desátou jsem se vypravila na poštu, která po změně otevírá v pondělí v 10 hodin. U pošty už byla fronta, ke které se lidé blížili ze dvou stran. Pána, který přišel z druhé strany a vehementně se cpal přede mně, jsem upozornila, že jsem před ním. Prý ne. Asi si vzdálenost přeměřoval. Nedohadovala jsem se, ale v duchu jsem si říkala, že gentlemani už asi vymřeli. Ovšem na náladě mi to nepřidalo. Z pošty jsem šla nakoupit a pak domů. Pan domácí byl na svém stanovišti na válendě a měl puštěnou televizi. Vzal ode mně tašky a vrátil se na místo. Ponorka na mně působí a tak jsem byla naštvaná. Minulý týden jsme měli službu na mytí schodů a to většinou dělá o víkendu muž. Tentokrát sledoval zimní sporty a na schody nedošlo. Myslela jsem si, že to udělá v pondělí a že se do mytí schodů pustí než se vrátím domů. Nepustil a tak jsem se šla uklidnit mytím schodů. Vytřela jsem i byt a na muže, který vystrčil hlavu za dveřmi, jsem jen zavrčela, že to udělám. Pak jsem pověsila prádlo, dala prát další. Mezitím jsem se uklidnila. Tato doba, kdy kromě nákupů nikam moc nechodíme a navíc absence slunečního svitu, na mně působí čím dál víc depresivně. A konec v nedohlednu. Tak jsem se z toho alespoň vypsala.
modelka
V této době hospodyňky pečou cukroví nebo uklízí. A co dělám já? I já jsem pekla cukroví a uklízím, ale dnes jsem fotila panenky. Dopletla jsem Stelle šaty a chtěla bych vám ukázat její šatník. A malá Mong u toho musela být.
Fotky mi nevyšly jak jsem si představovala, ale snad to nebude vadit.
Šité oblečení mám od šikovných děvčat z FB. Medvídka z dílny Vendy jste možná poznali.
Mong si vyzkoušela tričko s liškou a legíny. Co měla oblečené Amélka musí také vyzkoušet.
Už dlouho na blogu nebyl samotný článek jen o panenkách. Proto vám chci dnes představit panenku, která mi dělala společnost posledních 14 dnů. Je to panenka Makki Fair od My Meadow. Její autorka Mirka je původem Češka žijící ve Švédku a v její dílně vzniklo už několik kouzelných panenek BJD v různých velikostech. Letos se její panenky už podruhé vydaly na cestu po různých světadílech a zemích světa. Takže se rozjely po Evropě, dále za moře do USA, Kanady a také k protinožcům do Austrálie. Nebudu vás unavovat detaily a malou Makki Fair, která v Česku dostala jméno Amélie, vám představím.
Amélka patří k těm nejmenším panenkám, které Mirka vytvořila. Měří 19,5 cm. Je paruková, k nám přijela s černými vlásky a ty jsem jí nechala. Ovšem sluší jí i jiné barvy.
Hned jsem ji vysvobodila. " Ahoj Amélko, já jsem tvoje nová teta".
A jako všechny malé holčičky si pohrála s panenkami.
