Vzhůru na hrad

Dnes se přesuneme z Bystřice nad Pernštejnem na hrad Pernštejn. Není to daleko, asi 10 km. My si najeli o pár kilometrů víc, protože jsme špatně odbočili a pak jsme hledali místo, kde se otočíme. Z poslední návštěvy jsem si pamatovala, že se dalo vyjet až nahoru k hradu, ovšem bylo tam málo místa na parkování. Je pravda, že už je to pár let a mnohé se změnilo. Teď je pod hradem parkoviště a na hrad dojdete lesními cestami. Je to asi 900 m do kopce. Přiznám se, že jsem funěla a pak jsem si vzpomněla na Vendy, jaký výšlap zdolala ona. Chtěli jsme vidět hlavně Vrchnostenskou zahradu, která byla po třech letech obnovy letos na  jaře otevřena pro veřejnost. Přiznám se, že jsem nevěděla, že na Pernštejně byl park a zahrady. Dnes si prohlédneme nádvoří hradu a příště si projdeme zahrady.

Po naučné stezce jsme se nevydali. 

Přiznám se, že jsem toho měla dost, kopce mi nedělají dobře, ale zvládla jsem to.

Touto branou se vcházelo do hradu. Dnes mohou nahoru jen auta zaměstnanců a těch, kdo mají průkaz ZTP.

První nahlédnutí do zahrad.

V místnosti, kde je pokladna, mají pěkná kachlová kamna. Koupili jsme si vstupenku do zahrad a šli si projít nádvoří hradu. 

Na hradě je  výstava o historii aristokratických zahrad v době osvícenství. Prezentuje období zakladatele Pernštejnské zahrady barona Františka Stockhammera, který panství získal v roce 1710.

Reliéfy jsou od stejného autora. 

Do prodejny suvenýrů jsme si zašli koupit magnetku a turistickou známku. 

V kouzelném zákoutí  jsme poseděli u kávy a k ní jsme si dali oplatky, oběd jsme tentokrát nějak nestihli. 

Bastion s Apollónem. Je součástí lesní partie zahrady. 

Vrátili jsme se na třetí nádvoří odkud je vstup do zahrady. Tam se podívám příště, abych vás moc neunavila. 

Pernštejn je jeden z největších a nejzachovalejších hradů v naší zemi. O jeho historii si můžete přečíst zde: Historie hradu.