Dnes se projdeme zámeckým parkem jak jsem vám posledně slíbila. Jeho počátky se datují na přelom 16. a 17. století, ovšem tehdy nedosahoval takové rozlohy jako je ta dnešní. Současný park je anglický, krajinářský a vznikl až na přelomu 18. a 19.století. Za Liechtensteinů zde byl postaven klasicistní skleník, v němž působil v roce 1845 cestovatel a sběratel rostlin Benedikt Rozel. V současné době jsou nejstaršími stromy v parku lípy.
Na zámku už probíhají druhým rokem opravy. Práce se dějí za částečného provozu a s návštěvníky jsou na každém kroku průvodci a je zpřístupněn pouze jeden okruh. Jak jsem se dočetla, jedná se o největší rekonstrukci zámku za posledních 200 let. Zámecký park je veřejnosti přístupný a tak se pojďte podívat.
Kachny tady mají ráj.
Z parku se otevírají krásné výhledy.
Skleník je opravdu nádherný. Půjdeme k němu blíž.
Manžel uviděla na jedné z cestiček dvě sojky. Zůstali jsme stát a já fotila. Měla jsem jen malý kompakt a víc mi přiblížit nešly. Tak jsem se opatrně krůček po krůčku posunovala k nim. Asi jsou na lidi zvyklé, protože hned neuletěly.
Zachariášova lípa - památný strom. Údajně ji zde vysadil při narození syna někdejší majitel panství Zachariáš z Hradce.
Mohutný kmen stromu je poznamenán věky. Je obdivuhodné jakou mají lípy vůli k životu.
Další krásný výhled, tentokrát na Ulický rybník.
Zatímco jsme obdivovali krásy parku, měly kachny na břehu rybníka polední siestu.
Zámek, zámecký park a rybník, to vše mi připomnělo pohádku Šíleně smutná princezna a vytanula mi slova písně.....znám jednu starou zahradu, kde hedvábná je tráva...... Samozřejmě vím, že se pohádka natáčela jinde, ale chvíli jsem si připadala jako v té zahradě z pohádky.
Před lety se na tomto místě manžel také fotil, ale tenkrát nebyl sám, byli s ním jeho spolužáci z učňovky.
Prošli jsme parkem a došli na náměstí Zachariáše z Hradce. Ovšem to si necháme do dalšího článku, ukážu vám i kde jsme byli na obědě.
