pondělí 31. srpna 2015

A jedeme dál.......

Včera jsem vám slíbila pokračování naší cesty. Po dobrém obědě jsme se vydali na další místo.

Cílem dalšího zastavení byl řetězový most u obce Stádlec. Možná jste už o něm slyšeli nebo jste se tam byli podívat.





Něco o jeho historii. Most je unikát, je to poslední řetězový most u nás. Více informací najdete zde https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1dleck%C3%BD_most.


Nejprve jsme přes most přejeli a pak jsme se po něm i prošli. Je to zvláštní pocit, fošny se trochu houpou. Má omezenou nosnost a šířka vozidla je určena sloupky na každé straně mostu. Provoz tu byl docela čilý. Byla jsem moc ráda, že jsem poznala takový unikát.

Od mostu jsme nabrali směr k domovu. Ještě jsme plánovali návštěvu hradu Kámen nedaleko Pelhřimova. Během jízdy jsme se dostali mezi dva kamiony a jeli jsme docela pomalu, bylo to dost nepříjemné. Proto jsme byli rádi, že jsme dojeli do obce Kámen a odbočili na parkoviště a zastavili. Pak to přišlo, z pod kapoty se vyvalila pára, naše staré autíčko se přehřálo. Manžel konstatoval, že necháme motor vychladnout a zatím se podíváme na hrad. Měli jsme štěstí, že jsme stihli poslední prohlídku toho dne.


Hrad je nádherně opravený. Byl postaven na skalisku a odtud i jeho název. http://www.hradkamen.cz/index.html


Vstupní brána.


Kameny tu tvoří přirozenou skalku.



Obrovský kámen lemovaný drobnými afrikány. Povšimněte si postavy na pravé straně. Pán chová dravce a já jsem se šla na ně podívat. Nabídl mi, že si mohu pohladit malého sýčka, moc ráda jsem souhlasila. Byl to dvouletý sameček a je zvyklý na lidi a nechá se hladit. Je to neuvěřitelný pocit pohladit si živého sýčka. Z druhé přepravky potom vyndal nádhernou sovu pálenou a i tu jsem si pohladila. Má velice jemné peří. Na bidýlkách pod stromem seděli další dravci, káně, poštolka a jména dalších dvou jsem si bohužel nezapamatovala. Manžel obešel kámen z druhé strany, kochal se okolím a čekal na mě.


Když mě objevil, přišel za námi. Tady jsem jako sokolnice, měla jsem možnost podržet si mladou poštolku. Je to letošní mládě, taky kluk a je zvyklý na lidi, takže mě jen zobáčkem trochu stiskl prst. Byl to krásný zážitek, doposud jsem viděla sovy a ostatní dravce v zoo, v klecích.



Po tomto schodišti jsme vešli do hradu. Naší průvodkyní byla slečna Alenka a velice poutavě o historii hradu vyprávěla. Byla to její poslední prohlídka po 5 letech, kdy na hradě dělala průvodkyni. Docela jsem litovala, že jsem nechala fotoaparát v autě. Na hradě jsou totiž v několika místnostech vystaveny starodávné kočárky pro děti i pro panenky. Jsou zapůjčeny od sběratelky. Byly nádherné a jen mi v nich chyběly ty panenky. Byly tu i kočárky od Liberty, ale i od firmy Mercedes. Nevím, zda se uvnitř hradu dá fotit, po zkušenosti z Bechyně jsme to už nezkoušeli.


Portál nad schody.

Prohlídka je velice zajímavá. Na hradě si přijdou na své milovníci motocyklů, je tu instalována expozice krásných motorek od nejstarších po ty nové.

Byli jsme rádi, že jsme se tu zastavili, několikrát jsme projížděli okolo a pokaždé jsme si říkali, že se někdy zastavíme.
Vrátili jsme se k autu a nastalo rozčarování. Motor vychladl, manžel dolil vodu do chladiče a pro další si došel přes silnici do hospody. Lil další vodu a já se dívala na zvětšující se louži pod autem. Někde praskla nebo upadla nějaká hadička(možná). Muž se do opravy aut nehrne, takže co teď. Ještě, že na hospodě bylo číslo na taxi. Museli jsme na něj počkat, jel z Pacova a dovezl nás do Pelhřimova na nádraží. Při placení se mi trochu protočily panenky. Naštěstí nám za hodinu jel vlak a manžel si pochvaloval, že už vlakem dlouho nejel, že se svezeme. Myslím, že se cesta vlakem líbila i mým děvčatům.


Včera manžel sehnal známého s podvalem, který má autoopravnu . Pro auto nám zajel a opraví ho. To se nám možná protočí panenky podruhé. Přesto se nám výlet moc líbil a do Bechyně bychom se ještě chtěli vrátit. Je tu ještě hodně pamětihodností k vidění a jsou tu také lázně, tak třeba nějaký wellness pobyt v nich.

Ráda si dovezu i panenku na památku, tato je z Bechyně, z cukrárny. Na krabičce je označení Monster Girls. Asi jí udělám jiné oblečení, ale na 23 Kč nemůžu čekat zázrak.

Doufám, že vás dalším vyprávěním nezklamu, to dobrodružství tu bylo i když možná jiné než jste čekali.

neděle 30. srpna 2015

Bechyně - jak jsme jeli na výlet

Přeji všem hezký nedělní večer. Máme za sebou poslední horký víkend letošního léta, alespoň podle předpovědí meteorologů. Také poslední víkend letošních prázdnin. Někdo určitě využil tyto dny ke koupání, někdo se vydal na výlet. My také.

Původně měla být sobota čistě pracovní. Najednou mi bylo líto, že bychom měli tyto krásné dny trávit doma a navrhla jsem, abychom jeli na výlet. Muž souhlasil a hned věděl kam pojedeme. Pojedeme do Bechyně. Do krásného lázeňského města, města keramiky a krásných historikých památek. Nikdy jsem v Bechyni nebyla a tak jsem byla zvědavá na to, co uvidím. Ještě vložím odkaz na článek o Bechyni z Wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Bechyn%C4%9B.
Co mě ve městě zaujalo nejdřív, bylo krásné Bechyňské náměstí, jehož dominantou je kostel sv. Matěje.


Náměstí prošlo rekonstrukcí a je nádherné.


Je poměrně velké, čisté a jeden krásný dům vedle druhého.


Když jsme uviděli kostel, tak manžel poznamenal, že se na věži bydlí. Vzhlédla jsem vzhůru a uviděla peřinu přehozenou přes zábradlí. Je to na pravé straně. Na věž jsme nešli, já nemám ráda výšky a v tom horku se nám nechtělo. Tak jsme se nedozvěděli, jak to s tou peřinou je.







Jsem ráda, když objevím nějakou kuriozitu. Moc se mi líbí nápad s mini knihovnami umístěnými na různých místech.

Na náměstí je turistické infocentrum. tady jsme si koupili vstupenky na zámek a s paní průvodkyní jsme se vydali na cestu.



Líbí se mi různá zákoutí, ale na focení nebylo moc času.


K zámku jsme prošli parčíkem a tak jsem si říkala, že fotit budu při cestě zpátky. Těšila jsem se na focení na nádvoří, jeli se mnou Nela s malou Tulačkou. Byli jsme ale upozorněni, že na zámku se nesmí fotit. Bohužel.


Manžel to upozornění neslyšel (možná) a tak se mu podařilo v nestřeženém okamžiku zachytit alespoň nádvoří.


Pak přišla paní průvodkyně a už to opravdu nešlo.

Zámek je krásný a všem moc doporučuji jeho návštěvu. S námi ve skupině byli mladé rodiny s maličkými dětmi a protože prohlídka trvala téměř hodinu, bylo to pro tak malé děti náročné. Samozřejmě nevydržely být potichu a chvílemi to dost rušilo, až musela slečna průvodkyně rodiče poprosit, aby s dětmi třeba počkali ve vedlejší místnosti. Chápu, že se rodiče chtěli na zámek podívat, ale myslím si, že s tak malými dětmi to není vhodné.

Při cestě ze zámku jsem v parčíku udělala několik fotek mých děvčat.


Na staré lípě.


Na lavičce.


Tady je fotografka při práci.


Tady jsme holky spolu.


V parčíku byla malá kašna. Bála jsem se holky posadit na kraj, aby mi do vody nespadly, poslední dobou se na mě lepí smůla. Voda v kašně byla nazelenalá a nevábná. Tak manžel podal pomocnou ruku.


Podržel i tu malou blešku, ta se trochu bála a tak jsem ji musela posadit.

Jak už jsem se zmínila, Bechyně je městem keramiky. Přes 100 let tu je keramická škola. Z parčíku jsme prošli k muzeu keramiky, které je umístěné v bývalém pivovaru. Budova je také krásně opravená. Jsou zde vystavena díla žáků školy i profesorů a to z různých období.








Mám keramiku moc ráda a tak se doufám nebudete zlobit, že jsem vložila víc fotek. Povšimněte si zajímavé podlahy.


Dráček na sluneční pohon, baterii má na zádech. Není keramický, ale líbil se nám.



Krásný starý hrneček. Musela jsem ho vyfotit.


Cestou zpět jsme se zastavili v tomto útulném domečku na limonádu. Paní nám udělala bezinkovou, byla velice lahodná. Ovšem v domečku nemají jen občerstvení, ale i keramiku a to hodně.


Posadili jsme se uvnitř, bylo tam líp než venku.


Nádherná keramika, paní majitelka je totiž její autorkou. Domů jsme si vezli každý něco na památku, já zvoneček, muž číši.

Pak jsme si zašli na oběd a poté jsme se vydali na další hezké místo. O tom vám povím příště. Takže pokud se vám dnešní výlet líbil, počkejte si na jeho pokračování, bude i trochu dobrodružné.

pátek 7. srpna 2015

Všehochuť neboli mišmaš.....

Určitě se vám stává, že vyfotíte určitou věc nebo situaci, protože se vám líbí. Potom zjistíte, že fotku nemáte k čemu přiřadit. Mě inspirovala http://nikusikba.blog.cz/1508/totalny-mega-mix.

Tak jen pár fotek.

Dnes jsem vyndávala nákup z tašky a tenhle brambor mi připomínal kačenku. Kudrnaté petržele jsem měla celý pytlík a nakrájela jsem ji a dala do mrazáku.


Nedávno jsem si dělala zdravou svačinku, nakrájela banán, na to bílý jogurt (sladký), borůvky z našeho keříčku a navrch kukuřičné lupínky. Bylo to moc dobré.


Ráda fotím z okna našeho bytu. Víc přiblížit mým foťákem nešel, je to horkovzdušný balon.


Krásná duha, vykláněla jsem se abych jí mohla vyfotit co nejvíc. A to nemám ráda výšky. Na okně je sice sušák na prádlo, ale nevím jestli by mě udržel.


Když sluníčko zapadá....


Tahle rozkvetlá louka je na smutném místě, na hřbitově.


Nápad se mi líbil a tak jsem si louku vyfotila.


Psala jsem, že to bude mišmaš, ale život takový je: různorodý, různobarevný. Za chvíli si jedeme pro vnoučka. Vám přeju hezký víkend a dávejte na sebe v tomhle horkém počasí pozor.