pátek 25. října 2019

Toulky s Nelou

Poslední dny, kdy je krásné slunné počasí, se snažím načerpat trošku sluníčka. Od začátku září mě trápily zdravotní problémy a cítím, že potřebuji nabrat před zimou trošku sil.


Včera odpoledne jsme se vydali do přírody s mým mužem a tentokrát jsem vzala s sebou i panenku. Vybrala jsem si Nelu, ta mě často doprovází. Chtěli jsme jet na Čeřínek, ale zjistili jsme, že je odbočka na Dvorce zavřená. Popojeli jsme kousek dál a toulali jsme se kousek od hubenovské nádrže, která je zásobárnou pitné vody pro Jihlavu.


I tady v lesích bohužel řádí kůrovec a bylo slyšet vrčet pilu.



Je vidět, že je v lesích hodně suchých stromů. Doufám, že se podaří lesy zachránit, neumím si představit, že by zmizely.



Zaujal mě posed u lesa. Vždycky přemýšlím, kde panenku vyfotím a posed se přímo nabízel. Šli jsme k němu přes louku.


I u nás se přemnožili myši, na louce bylo vidět díry a cestičky.



Nela na žebříku, Výš se jí nechtělo.



Usadila se na jedné příčce a dál se jí nechtělo. Mrkající



Jako obvykle šel můj muž přede mnou. Kochal se krajinou, já se rozhlížela a snažila se něco vyfotit. Najednou zamířil ke stromům a já samozřejmě za ním. Byla jsem zvědavá, co upoutalo jeho pozornost.


Malá bedýnka, zatížená kameny. Pod ní bylo nasypané zrní. Říkám manželovi, to je asi past na hlodvce. On se najednou začal smát a ukazoval ke stromům.


Na stromě je umístěna fotopast. To budou koukat, koho uvidí. Zvědavé důchodce. Musela jsem si fotopast vyfotit.


O kousek dál jsme uviděli pár lišek. Manžel si tedy nebyl jistý, říkal, že lišky už dlouho neviděl a už je prý asi nepozná. Nela si je musela prohlédnout z blízka.



Letos se nemůžu nasytit barev a fotím a fotím.



A fotila jsem nejen krásné, barevné stromy, ale i louku rozrytou od divočáků.


A samozřejmě jsem musela fotit i Nelu.


Některé kameny vypadají jako sedátko.


Nela to hned vyzkoušela.


Podařilo se mi vyfotit i pavučinu. Když jsem si dřepla, tak toho musím využít, ne?


Cestou jsme se zastavili u známého na chatě a měli jsme štěstí, že tam dokonce byl. Po krátké zastávce jsme šli zpátky k autu.








Nakonec jsme se na Čeřínek jeli podívat.



Před námi byla čeřínkovská sjezdovka.


Chata u sjezdovky je nabízena k pronájmu.






Pohled do dálky. Bylo to opět krásné odpoledne.

pondělí 21. října 2019

U řeky

Dnes, po dvou dnech, kdy u nás bylo zataženo a nevlídno, konečně vysvitlo slunce. A to mě po obědě vylákalo na procházku.


Šla jsem cestou, kudy jsem před dlouhými roky každý den chodila do práce. Někteří z vás už některá místa možná znáte.



Líbí se mi tyto stromky, bohužel neznám jejich názvy. Ty červené plody mi připomínaly větší jeřabiny.


Žluté zase malinká jablíčka.


Moje oblíbená bříza v parčíku.


Pod nohama mi šustilo listí a já si vzpomněla, jak jsme si z něj jako děti dělaly hromady a pak do nich skákaly.



Stále ještě kvetou kytičky.


Podzim má krásnou paletu barev, od žluté přes oranžovou, červenou až do hnědé.


Sakury v podzimním hávu.


Na jedné větvi byly ještě listy zelené.




I houby nám tu rostou, ale tyhle asi jedlé nebudou.


Pamatujete si, jak jsme si jako děti na podzim nosily do školy na kreslení barevné listy?


Nový dopravní terminál u vlakové zastávky ve Starých Horách.




Konečně jsem došla k řece.



Rádi se kolem řeky touláme. Dnes jsem šla sice sama, ale moc jsem si to užívala.



U lávky jsem z odpolení siesty vyrušila kachny. Moc se jim to nelíbilo a hlasitě to dávaly najevo. Nebo že by to byli kačeři?Mrkající


Krásně vybarveného kačera se mi podařilo vyfotit. Tady ten ještě spal.




Hluchavka nachová.


A tyto kytičky také neznám.


Těšila jsem se na koně a oni nikde.


Tak jsem pozorovala, co se děje na řece. Občas se ozvalo šplouchnutí a dokonce jsem viděla vyskočit z vody kapra (tedy myslím, že to byl kapr, bylo to rychlé). Za hladině se pak tvořila kola.


Na druhém břehu seděl osamělý rybář a myslím, že se ryby držely v uctivé vzdálenosti.


Sledovala jsem rybáře, jestli mu nějaká ryba zabere. Pak jsem otočila hlavu a byl tam. Krásný koník, přála jsem si ho pohladit, ale netroufla jsem si jít blíž a navíc byl mezi námi ohradník a nerada bych dopadla jako farář Otík.


Nebyl sám.






Chvilku jsem tu stála a poslouchala řeku......


Její tok před lety doznal změny, dříve měla romantická zákoutí.


Letos se opravuje druhý pruh vozovky na mostě na dálničním přivaděči.


Pracuje se i pod mostem a naštěstí byla otevřena i cyklostezka, která pod ním vede.


To bych nebyla já, aby se mi opět nevybila baterka ve foťáku. Šla jsem dál podél řeky.


Ještě jsem cvalka jednu fotku. Ani mi nevadilo, že už nemůžu dál fotit. Takové slunečné dny by mohly trvat až do Vánoc.
Doufám, že jste i vy měli krásný den. Usmívající se