Nedávno uveřejnila Simonka na svém blogu výzvu. Napsat vánoční příběh. Určitě má každý z nás v paměti Vánoce, na které nezapomene.
Můj příběh se odehrál,dá se říci, před desítkami let, v době, kdy byli naši kluci malí. Stromeček se u nás vždycky zdobil na Štědrý den dopoledne. Zdobili kluci s manželem, který byl jako obvykle trošku nervní. Nakonec byl stromeček pěkně nazdobený a postavili jsme ho v obývacím pokoji na šicí stroj.
Já jsem mezi tím připravila salát a obalila rybu a vepřové řízky. Tenkrát můj muž ryby nejedl, nerad vybíral kosti. K obědu u nás bývala hrachová polévka. Po oběde jsme se vypravili jako každý rok na návštěvu k mým a manželovým rodičům. Ráda na ty chvíle vzpomínám.
Po návatu domů jsem usmažila řízky, navečeřeli jsme se. Kluci byli netrpěliví, kdy půjdeme ke stromečku. Nemohli se dočkat, kdy se rozdají dárečky a oni si je budou moci rozbalit. Ovšem napřed se rozsvěcel stromeček. U nás to byly vždycky tradiční voskové svíčky. A pak to přišlo. Nevím, co manžela vedlo k tomu, že začal zapalovat svíčky odspodu nahoru. Stalo se, co se asi muselo stát, muži vzplál rukáv košile. Rychle rukáv uhasil, zela v něm díra, ale ruka byla v pořádku. Od té doby říkám, že u nás nehořel stromeček, jak to bývá, ale tatínek.
No a nová košile dostala zápatu a zařadila se mezi pracovní.
Po této zkušenosti jsme na voskové svíčičky nezanevřeli a každý rok znovu a znovu stromeček zdobily.
Dnes je první adventní neděle a já všem přeji krásné adventní dny. Užívejte si je v klidu a pohodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji všem za návštěvu a milé komentáře.