Člověk míní

a ten nahoře to někdy mění.

 Dnes jsme se vzbudili do slunečného rána a já jsem hned navrhla manželovi, že bychom mohli zajet na chalupu. Podívat se, jestli tam má nějakou poštu a pak jsem měla v plánu procházku na Dobrou Vodu. Už jsem se viděla jak fotím přírodu a užíváme si sluníčka. Po snídani jsme vyjeli. 

Tady roste další obchodní středisko. 

Za městem se objevila mlha. Co následovalo uvidíte.

Mlha přede mnou a někde v mracích se schovává slunce. Moje nadšení z výletu pomalu opadávalo.

Už jsme v Telči. Slunce, kde jsi? Pokračujeme do Borovné.

Už cestou jsem si všimla jak všude řádí krtci. I tady je to samý krtinec. 

Obdivovala jsem sousedů párek bílých holubů. Sousedka si mě všimla a zvala nás na kafíčko. Vymluvila jsem se, že se ještě pojedeme podívat do Telče a že přijdeme až bude. lépe. Netroufla jsem si a zároveň jsem se cítila trapně. Tak nás ovlivňuje covid.

Z procházky na Dobrou Vodu sešlo. Počkáme až bude lepší počasí, v mlze bychom toho moc neviděli. A jeli jsme do Telče.

Ulický rybník.

Manžel si všiml malovaného kamínku. Měla jsem velkou radost. Jel s námi do Jihlavy, někde ho položíme, aby mohl putovat dál. 

Fotila jsem víc detaily.

Naše další kroky vedly do zámecké zahrady, která je otevřená.

Kačeny jsou asi zvyklé na lidi, v parku jich bylo plno.

Tady nikomu nevadilo, že se tu klouzaly děti. 

Zajímavá "ležící borovice".

Prévet a vedle něho dva trychtýřovité otvory. Myslím, že to byly střílny. 

Štěpnický rybník v mlze.

Dolní brána, kterou se projde na náměstí. Tam se podíváme příště. 

Cestou domů mlha mizela a vrátili jsme se do slunečné Jihlavy. 

Nakonec mi vůbec nevadilo, že z plánované procházky sešlo. Viděli jsme jinou Telč, ponořenou v mlze, téměř bez lidí a přesto zajímavou. Na náměstí jsme si koupili něco dobrého ke kafíčku, doma jsme si uvařili pozdní oběd.