sobota 3. října 2015

Když padá listí.....

Dnes ráno jsem si řekla, že práce není zajíc a neuteče. Předpověď slibovala krásný, slunečný den a tak jsem vyrazila na procházku za město.

Tento týden při cestě z práce jsem zjistila, že už padají kaštany a tak jsem se na ně vypravila. Na kraji Jihlavy je pekárna, u ní je zahrádkářská kolonie, kterou v posledních letech rozdělila silnice a když půjdete dál kolem zahrádek, tak se dostanete do kaštanové aleje.


Do této aleje jsme chodili na kaštany s rodiči, chodili jsme sem i s našimi kluky. Je už hodně stará. Teď sem každý rok jdeme s mužem a já si dám pár nových kaštanů na mističku společně se žaludy, abych je za rok zase vyměnila za nové. Kaštany, které jsme sbírali s našimi kluky, jsme pak nosili zvířátkům do ZOO.


Samozřejmě jsem nebyla první, kdo se na kaštany vypravil. Potkala jsem maminku se dvěma děvčátky a taky sbíraly kaštany. Vzala jsem s sebou na procházku Nelu, aby viděla, jak je u nás krásný podzim.


Teple jsem ji oblékla, přeci jen foukal silný vítr.


Chtěla hned vědět, co je to pichlavé, zelené a co se v tom skrývá.

Tak jsem jí kaštan vyloupla, moc se jí líbil a na co prý jsou kaštany dobré. Jako děti jsme si z kaštanů dělaly zvířátka, pamatujete?


Že toho alej už hodně pamatuje je vidět i na tomto stromě, původní koruna je pryč, zůstaly spodní větve.


Sem tam je i šípkový keř.




A pod šípkovým keřem je Nela.


Musela si šípky prohlédnout z blízka.


Stromy v aleji jsou krásné a mohutné, ale bohužel i tady jsou napadeny jsou napadeny klíněnkou jírovcovou, která postihuje listy stromů. Jedinou obranou by bylo shrabání listí a jeho likvidace.

Po cestě zpátky jsem si sesbírala krásné barevné listy, které jsme jako děti nosily do školy na hodiny kreslení.

Větvičky šípku do vázičky. Pěkně jsem si popíchala a poškrabala ruce. Ještě, že nosím v kabelce skládací nůžky.



Posbírala jsem i celé kaštany a Nela pěkně hudrovala, že jí v tašce píchaly. Musí holka něco vydržet.


Škoda, že kaštany nezůstanou lesklé a scvrknou se.


Ale je to hodná holka, hned se hlásila, že mi je pomůže vyloupat ze slupek.






Tady jsem zkusila jedno zvířátko vyrobit, chtěla bych nějaké udělat až tu bude vnouček.



Tohle je Nely a hned si s ním chtěla hrát.

Ještě jsem donesla domů tyhle plody.


Je to hádanka pro vás. Z kterého keře nebo stromu jsou?


Malá nápověda pro vás.

Procházku jsem si užila a odpočinula si od všech starostí. A jakou sobotu jste měli vy?

středa 23. září 2015

Dárek

Přeji všem hezký podzimní večer. Už delší dobu jsem nepřinesla novinky od Šárky. Nedávno mi poslala fotku panenky, kterou ušila pro svou kamarádku. Panenka je už předaná a tak vám ji můžu ukázat. Šárka si na ni sama udělala střih.


Panenka měří kolem 38 cm. Moc se mi líbí, velice se Šárce povedla a obdivuji ji, jak je šikovná. Docela by mě zajímalo jak se panenka jmenuje. Třeba nám to majitelka prozradí.

Není jedinou panenkou, kterou v poslední době Šárka ušila.


Další panenkou je Rika, kterou ušila podle panenek Blythe. Šárka je miluje (já také). Háčkovanou Blythe už jsme viděli a teď je tu šitá panenka. Panenka má kostru z drátu a tak je ohebná, dokonce se dá točit hlavičkou. Jen očka nejsou pohyblivá, ale to vůbec nevadí. Sama panenku i oblékla, moc se mi líbí lacláčky. Na ty si udělala i střih a vše je šité v ruce.


Tady je detail hlavičky, abychom měli možnost vidět, jak je tvarovaná. Šárka hlavu tvarovala pomocí papíru a lepidla a potom lepila látku. Líbí se mi ouško, moc se jí povedlo. Jsem ráda, že jsem mohla přinést novinky od Šárky a budu se těšit na další a vy jistě také.

pondělí 21. září 2015

Co je nového....

Dnes bych vám chtěla ukázat několik panenek, které během prázdnin obohatily mou sbírku.

První je panenka z http://www.oldtoys.cz/. V tomto obchůdku najdete jak nové, tak i staré hračky. Panenka, nazvaná japonská baletka, se mi moc líbila a tak jsem si ji koupila. Jako japonka tedy nevypadá, na zádíčkách má jakési značení, ale nepodařilo se mi ho rozluštit ani za pomocí lupy.


Když jsem ji vybalila, tak nastalo velké zklamání. Když se na ni pozorně podíváte, uvidíte, že má obličej jakoby za závojem. Jsou to vlásky, které se jí sypaly z hlavičky. Měla je všude. Tak jsem ji svlékla a nafotila. Bohužel měla vlásky jen kolem hlavy jednou řadou a svázané do culíčku. Zkusila jsem je zachránit. Opatrně jsem je umyla a rozčesala. Přes všechnu moji snahu vlásky padaly dál, hodně jsem jich vyčesala. Tak jsem jí nechala vlasy uschnout, udělala jsem jí culík a začala shánět paruku.


Někde byla prázdná místa.


Měla růžové šatečky, punčošky a bílé botičky.


Nikdy jsem žádnou panenku neostříhala a bylo mi jí líto.


Měla jen takový věneček kolem hlavy. Vlásky nešly ani vytahat z hlavičky.


Takže tady je po ostříhání....


...a s novými vlásky. Moc se mi v paruce líbí, myslím, že jí sluší a že jsem trefila i barvu.Usmívající se


Další drobotina, která mi přibyla do sbírky. Potřebovala bych další skříňku na malé panenky.


Panenka v růžových šatech spíš připomíná kluka a vnouček, když jí uviděl, tak prohlásil, že je to Vena. Je celá z gumy a ruce i nohy jsou navzájem spojené a pohybují se tedy současně. Značení na zádíčkách také není čitelné. Možná jí ušiju kalhoty a nějaké tričko a bude to kluk. Blondýnka je hrozně prťavá, také nemá moc vlásků, ale tu stříhat nebudu.


Tahle malá hudebnice se mi moc líbila a neodolala jsem. Je vyrobena v Číně, ale jinak není na krabičce žádné označení.


Tahle panenka nese označení Sweet Toy, což mi v překladači vyšlo jako sladká hračka a výrobce též Čína. Obě panenky nechám zabalené, třeba je časem pošlu dál.


O prázdninách nebylo moc času na nějaké tvoření, ale uháčkovala jsem tři malé panenky.


Několik takových malých panenek mají mé kamarádky pro štěstí.


Jak jsou velké? Panenka v modrých šatech měří 15,5 cm, ta v oranžových 12,5 cm a nejmenší má pouhých 9 cm. Je to zatím nejmenší panenka, kterou jsem uháčkovala a je z vyšívacích bavlnek. Mám totiž malý poklad po mamince - krabici vyšívacích bavlnek a moulinek. Sama moc nevyšívám a tak jsem si říkala, že bych je využila na tvoření maličkých panenek.
Myslím, že pro dnešek by to mohlo stačit.

Přeji vám krásné podzimní dny.

úterý 8. září 2015

Magdalenka.......panenka na přání

Přeji hezké pozdní odpoledne, dnes nám trochu vysvitlo sluníčko a o něco se oteplilo a určitě nám to zvedlo náladu.


Mě však potěšilo ještě něco jiného, vyzvedla jsem si na poště dva balíčky s panenkami. S jednou vás dnes seznámím. Mám moc ráda tvoření panenek z různých materiálů a různými technikami. Jednou z nich je plstění, sama jsem ho sice ještě nevyzkoušela, ale moc se mi líbí. Na jaře jsem objevila na jednom blogu krásnou panenku, tehdy ještě nebyla zcela hotová, ale bylo vidět, že bude moc krásná. Oslovila jsem její autorku, jestli by mi plstěnou panenku vytvořila a ona souhlasila. Přála jsem si menší panenku, která by mohla hýbat rukama i nohama a měla rezavé vlásky (jak jinak). Jestli se chcete na blog podívat, zde je odkaz http://www-eternity.blogspot.cz/.
Po příchodu domů jsem hned obálku otevřela a v papírovém pytlíčku byla Magdalenka, tak jsem panenku pojmenovala. Seznamte se.


Moje malá Magdalenka, měří 18 cm a je lehoučká jako pírko.


A opravdu může hýbat rukama i nohama.


Může si i sednout. Je oblečená do šatiček z plstěné látky a má na nich vyšitou kytičku. Je kouzelná, viďte?


Magdalenka je zelenoočka a ve vláskách má plstěnou modrou kytičku. Je úžasné, co se dá touto technikou vytvořit. Dnes se mi moc dobře nefotilo, odpoledne nám svítí do celého bytu sluníčko (což je v chladnějších dnech výhoda) a těžko se mi hledalo místo k focení a já vám chtěla honem Magdalenku představit. Tak mi kvalitu fotek doufám prominete.

Magdalenka není první plstěnou panenkou v mé sbírce. Tu první jsem dostala před několika roky od manžela a koupil mi jí v Jihlavě na řemeslných trzích. Je také nádherná.




Vytvořila ji jedna šikulka z Jihlavy. Mám ji uloženou v pytlíčku z celofánu, protože vlnu, z které jsou panenky uplstěné, mají rádi moli a co kdyby k nám nějaký zaletěl. Také Magdalenka dostane svůj pytlíček.

Jako poslední je panenka, kterou jsem šila z plstěné látky.


Vyšila jsem jí obličej, vlásky má z příze a oblečená je do pletených šatiček. Byl to můj první a zatím i poslední pokus o šitou panenku a snad nedopadl nejhůř.


Tady jsou holky spolu.

Příště vám ukážu další panenky, které přes prázdniny do mé sbírky přibyly.

pondělí 31. srpna 2015

A jedeme dál.......

Včera jsem vám slíbila pokračování naší cesty. Po dobrém obědě jsme se vydali na další místo.

Cílem dalšího zastavení byl řetězový most u obce Stádlec. Možná jste už o něm slyšeli nebo jste se tam byli podívat.





Něco o jeho historii. Most je unikát, je to poslední řetězový most u nás. Více informací najdete zde https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1dleck%C3%BD_most.


Nejprve jsme přes most přejeli a pak jsme se po něm i prošli. Je to zvláštní pocit, fošny se trochu houpou. Má omezenou nosnost a šířka vozidla je určena sloupky na každé straně mostu. Provoz tu byl docela čilý. Byla jsem moc ráda, že jsem poznala takový unikát.

Od mostu jsme nabrali směr k domovu. Ještě jsme plánovali návštěvu hradu Kámen nedaleko Pelhřimova. Během jízdy jsme se dostali mezi dva kamiony a jeli jsme docela pomalu, bylo to dost nepříjemné. Proto jsme byli rádi, že jsme dojeli do obce Kámen a odbočili na parkoviště a zastavili. Pak to přišlo, z pod kapoty se vyvalila pára, naše staré autíčko se přehřálo. Manžel konstatoval, že necháme motor vychladnout a zatím se podíváme na hrad. Měli jsme štěstí, že jsme stihli poslední prohlídku toho dne.


Hrad je nádherně opravený. Byl postaven na skalisku a odtud i jeho název. http://www.hradkamen.cz/index.html


Vstupní brána.


Kameny tu tvoří přirozenou skalku.



Obrovský kámen lemovaný drobnými afrikány. Povšimněte si postavy na pravé straně. Pán chová dravce a já jsem se šla na ně podívat. Nabídl mi, že si mohu pohladit malého sýčka, moc ráda jsem souhlasila. Byl to dvouletý sameček a je zvyklý na lidi a nechá se hladit. Je to neuvěřitelný pocit pohladit si živého sýčka. Z druhé přepravky potom vyndal nádhernou sovu pálenou a i tu jsem si pohladila. Má velice jemné peří. Na bidýlkách pod stromem seděli další dravci, káně, poštolka a jména dalších dvou jsem si bohužel nezapamatovala. Manžel obešel kámen z druhé strany, kochal se okolím a čekal na mě.


Když mě objevil, přišel za námi. Tady jsem jako sokolnice, měla jsem možnost podržet si mladou poštolku. Je to letošní mládě, taky kluk a je zvyklý na lidi, takže mě jen zobáčkem trochu stiskl prst. Byl to krásný zážitek, doposud jsem viděla sovy a ostatní dravce v zoo, v klecích.



Po tomto schodišti jsme vešli do hradu. Naší průvodkyní byla slečna Alenka a velice poutavě o historii hradu vyprávěla. Byla to její poslední prohlídka po 5 letech, kdy na hradě dělala průvodkyni. Docela jsem litovala, že jsem nechala fotoaparát v autě. Na hradě jsou totiž v několika místnostech vystaveny starodávné kočárky pro děti i pro panenky. Jsou zapůjčeny od sběratelky. Byly nádherné a jen mi v nich chyběly ty panenky. Byly tu i kočárky od Liberty, ale i od firmy Mercedes. Nevím, zda se uvnitř hradu dá fotit, po zkušenosti z Bechyně jsme to už nezkoušeli.


Portál nad schody.

Prohlídka je velice zajímavá. Na hradě si přijdou na své milovníci motocyklů, je tu instalována expozice krásných motorek od nejstarších po ty nové.

Byli jsme rádi, že jsme se tu zastavili, několikrát jsme projížděli okolo a pokaždé jsme si říkali, že se někdy zastavíme.
Vrátili jsme se k autu a nastalo rozčarování. Motor vychladl, manžel dolil vodu do chladiče a pro další si došel přes silnici do hospody. Lil další vodu a já se dívala na zvětšující se louži pod autem. Někde praskla nebo upadla nějaká hadička(možná). Muž se do opravy aut nehrne, takže co teď. Ještě, že na hospodě bylo číslo na taxi. Museli jsme na něj počkat, jel z Pacova a dovezl nás do Pelhřimova na nádraží. Při placení se mi trochu protočily panenky. Naštěstí nám za hodinu jel vlak a manžel si pochvaloval, že už vlakem dlouho nejel, že se svezeme. Myslím, že se cesta vlakem líbila i mým děvčatům.


Včera manžel sehnal známého s podvalem, který má autoopravnu . Pro auto nám zajel a opraví ho. To se nám možná protočí panenky podruhé. Přesto se nám výlet moc líbil a do Bechyně bychom se ještě chtěli vrátit. Je tu ještě hodně pamětihodností k vidění a jsou tu také lázně, tak třeba nějaký wellness pobyt v nich.

Ráda si dovezu i panenku na památku, tato je z Bechyně, z cukrárny. Na krabičce je označení Monster Girls. Asi jí udělám jiné oblečení, ale na 23 Kč nemůžu čekat zázrak.

Doufám, že vás dalším vyprávěním nezklamu, to dobrodružství tu bylo i když možná jiné než jste čekali.