Nedávno jsem si četla na blogu https://vyzobanaslunecnice.blogspot.cz/ příspěvek, který byl nazvaný "kouzlo opravdové minulosti". Při prohlížení fotografií, které byly u článku, jsem si uvědomila, že i já mám doma podobné poklady z minulosti. Když pak Marta v následujícím příspěvku uvěřejnila výzvu " moje poklady" neváhala jsem a přihlásila se.
V prvním okamžiku se mi vybavily věci po babičce a mamince, které mám schované a opatruji je jako oko v hlavě. Váží se k nim vzpomínky na dětství, na dvě báječné ženy, které mě vychovaly a byly mi příkladem.
Hrnečky a mísa jsou po babičce Marii. Hrnečky jsem jeden čas měla pověšené na poličce. Z půllitrového hrnku jsem pila ovocný čaj v práci. Moc se líbil mojí kolegyni a žadonila, abych jí ho prodala nebo, že mi za něj koupí nový. Neprodala jsem. Dnes už mám spoustu jiných velkých hrnků, ale ten starý si schovávám.
Mísa po babičce Marii. Byla to silně věřící žena, a proto byl každý pátek bezmasý oběd. Báječné lívance, které pekla na železném talu na sporáku na uhlí. Vdolky na sladko i na slano nebo tvarohové buchty. Ty pekla v železném kastrole, pak je vyklopila na prkýnko, roztrhla od sebe, aby z nich vyšla pára a vždycky nám říkala, ať je nejíme horké. Všechny tyhle dobroty dávala na tuhle mísu.
Další poklady byly uložené 15 let v krabici a přiznám se, že už jsem ani nevěděla, co v ní přesně je. Před 15 roky jsme stěhovali věci z bytu po rodičích. Bratr z porcelánového nádobí nic nechtěl a tak jsme se rozdělily se sestrou. Jsou to smutné vzpomínky a nechci o nich psát.
Sklo a porcelán byly vystavené v takovém skleníku. Některé se používaly jednou do roka, třeba na Vánoce.
Některé kousky byly jen vystavené, třeba tyto hrnečky.
Nejvíc se asi používala souprava misek. Býval v nich pudink, velká miska byla pro tátu, měl ho rád. Měli jsme studenou spíž a mamka misky s pudinkem dávala vychladnout na kamennou podlahu.
Kávový servis.
Maminka i obě babičky se zabývaly ručními pracemi. Jedna babička pletla prstové rukavice, druhá háčkovala ubrusy a dečky. Její háček mám schovaný a někdy s ním háčkuji. Mamka šila, pletla, háčkovala a uměla i vyšívat.
Háčkované šátky jsou opět v módě. Tento mi mamka háčkovala v době, kdy jsem chodila na průmyslovku a moc ráda jsem ho nosila. Je to už víc než 40 let.
Malý gobelínek vytvořila pro naše kluky, když byli malí a dlouhá léta visel v jejich pokoji.
Vyšívanou dečku měla mamka na lednici.
Vzácný je vyšívaný plátěný ručník.
I tyto obrázky mají pro mně kouzlo. Koupil mi je mladší syn k Vánocům.
A jaké jsou největší poklady našeho života? Jmenují se Vašík a Verunka a jsou to naše vnoučata. S nimi zapomínáme na starosti, na bolesti, které nám přinesl život.
V Borovné je nová autobusová zastávka.
