Lipnice nad Sázavou

Dnes navštívíme hrad v Lipnici nad Sázavou. Historie hradu se začala psát na počátku 14.století, kdy byl hrad založen. Více se dočtete zde: https://www.hrad-lipnice.cz/cs/o-hradu/historie.

Já jsem hrad navštívila poprvé na základní škole, kdy jsme tu byli na výletě. Tehdy to byla opravdu zřícenina a co mi nejvíc zůstalo v paměti byl prévet.

Fotografie je z neoficiálních stránek Lipnice nad Sázavou. Takhle asi vypadal po požáru v roce 1869. V roce 1913 byl založen Sbor pro záchranu hradu Lipnice. V roce 1924 hrad získal Klub československých turistů a bylo zde otevřeno hradní muzeum. Záchrana hradu pokračovala v 70. a 80. letech minulého století, nebyla však dokončena. Památková obnova hradu pokračuje dodnes. Tak se půjdeme podívat. 

Zaparkovali jsme na náměstí přímo pod hradem. 

Hradní pán je asi doma, soudím podle vlajky. 

Památník Jaroslava Haška.

Půjdeme na hrad z této strany.

Nádherná lípa. Copak asi pamatuje.

Kochám se pohledem na městečko pod námi  a  je odtud i krásný výhled do kraje.

I Miluška je z té krásy unesena, že si musela na chvíli sednout.

Důkaz, že jsem na Lipnici byla.

Psi na hrad nesmí.

Co myslíte, že se za těmi dveřmi skrývá? Srdíčko mnohé napovídá. Můj zvědavý muž se musel podívat a je tam úklidová místnost.

Koule dělová, hrubě tesaná....

Lipnice je fotogenická a tak si dáme pokračování za chvíli...

Hlava XXII

Z Humpolce jsme vyrazili směr Lipnice nad Sázavou. Občas sebou beru na výlet panenku, tentokrát to byla Miluška - Barbie BMR Millie.

Cestou na Lipnici jsme si udělali krátkou zastávku. Můj muž mě rád překvapuje a když jsem se divila kudy jedeme, tak odvětil, že na místo, kde jsem ještě nebyla. Na louce mezi Lipnicí a Dolním městem je na kraji louky pomník Jaroslava Haška. Zaparkovali jsme u firmy Granit Lipnice, která dobývá a zpracovává nejkvalitnější české žuly, pískovce a mramor.

Tady dostala první příležitost Miluška, moje holky se rády fotí.

Ukázka ze Švejka. 

I Miluška si ji chtěla přečíst.

Šipka ukazuje směr další cest, to už jdeme pěšky.

Krásný jitrocel, léčivka a dokonce chutná i našemu želvímu klukovi.😉

Šli jsme kousek po silnici ve stínu stromů, bylo po dešti a jít ve stínu bylo moc příjemné. Pak jsme odbočili na louku, kde byla naštěstí vysekaná cestička k cíli naší cesty. I tak jsem měla špičky sandálů a ponožky mokré.

Pomník Jaroslava Haška, vytvořený z lipnické žuly. Jeho autorem je sochař  Radomír Dvořák. Dostal název Hlava XXII podle protiválečného románu amerického spisovatele Josepha Hellera. Místo nebylo vybráno náhodně, tudy prý kdysi procházel Jaroslav Hašek  do Radostovic a Kochárova. 

Pomník je složený s osmi částí a na vnitřních plochách je citát z nejznámější Haškovy knihy Osudy dobrého vojáka Švejka v šesti jazycích.

Cesta zpět. Bylo vidět, že tady asi byl pořádný slejvák.

Krásné kapradí.

Manžel byl zvědavý, co to na stromě visí a nechtělo se mu do mokrého podrostu. Stejně nevíme co to je, asi suché listí.

V lese je obrovská halda zarostlých kamenů. Ty prý sem vyváží, protože se tyto kameny nehodí na zpracování. Tak nevím.....

Zastávka je konce a v dalším příspěvku se konečně podíváme na Lipnici.