neděle 27. září 2020

Stará plovárna

Na čtvrtek jsme si naplánovali procházku kolem Staré plovárny. Dopoledne mi Verunka pomohla s vařením, zamíchala mi těsto na palačinky, které měla k obědu. My s dědou jsme dojídali zbytky. Palačinky dělám pokaždé, když jsou u nás děti, mají je rády. S džemem, tvarohem nebo Nutellou. Ovšem Verunka má nejraději nenamazané. Po obědě byla netrpělivá kdy vyrazíme na výlet. Měla jsem obavy, aby nebyla zklamaná. Cestou jsme se zastavili v zásilkovně pro balíček. 

Stará plovárna je bývalý rybník, který byl v 19.století přebudovaný na vojenskou plovárnu. Měla sloužit k výuce plavání vojáků. Později začala sloužit jako civilní plovárna. V roce 1926 byla na řece Jihlavě u Českého mlýna otevřena další plovárna a pro starou plovárnu to znamenalo úpadek. Nová plovárna byla v místech, kde jsme krmily s Verunkou kačeny.  Konec staré plovárny přišel s koncem druhé světové války. Později byla využívána hlavně rybáři. Jako mladí jsme se tam občas chodili koupat. Nádrž má v současné době daleko menší plochu než v době největšího rozkvětu. V posledních letech byla kolem ní vybudovaná naučná stezka, která měří asi kilometr. Pojďme se podívat. 








I tady se pamatuje na ptáčky, aby v zimě nestrádali.





V místech, kudy teď vede cesta, dřív byla vodní hladina. Plocha nádrže je o hodně menší. 









Stopy v betonu, které tu zanechal pes a jeho pán.










Dříve to tady nebylo tak zarostlé. 







Překvapení pro Verunku, hřiště. Kdybyste viděli jak byla nadšená.














Tady na to místo mám vzpomínku, která není moc příjemná. Kdysi jsme tu byli s malířským kroužkem. Když nás přestalo bavit malování, začali jsme prozkoumávat okolí a slezli jsme i dolů. Tenkrát teklo daleko víc vody a kameny byly mokré a klouzalo to na nich. Chtěla jsem přeskočit z jednoho kamene na druhý, uklouzly mi nohy a já seděla ve vodě. Naštěstí se mi nic nestalo, odneslo to jen mokré oblečení. 








Prostřední garáž kdysi byla naše. 


Jedeme domů. Nejdřív kolem psychiatrické léčebny.



Pak přes Brněnský most.



Kolem hradeb.



Jeden ze vstupů do jihlavského podzemí.




Ještě jedna křižovatka a jsme doma.

Snad se vám procházka kolem Staré plovárny bude líbit jako se líbila nám.
Přeji pohodové dny. 


pátek 25. září 2020

Verunčin týden

Tento týden patřil naší vnučce Verunce. Ještě nemají otevřenou školku z důvodu oprav a tak byla u nás. Sama bez brášky, ale nebylo to poprvé a dala to dobře. Občas se jí stýskalo, ukáplo něco slziček, které vzápětí vystřídal úsměv. Děti to tak mají, smích i pláč v jednom pytlíčku. A co jsme dělali? Verunka si většinou hrála s panenkami, stavěla ze Sevy, to ji moc bavilo. Doma ji nemají, tak je to pro ni změna. Ráda sleduje dětské pořady v televizi a videa s panenkami na youtube. To byl většinou dopolední program, odpoledne jsme spolu šly na procházku. Verunka miluje kočky a koně. Kočičku mají doma, koťátko  Micku. Vnučka z ní má velkou radost a já alergickou rýmu. Na koníčky jsme se spolu šly podívat.


Šly jsme stejnou cestou jako já minulý týden. Trošku brblala, že je to daleko a já doufala, že koně v ohradě budou. Naštěstí se zase pásli a Verunka byla šťastná jako blecha.







Pak jsme pozorovali pejska, který aportoval z vody klacek. To se jí moc líbilo. 



Jen jsme litovaly, že nemáme nic dobrého pro kačenky.

Druhý den jsme to napravily, vzaly jsme starší housku a šly krmit kačeny.






No a po oba dny nesmělo chybět zastavení na hřišti, kde se holčička vyřádila. 

Včera jsme se šli projít do lokality Stará plovárna. O tom si povíme příště.