pondělí 13. července 2015

Pojďte si hrát aneb hračkobraní

Možná vám název Hračkobraní něco říká nebo jste se dokonce byli na festivalu hraček z přírodních materiálů podívat. Já jsem o této akci již slyšela, ale nikdy jsem se tam nebyla podívat.

Letos přišel manžel s návrhem, že bychom si mohli udělat výlet do Kamenice nad Lipou na Hračkobraní. Včera akce končila a my jsme to jen tak, tak stihli. Hračkobraní se koná v Kamenici nad Lipou každoročně od r. 2006. Hračky jsou vystaveny v areálu Kamenického zámku. Nebudu moc psát a raději se tam podíváme.



Můj muž včera pořád někam spěchal, takže jsem nestihla udělat pořádnou fotku zámku. To je náměstí a v pozadí věž, kterou se vchází na nádvoří.


Náměstí bylo plné aut, v pozadí je hotel. I poslední den Hračkobraní bylo na zámku plno návštěvníků.


Na nádvoří byly vystaveny výrobky hračkářské tvorby, moc se mi tu líbilo a nevěděla jsem, kam se podívat dřív. Krásné hračky ze dřeva, látkové hračky. A můj muž byl pořád o krok napřed. Tak potom v klidu foťte. Proto jsem ani nevyndala z tašky panenky, protože bych neměla na focení klid.


Stánek s dřevěnými hračkami a nejvíc se mi tu líbilo velké autíčko.


Škoda, že má náš vnouček tolik hraček, hned bych mu ho koupila.


Tady měli zase šité maňásky na ruku, nebo jen na prst, různé látkové hračky a všechno krásně barevné.


Medvídek Kuky.


Koupili jsme pro naši malinkou vnučku hračku do ruky, je lehoučká a chrastí. Jsem zvědavá, jak se jí bude líbit.


Nábytek pro panenky. Moc se mi líbil. 


Manžel říkal, že mě k tomu stánku ani nepustí, ale náš byt nafukovací není, tak jsem se jen dívala. Líbí se mi to malé žehlící prkno, já bych chtěla být malá holčička. 


O panenku ale nepřijdete, tady měli krásné látkové panenky a tahle se mi moc líbila.


Další stánek s hračkami ze dřeva a tenhle úžasný trolejbus. Kdo nezná Jihlavu, tak nás tu vozí MHD trolejbusy. Nevydržela jsem a koupila jsem si panáčka a panenku, ty jsou hned na té první fotografii.


Na nádvoří byl malý kouzelný kolotoč s vyřezávanými zvířátky a vystihla jsem chvilku, kdy nebyl v provozu.




Tak tady je řezbář Martin Holub, který je autorem zvířátek na kolotoči, houpacího vlka i Kašpárka. Také vám to něco připomíná? Když jsem uviděla jeho kouzelné vyřezávané hračky, tak jsem si vzpomněla, kde jsem je už viděla. Bylo to v galerii a kavárně Domlejna. Tahle fotka je v galerii, ale neukázala jsem vám ji v článku.


Více z tvorby Martina Holuba můžete vidět tady http://www.homart.cz/

Stánků bylo na nádvoří hodně, hračky ale byly vystavené i v místnostech zámku.


Mám dřevěné hračky moc ráda, tihle kanonýři se mi moc líbili. Bohužel uvnitř se špatně fotilo a ve skle se odrážel blesk.


Tahle odrážedla jsou kouzelná.


Děti si tu mohly i pohrát, tohle byla ta menší autodráha.


Vedle byl had, princip hry ale neznám.


Byla tu i herna s velkou autodráhou. I tady prodávali dřevěné hračky.


Manžel jen poznamenal, že budeme muset šetřit.



Na zámku i v zahradě byla řada dílen, kde si děti i dospělí mohli vyrobit jednoduchou hračku, vyzkoušet různé dovednosti. Tohle je ukázka ze slámování. Snažila jsem se nefotit lidi, v dnešní době by člověk mohl narazit. Někde se tomu ale nešlo vyhnout.
Festival Hračkobraní se konal od středy do neděle a jeho součástí byla i pohádková divadelní představení, vystoupení žongléra a chůdochodce a jiné. Hračkobraní se nám líbilo a příští rok s sebou vezmeme i vnoučka. Mimochodem, na něho jsme nezapomněli, byl tu stánek z nakladatelství Jiřího Trnky a tak dostane knihu s jeho krásnými obrázky.

Doufám, že vám tu bude líbit jako nám. Do Kamenice nad Lipou se ještě vrátím v dalším článku, tohle povídání mělo být jen o hračkách.

neděle 12. července 2015

Jedeme na chalupu

Znáte to, něco si naplánujete a nakonec to dopadne jinak. Včera jsem jela za manželem na chalupu. Měl dovolenou a byl tam celý týden a já chodila do práce ( někdo prý vydělávat musí). Syn se snachou a dětmi měli přijet také.

Vzala jsem si s sebou panenky, tentokrát to byly Nela s Maruškou. V okoli Borovné, kde máme chaloupku, je to moc pěkné a já se těšila, že udělám hodně fotek. Výsledek je trochu chudší, ale začalo to dobře. U zdravotního střediska nikdo nebyl, jen dvě babky drbaly a mě si nevšímaly. Do příjezdu autobusu jsem měla hodně času a tak jsem toho využila a začal fotit.


Líbily se mi takové velké truhlíky s květinami a bylo by škoda panenky s nimi nevyfotit. Ve spěchu jsem si nevšimla, že má Nela jen jednu botu. Ona si také nestěžovala.


Tak jsem to hned napravila.


Kytičky hezky kvetly a holkám se u nich líbilo a těšily se na cestu autobusem.
Myslela jsem si, že je vyfotím i v autobusu, ale ten byl plný, byla jsem ráda, že se našlo jedno volné místo. Manžel pro mě přijel k autobusu do Telče a když jsme dorazili na chalupu, tak mladí už tu byli. Takže jsme šly se snachou s dětmi na procházku a muž se synem měli práci na chalupě. K focení holek nedošlo. Když jeli mladí na oběd, tak my s dědečkem hlídali miminko, které včera nechtělo spát. Jeli jsme s ní až do lesa, kde bylo trochu stínu a tam malá usnula. Využila jsem té chvilky (spala asi 20 minut) a vyběhla jsem ven s panenkami.



Posezení na studni.


Nela se ptala Marušky, kdeže to jsou.


Dál od chalupy jsem si netroufla, alespoň vidíte, že dědeček už shání dřevo na zimu, ale zatím není v čem topit.



Pak jsme jeli i my na oběd a když syn s rodinou odjel, tak jsme poklidili a také jeli domů. Chtěli jsme se přichystat na dnešní výlet a o tom bude příští povídání a to už bude delší. Léto je před námi a tak snad panenky na chalupě ještě vyfotím, je tu moc krásných míst, které za to stojí. 

pátek 3. července 2015

Zrzi, zrzi.......

Dobrý den, zase máme před sebou horký den a tak jsem se ráno vypravila pro trávu našemu želvímu klukovi a sebou jsem vzala Nelu a novou háčkovanou panenku.

Za domem máme několik let pěkné dětské hřiště. Využila jsem toho, že bylo hřiště ještě téměř prázdné a panenky jsem tam vyfotila.


Nejdřív na kolotoči.


Tyhle malé houpačky na pružině se mi moc líbí, tato má tvar delfína.


Chvilka odpočinku na schodech.


Potom šup na skluzavku.


Nela se chtěla vyfotit sama, tak jsem jí přání splnila.


Za domem nám kvetou tyhle drobné žluté kytičky a já zase nevím, jak se jmenují. Poradí mi někdo?


Obě zrzečky spolu. Představte si, že se rezavá příze těžko shání, prý ji přestávají vyrábět.



Holkám se focení líbilo, já pak natrhala pro želvičku mlíčáky, jetel a jitrocel a šlo se domů. Tak snad se vám budou fotky líbit. Užívejte si sluníčka, hodně pijte a mějte hezké dny prodlouženého víkendu. Já si ho prodloužila o pátek.

neděle 28. června 2015

Tento způsob léta......

Musím si s klasikem povzdechnout, zatím počasí moc léto nepřipomíná. Nelinka má už asi 14 dní nové pletené šaty a šáteček, ale stále se mi nedařilo ji vyfotit venku. Měla jsem určitou představu o louce s kytičkami, ale bohužel se mi nepodařilo ten záměr uskutečnit. Na dnešek slibovala předpověď trochu sluníčka, tak jsme ho od rána vyhlížely.

Ráno to vypadalo slibně, tak jsem si říkala, že to odpoledne vyjde.
Nela už od rána vyhlížela z okna.


Tady je nový model, šaty, šáteček a podkolenky jsou upletené z bílé Sněhurky. Konečně jsem se naučila jeden způsob vplétání korálků a je to myslím jednodušší, než je přišívat.


Tady je lépe vidět šátek, návod jsem neměla, tak je takový menší. Může si dát i na ramena, aby jí nebylo chladno.


To víte, čekání jí bylo dlouhé, ale já musela vyžehlit hromadu prádla. Odpoledne jsme měli naplánovanou návštěvu spojenou s oslavou švagrových narozenin.


U některých domů na našem sídlišti jsou krásné záhony s kytičkami a tak jsem toho využila.


Tady trochu trucovala na sklepním okénku.


Mezi sedmikráskami se jí to už líbilo.


Chtěla vědět, cože je to za železnou konstrukci, tak jsem jí na klepáč posadila a vysvětlila na co slouží.


Měla strach, aby nespadla.




Už jsme na návštěvě.



Švagra zaujalo, jak se jí mění očka a hned to zkoušel. Trochu jsem měla strach mu ji půjčit, ale přežila to.


Musím říct, že se mi u Nely nejvíc líbí barva oček fialková a pak ta šedá.

Přeji vám krásné letní dny.