Co jsem hledala? Musím předeslat, že většinu fotek mám ve stolním počítači a mám v nich pořádný "hokej". Líbí se mi články Jiřinky, kde vzpomíná na své dovolené a říkala jsem si, že by nebylo špatné takový článek také napsat. Obzvlášť vzpomínám na dovolenou na Karlovarsku. Manžel sloužil v Karlových Varech jako voják a celé dlouhé roky našeho manželství mi sliboval, že se tam jednou pojedeme podívat. Dočkala jsem se v roce 2011. Termín dovolené vyšel na první červencový týden, kdy se ve Varech koná filmový festival. Zpět k fotografiím. Včera jsem našla jen ty, které pořídil manžel a těch není mnoho. Věděla jsem, že existují i moje fotky a dnes jsem je konečně našla.
Ubytování jsme měli zamluvené v Dubině, je to místní část obce Šemnice, leží asi 11 km od Karlových Varů. Hospoda se jmenuje Dubina a je na břehu řeky Ohře. Je u ní tábořiště pro vodáky, jsou tu pro ně i WC a sprchy.
Měli jsme třílůžkový pokoj s vlastní koupenou.
Omlouvám se za neustlané postele.
V koupelně bylo místa dost, ale sprchový kout byl hrozně malý.
Pohled na Ohři. Pod námi byla terasa, kde každý večer sedávali vodáci.
Na místo jsme přijeli v neděli po téměř celodenní cestě. Můj muž nejezdí po dálnici a tak to bylo docela únavné. Ubytovali jsme se a šli se projít. Hned přes silnici nás upoutala cedule upozorňující na Skalky skřítků.
Na vrcholu kopce jsme v lese potkali malá prasátka, ještě byly trochu vidět pruhy na tělech. Bachyně naštěstí pro nás s nimi nebyla. Ovšem já se otočila na patě a utíkala po cestě dolů, manžel šel rychle za mnou a smál se.
Tady už jsem zvolnila krok. Adrenalinový zážitek hned první den dovolené. Skalky skřítků ani skřítky jsme tedy neviděli.
Druhý den jsme se jeli podívat do Karlových Varů. Umíte si představit, jak to tam v době filmového festivalu vypadá. Všude plno lidí a tak jsme moc nefotili.
Pohledem na vřídlo se pro dnešek rozloučím. Příště popojedeme kousek dál.
