úterý 28. září 2021

Telč - město

Po procházce parkem nám vyhládlo a tak jsme si zašli na oběd do Švejk restaurantu Telč.

Kdysi to bývala Restaurace na zámecké. Inu, časy se mění. Švejk nás přivítal hned mezi dveřmi. 





Restauraci musím pochválit, jídlo bylo výborné, obsluha rychlá a cena za oběd nebyla vysoká. No a po obědě jsme se šli projít po náměstí, aby nám trochu slehlo. 










Moje oblíbené starožitnictví kam vždycky zajdu. Ani tentokrát jsem si odtud neodnesla přírůstek do sbírky. 










Listy přísavníku už se začínají krásně barvit. 
A tady naše procházka Telčí končí. Ještě se zajedeme podívat do jedné malé vesničky. Ale to až příště. 




 

neděle 26. září 2021

Zámeckým parkem

Dnes se projdeme zámeckým parkem jak jsem vám posledně slíbila. Jeho počátky se datují na přelom 16. a 17. století, ovšem tehdy nedosahoval takové rozlohy jako je ta dnešní. Současný park je anglický, krajinářský a vznikl až na přelomu 18. a  19.století. Za Liechtensteinů zde byl postaven klasicistní skleník,  v němž působil v roce 1845  cestovatel a sběratel rostlin Benedikt Rozel. V současné době jsou nejstaršími stromy v parku lípy. 


Na zámku už probíhají druhým rokem opravy. Práce se dějí za částečného provozu a s návštěvníky jsou na každém kroku průvodci a je zpřístupněn pouze jeden okruh. Jak jsem se dočetla, jedná se o největší rekonstrukci zámku za posledních 200 let. Zámecký park je veřejnosti přístupný a tak se pojďte podívat. 



Kachny tady mají ráj. 





Z parku se otevírají krásné výhledy. 

Skleník je opravdu nádherný. Půjdeme k němu blíž.
















Manžel uviděla na jedné z cestiček dvě sojky. Zůstali jsme stát a já fotila. Měla jsem jen malý kompakt a víc mi přiblížit nešly. Tak jsem se opatrně krůček po krůčku posunovala k nim. Asi jsou na lidi zvyklé, protože hned neuletěly. 



Zachariášova lípa - památný strom. Údajně ji zde vysadil při narození syna někdejší majitel panství  Zachariáš z Hradce. 




Mohutný kmen stromu je poznamenán věky. Je obdivuhodné jakou mají lípy vůli k životu. 



Další krásný výhled, tentokrát na Ulický rybník. 


Zatímco jsme obdivovali krásy parku, měly kachny na břehu rybníka polední siestu. 



Zámek, zámecký park a rybník, to vše mi připomnělo pohádku Šíleně smutná princezna a vytanula mi slova písně.....znám jednu starou zahradu, kde hedvábná je tráva...... Samozřejmě vím, že se pohádka natáčela jinde, ale chvíli jsem si připadala jako v té zahradě z pohádky. 






Před lety se na tomto místě manžel také fotil, ale tenkrát nebyl sám, byli s ním jeho spolužáci z učňovky. 








Prošli jsme parkem a došli na náměstí Zachariáše z Hradce. Ovšem to si necháme do dalšího článku, ukážu vám i kde jsme byli na obědě.