Na Zelený čtvrtek jsme chtěli jet po obědě na další výlet. Někdy stačí okamžik a všechno je jinak.
Už jsme byli oblečeni a já se v předsíni obouvala. Sehnula jsem se k botám, jednu si nazula a zavázala tkaničku. Narovnala jsem se a zády mi projelo známé bodnutí, nemohla jsem se pořádně narovnat. Přesto jsem si nazula i druhou botu a říkám manželovi. Zkusíme to, někam kousek popojedeme a když to nepůjde, tak se vrátíme domů. Už mi z coronaviru asi opravdu hrabe, protože jsem se nechtěla procházky vzdát. Oparně jsem nasedla do auta. Zastavili jsme kousek za Jihlavou mezi Rounkem a Vyskytnou a šli se projít po silnici vedoucí k lesu. Šla jsem jako šnek, ale přesto jsem fotila.
Na louce řádil krtek.
Na poli je vidět jaké je velké sucho, příroda moc potřebuje vodu.
Náladu mi trochu zlepšily ovečky v ohradě. Asi držely siestu, měly víc rozumu než já.
Vedle ohrady s ovcemi stojí buď chata nebo domek. Oba s mužem jsme se shodli, že by se nám líbil a stačil by nám.
Pak jsem fotila, co nabízelo zaprášené okolí cesty.
Líbí se mi ostrůvky mechů a Vendy nám nedávno na svých krásných fotkách ukázala jaký je mikrosvět mechů úžasný.
I tady kvetly sasanky.
Stejný obrázek jako na celé Vysočině.
Světle modré fialky, je vidět, jak jsou listy jahodníku zaprášené.
Myslím, že ten zelený porost by mohla být svízel.
Dál už jsem si netroufla jít, tak jsme se otočili a šli zpět k autu.
V dálce je vidět Jihlava.
Podběl.
Teď je čas sasanek.
Ovečky stále odpočívaly ve stínu.
I z auta se dá fotit.
Zpět jsme jeli přes Vyskytnou.
Kostel sv. Vavřince ve Vyskytné.
Pak jsme to vzali přes Plandry. Slibuji, že se sem zajedeme podívat.
Další fotky jsem udělala u našeho domu. Také nám to tu už hezky kvete.
Tady mají fialky krásnou tmavěfialovou barvu.
Takový výhled máme z okna na chodbě.
Budova naproti našemu domu je školní družina, za ní je hřiště, kam chodíme s vnoučaty a vedle je hřiště na malou kopanou. Za ním je fotbalový stadion FC Vysočina.
Tak takový byl náš výlet, který se ani výletem nazvat nedá. Od té doby se léčím, už mám zkušenost, že to chce teplo a klid.
Na závěr bych chtěla ještě něco dodat. Vendy na svém blogu uveřejnila další výzvu, kerá se týká maličkostí, jež nám zpříjemňují i v této nelehké době život. Přihlásila jsem se i když ještě nevím, jak to pojmu. Ale co mi dělá radost jsou drobné kytičky v trávě, známky jara a nového života. Ať to jsou sedmikrásky, fialky nebo žlutá sluníčka podbělu, něžné sasanky. Jsou drobné a přesto přináší velkou radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji všem za návštěvu a milé komentáře.