úterý 10. listopadu 2020

Nedělní procházky - vzpomínky

U minulého příspěvku v jednom z komentářů vzpomínala Hanka na nedělní procházky s rodiči. I my jsme na takové  procházky chodívali a tatínek fotil. 

Ráda jsem si je připomněla. Fotografie jsou ve formátu 6x6, snad budou dobře vidět.


Tady jsem jako miminko, byla jsem pěkný buřtík.




Na kupce sena.


Tady jsem o několik let později se sestrou. Byla o téměř 8 let starší. 



S tatínkem. Rodiče si mě pořídili ve zralém věku, mamce bylo 37 a taťkovi 40. Pamatuji si ho již jako prošedivělého pána. 




Bože, to byla móda, bílé punčocháče a na nich modré trenýrky. 



Sukni mi pletla mamka a byla modrá s bílými proužky. K ní byl ve stejné kombinaci svetřík.






Poslední dvě fotografie jsou z prázdnin, kdy jsem byla s babičkou u příbuzných v Netolicích. 


Babička vždycky nosila šátek. Ta paní, která je jen o kousek větší než já, byla její švagrová. 

Tenkrát jsme jely na výlet na Hlubokou a jsme focené v parku. 

Snad vám moje vzpomínání přijde vhod. 

33 komentářů:

  1. Růženko, krásně jsem si u tvých fotek zavzpomínala. Měli jsme stejný kočárek jako miminka, jen já jsem ho měla tmavě modrý. Maminky se tenkrát musely ke kočárkům hodně shýbat. Můj manžel měl také starší rodiče. Vlastně by moje maminka mohla být jejich dcerou. Babička s šátkem na hlavě je úplně stejná jako ta moje. 🙂 Hezký den.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mamka se musela hodně shýbat, byla vysoká. Můj kočárek byl šedivý. Pak jsem měla podobný na panenku.
      Měj se hezky.

      Smazat
  2. To je dobře, že si tě, Růženko, pořídili! jistě jsi jim dělala jen radost. Kočárek byl asi osmipérák? Máš pěkné fotky a můžeš si připomínat dětství, určitě hezké. Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že ze mně měli rodiče radost. Ráda vzpomínám.

      Smazat
  3. To jsou krásné vzpomínky! Fotky jsou moc podobné těm mým a to jsem hodně starší, i ten kočátek je mi známý. Mí rodině mne měli - mamince bylo 21 a tatínkovi 25. Já byla nejstarší, proto asi mám ještě maminku a jsem tomu ráda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Libuško, já už rodiče bohužel nemám, ani sestra už nežije. Zůstal mi jen bratr, ale s ním se vídáme moc málo.

      Smazat
  4. Jako bych viděla svoje dětství. Stejný kočárek. stejný sestřih vlasů a modré trenýrky na punčocháčích, aby pěkně držely. Díky za fotky ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
  5. Krásná vzpomínka. Určitě pro tebe ty fotografie hodně znamenají. Moc hezké a laskavé. To byly časy - také mám tyto černobílé fotografie z dětství. Krásný den

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ráda si staré fotky prohlížím, mám i fotografie ze školky.

      Smazat
  6. Růženko, prohlížím si tvé fotky a současně vzpomínám. Moje sestra, která je mladší, měla stejný kočárek. Také jsme chodívali každou neděli na procházku. Pokaždé nás maminka vystrojila a šlo se. Jak já ty procházky neměla ráda. Byl to takový zvyk. Všichni v "nedělním", navzájem se zdravili, občas prohodili pár slov. Jak já bych raději v teplákách běhala po hřišti nebo po venku. Ale způsobně, v bílých punčocháčích, jsem ty nedělní chvíle musela přežít. 😀
    Měj hezké dny

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alenko, jednou se naši chystali na procházku a sestru mamka nastrojila a pustila ven. Než se sami oblékli, tak ona se stačila umazat.

      Smazat
  7. Krásné vzpomínkové album Růženko. Takový kočárek jsem měla také. Měli jsme ho na půdě. Byl takový šedozelený...I z tohoto hlubokého a těžkého kočáru mě sestra dokázala vyklopit...hihihi. To když vidím ty dnešní šlupky , tak to se nedá ani porovnat ve stabilitě...Měj se moc pěkně a opatruj se.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, my jsme ten kočárek ještě měli doma, když už jsem byla větší. Pamatuji si na něj, stál v rohu pokoje mezi skříněmi.

      Smazat
  8. Moc krásné vzpomínání, Růženko! Takové fotky jistě opatruješ jako poklad. Děkuji, že ses podělila.
    Přeji hezký den, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuji. Jsem za fotografie z dětství moc ráda. Tehdy se tolik nefotila jak teď a o to jsou vzácnější.
      Měj se hezky.

      Smazat
  9. Jsou to krásné vzpomínkové fotky. Kam jste to na procházky chodili?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Některé fotky jsou z cesty kolem řeky u Malého Beranova, ale další místa už nevím.

      Smazat
  10. Já mám svých fotek a vůbec fotek rodiny minimum. Ale vozila jsem se ve stejném kočárku, a maminka mne měla v 31 letech. Byla jsem vlastně vymodlené dítě, další už nepřišlo.... ale i tak mne nechávala "dýchat", nedusila mě láskou jako bývají v mnoha případech jedináčci, mohla jsem všechno, ale v rámci pravidel. takže jsem nijak nestrádala tím, že nemám sourozence, ale také jsem nebyla nikým rozmazlovaná. Za což jsem rodičům i prarodičům dodnes vděčná. Na formát 6x6 jsem fotila s mým prvním foťákem...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jak už jsem psala výše, dříve se tolik nefotila. Ani my nemáme moc fotek s našimi kluky. O to raději teď fotím vnoučata a užívám si to.

      Smazat
  11. To je krásné vzpomínání. Jak já nenáviděla bílé punčocháče a myslím, že dlouho jsem je nenosila. Já jsem se vozila v tehdejší košatině. Teď mne napadlo, že na toto jsem se nikdy mamky nezeptala, vim to jenom podle fotky. Moje babičky taky nosily šátek. Nedělní procházky mne dost štvaly, ale někdy mne čekala odměna. Stavili jsme se na malé občerstvení - já měla ruské vejce, taťka pivo a mamka limonádu. :-)
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
  12. Krásná nostalgie.Mám někde stejné fotky. Pamatuji si na jednu fotku, na níž jsem na Václaváku v Praze. Tehdy jsem ještě nenosil brýle a mamka byla krásná kočka (nakonec, proto si ji taťka vybral). Vyfotil nás takový ten pouliční poloprofesionál. Napsal si adresu a fotky nám pak přišly.
    A ještě jsem měl kočárek "košatinku".

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Košatinky byly krásné a teď jsou hodně populární mezi sběratelkami. I ty malé na panenky.

      Smazat
  13. Pár stejně laděných fotografií bych také našla, v době mého dětství si rodiče fotoaparát půjčovali.
    Ano, měli jsme hodně zajímavé modely a kombinace, na druhou stranu, módní diktát byl velice omezený a co se doma neušilo, neupletlo či neuháčkovalo, tak to nebylo.
    A o to víc jsem potom toužili a zároveň si toho vážili.
    Krásné vzpomínání.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, hodně se šilo, pletlo a háčkovalo. A také dědilo po sourozencích a já proto dodnes nemusím zelenou barvu na oblečení. Po sestře jsem totiž podědila zelený baloňák a když jsem byla starší, tak i zelenou zimní bundu. Proto jsem byla pyšná, když jsem si na peníze z brigád koupila zimní kabát.

      Smazat
  14. Asi si půjdu fotky z dětství taky prohlédnout - to byl prima nápad :)
    Hezký den, zdraví Marie

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Maruško, děkuji. Je hezké když se můžeme alespoň na chvíli vrátit do dětství.
      Měj se hezky.

      Smazat
  15. Růži, to je moc hezký nápad. Ty staré fotky mají svoje kouzlo. Měj pěkný den.

    OdpovědětSmazat
  16. Kedysi žiaľ boli fotky drahé. Tohto formátu má babinka pár a v tak istom (alebo veľmi podobnom) je odfotená moja mami ako také väčšie miminko. Naši už fotili viac, ale stále boli ešte filmy dosť drahé a každý nepodarený záber oco vždy patrične okomentoval :-D Dnes už ho samozrejme iba vymaže z pamäte.
    Máš krásne spomienky a krásne fotografie. Móda bola asi vždy super. Nedávno som pozerala na svoje fotky zo školy a oči v stĺp. Desivé.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, dřív se tolik nefotilo, o to víc si fotografií z dětství vážím. Mám je v albu a občas se k nim vrátím. Dnes máme možnost pořídit spoustu fotek a ty nepovedené prostě vymažeme. Ale prohlížíme si je?
      Ráda si prohlížím i fotky ze školy, mám schované i ty našich kluků. Móda byla jaká byla. Dnes se musím smát, když vidím účes podle hrnce, tak chodila ostříhaná většina z nás.

      Smazat
  17. Díky za sdílení archivních fotek. Já miluju stará alba, u babičky si je vždycky prohlížíme 🙂

    OdpovědětSmazat

Děkuji všem za návštěvu a milé komentáře.