Když jsem šla v neděli cestou, kterou lemují mohutné lípy a javory, tak jsem se zamyslela nad tím, jak čas poznamenal tyto krásné stromy. Chci jim věnovat tento článek.
Z některých stromů zbylo jen torzo. Na kmenech se podepisuje čas, nemoci a asi i to, že se o ně nikdo nestará. Pak přijde poryv větru a narušený strom se zlomí. Je to smutný pohled.
Po některých zůstane jen pařez.
Míjela jsem ruiny stavení, které tu kdysi stálo. Býval to statek, můj muž si ho ještě pamatuje. Jako kluci tady běhali. Když se majitelé odstěhovali, tak připadl družstvu a to byl asi začátek zkázy.
Zbytky zdiva jsou po obou stranách cesty, která vedla skrz statek. Z obou stran byly vrata, která se dala zavřít a zamknout.
U lipové aleje, kterou jsem se vracela domů, je houští z náletových dřevin.
Ráda fotím stromy a i ty staré a nemocné mají své kouzlo. Šly kolem nich věky a dějiny.
Taky mne zaujmou stromy někdy svým zajímavým vzrůstem,ale i torza mají něco do sebe.
OdpovědětVymazatOvšem jít teď některými částmi lesa je často smutné. Těží se a těží. Brouk činí své, takže asi je to nutné.
Měj se hezky, Růži !
Hanka
To že se teď všude těží dřevo a mizí lesy je daň průmyslové revoluci. Byla velká potřeba dřeva, a tak se sáhlo po výsadbě toho, co rychle rostlo a mělo velkou výtěžnost. Tedy po smrku. A tak se sázely smrky na úkor jiných, odolnějších dřevin. Smrk není ani původním evropským stromem, jeho pravlastí je Kanada. Tam je v bezpečí před kůrovcem, protože tam je na něj prostě chladno. Ale právě kvůli svému rychlému růstu sem byl importován a vysazován. A teď se na to těžce doplácí. Nejen kvůli vichřicím, ale hlavně kvůli kůrovci. Třetí element který ho ničil naštěstí už není, kyselé deště. Jak dlouho dendrologové volají po tom, aby se přestalo se smrkovými monokulturami a začaly se opět vytvářet tady původní a odolné smíšené lesy. Někde už k tomu dochází, tak snad se to rozjede opravdu ve velkém. Jinak tu opravdu budou místo lesů jen drsné planiny porostlé náletovými plevelnými druhy a neprůchodné díky houští ostružin ...
VymazatHani, lesy na Vysočině téměř zmizely, je mi to moc líto. Kam budeme chodit na houby?
OdpovědětVymazatMěj hezký den.
Růženko, ty aleje opravdu hodně zažily a kdysi možná prosperující statek v ruinách je smutným svědkem. Už jsou ty procházky barevnější, rozkvetlejší a v sytých tónech. Moc pěkné fotky.
OdpovědětVymazatMaruško, děkuji.
VymazatTo je hezké, že jsi věnovala článek torzům stromů :) Jsou krásné i tak. My jsme dlouho sledovali dvojici "kořenových" stromů na cestě ze Sedmihorek na Hrubou Skálu. Dlouho odolávaly, ale teď už jsou z nich jen ty kořeny a děti z nich mají prolejzačku. Možná se taky zaslouží příspěvek - časosběrný...
OdpovědětVymazatKdyž jezdíme k mladým, tak u Štok sleduji pahýl kmene, podepírá ho křoví v poli. Zatím tam pořád je.
VymazatRůženko, kdyby ty staré stromy mohly vyprávět, to by bylo příběhů. Podobný osud sdílí i ten opuštěný statek. Pamatuji si z doby mého dětství také ruiny bývalého statku. Čím víc nám rodiče zakazovali tam chodit, tím víc nás to místo lákalo.
OdpovědětVymazatMěj hezké a pohodové dny. 🍀
Přesně tak. Někdy se najde zmínka o starých staveních, o památných stromech, ale tady jsem nic nenašla. Manžel nebydlel daleko a tak to tam zná.
VymazatMěj pěkný víkend.
Růženko, to je zajímavá alej, všimla jsem si, že u některých starých stromů a pahýlů jsou nové nárůsty a ten strom by ožil, já osobně mám ráda lípy a buky, ty mají krásné jarní listí, když do nich zasvítí sluníčko, tady a v Praze už kvetou kaštany a šeříky a to je také pěkné na koukání.
OdpovědětVymazatDík za procházku.Jiřina z N.
Za naším domem se šeříky také chystají kvést, letos je to opožděné.
VymazatRůženko to určitě byla nádherná alej, jen by si zasloužila pozornost a jak píšeš, pravidelné ošetřování. U nás ve městě je také pár opravdu starých stromů a dokonce jsem koukala, že ty v parku jsou svázané jakýmisi popruhy, aby se koruny stromů nerozlámaly a pravidelně se provádí jejich průřezy a ošetřování. Mnohdy se u starých pahýlů objeví z kořenů nové odrosty, tak že je naděje, že se alej obnoví. Ale chce to věnovat aleji jistou péči. Měj se krásně a opatruj se.
OdpovědětVymazatAlej by si určitě zasloužila údržbu, ve stínu stromů je krásná procházka.
VymazatMěj hezký víkend.
Nádherné pamětnice a nádherné fotky, díky za ně. Přeji hezký víkend 😀
OdpovědětVymazatEvi, děkuji.
VymazatRůženko,i stromy mají své příběhy. Na návsi před domem, kde bydlela moje babička s dědou, stojí dvě krásné staré lípy. Děda mě kdysi vyprávěl, jak jednou přišli soudruzi, že ty jejich lípy pokácí, protože chtějí mít všude řadu okrasných buxusů a dědovy lípy jim vadí. Děda jim řekl, že ty staré lípy sázel už jeho tatínek a že jim to nedovolí a stoupli si s babičkou před stromy. Lípy se jim podařilo zachránit a stojí tam dodnes,je jim stopadesát let. Buxusy na návsi napadl škůdce a jsou fuč...Babička a děda už nežijí, dům je prodán. Když jedu kolem,vždycky přibrzdím a vzpomínám. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, to je krásný příběh. Dobře, že děda s babičkou lípy zachránily. Mohou tam být další desetiletí. Měli bychom si takových stromů vážit a tím si vážit i těch, kteří je zasadili.
VymazatZa naším domem rostou krásné lípy. Bydlíme tu téměř 40 let a sleduji, jak lípy vyrostly a zmohutněly. Snad se i ony dožijí vysokého věku.
Stromy jsou zajímavé svým zjevem, fotky krásné. Tak nějak jsem myslela, že dojdeš na Zaječí skok a on návrat a konec článku. :-D
OdpovědětVymazatNa Zaječí skok půjdeme jindy.
VymazatTaké ráda fotím staré stromy a je mi líto,jaké mají někdy smutné osudy.Vždy si vzpomenu na jednu knížku z dětství o Zpívající lípě.Aleje by se měly zachovávat i když čtu často,že se kácí.Potom ale věřím že ti lidé,kteří o tom rozhodují tomu i rozumí.U nás u sídliště je hodně stromů na pozemcích o které se majitelé vůbec nestarají.Už se tam bojím chodit,protože hlavně po deštích nějaký strom spadne.Už jim tam pár je.Je to škoda,pro lidi ze sídliště je to jediné místo,kam na procházku.
OdpovědětVymazatRůženko,měj hezký víkend
Silnici do Starých hor lemovaly lípy. Chodila jsem tudy do práce a když byl velký vítr, tak padaly ulámané větve, někdy to bylo o strach tudy jít. Mnoho lip už bylo pokáceno, některé při rozšíření silnice u autobusového nádraží, jiné právě kvůli špatnému stavu.
VymazatI Tobě přeji krásný víkend.
Je to smutné, ale je to tak. Všechno zestárne a končí, aby mohlo vzniknout zase něco nového.
OdpovědětVymazatMožná mně k tomu zamyšlení přivedlo právě jaro, které je ve znamení vzniku nového života v přírodě. A tady jsem viděla i zánik a konečnost životů. Nekonečný koloběh přírody.
VymazatRůži, stromy mají svoje kouzlo a jsou krásné, i když mají smutný příběh a čeká je zánik. Díky za zajímavou reportáž. Měj pěknou sobotu.
OdpovědětVymazatMarti, stromy mám ráda a je mi líto, když takto končí.
VymazatMěj pěkný den.
Nevím, jestli mi je víc smutno z těch stromů nebo z toho zničeného statku.
OdpovědětVymazatPřitom ta cesta, ta je naprosto kouzelná!
Růženko, měj hezkou sobotu, Helena
Helenko, docela mě překvapilo jak rychlá byla devastace statku. Zůstala alespoň cesta.
VymazatMěj krásnou sobotu.
Zase jiný pohled na přírodu, ale neméně zajímavý. Stromy mají rozhodně co vyprávět... stejně jako opuštěná stavení...
OdpovědětVymazatDěkuji. Ano, staré stromy i opuštěná a téměř zaniklá stavení by mohla vyprávět.
VymazatAleje a stromořadí jsou krásná věc. Z výletů mi často utkví krásná alej, kterou jsme šli, v létě jsem ráda za každý strom ve městě, který ochladí betonovou džungli. Vyžadují péči, ale kolik toho dávají zpět.
OdpovědětVymazatKrásný článek. Stromy jsou úžasné, zaslouží si naši pozornost. Také je obdivuji.
OdpovědětVymazatLeník
Krásny článok. Smutné a zároveň krásne fotky.
OdpovědětVymazat