Do města, kde žijí čápi

Uhodnete kam jsme to dnes jeli na výlet?  Protože jsem nedávno o čápech psala, tak pro vás určitě není problém poznat, že jsme jeli do Třebíče. Včera jsem se pořád nemohla rozhodnout kam pojedeme a ráno mě napadlo, že bychom mohli jet do Třebíče. Už jsme tam pár let nebyli a nedávno jsem někde četla informaci, že v Třebíči mají větrný mlýn. Bylo rozhodnuto o cíli naší cesty. 

Oba bychom se museli hodně sehnout, ale do mlýna je ještě jeden vchod. Bohužel ještě bylo zavřeno, tak snad někdy příště. 

V Třebíči je větrný mlýn holandského typu. Nikdy nesloužil ke mletí obilí, ale sloužil k mletí třísla pro koželužské dílny v Borovině. Později byl využíván k bydlení. Nyní je mlýn po rekonstrukci a uvnitř je expozice týkající se mletí třísla a koželužství. Hřídel a lopatky byly ručně vyrobeny z dubového dřeva.

Následovala procházka ulicemi židovské čtvrti. O historii této části města, která je chráněna statutem Světového dědictví UNESCO si můžete přečíst zde: Zámostí.

Pohled na řeku Jihlavu, která Třebíčí protéká. 

Vždycky mě lákají úzké uličky a zákoutí, tak se pojďme podívat. 

Přední synagoga, je jedna ze dvou zachovalých ve městě. Od 50.let slouží Církvi československé husitské. 

 

Stinná ulice, myslím, že ten název jí sedí. 

Zadní synagoga, více informací najdete opět zde: Zadní synagoga. Uvnitř jsme už byli a dnes bych to v respirátoru asi nedala. Bylo dusno a nebylo mi nejlíp. Tak jsme šli dál podél řeky. Fotografií mám víc, ale to někdy příště. 

U řeky roste obilí, už jste to někde ve městě viděli? 

Stará tovární budova je přeměněna na byty. 

A tady jsou čápi, které jste už viděli 

V Třebíči probíhá revitalizace Karlova náměstí. 

Tady jsme si dali oběd. 

Našla jsem kamínek, ale jen jsem si ho vyfotila.

Mezi hromadami dlažebních kostek je vidět krásné domy. 

Pohledem na komín s čápy se s Třebíčí rozloučíme. Domů jsme ovšem nejeli, ale o tom až příště. I tak je fotek až, až.