S Eliškou po cestách na Křemešníku

Dnes vás zve na výlet jedna z mých panenek, Eliška. Jeli jsme na Křemešník. Vyrazili jsme dopoledne kdy ještě nebylo takové vedro. Manžel chtěl jet až po obědě, ale cestou domů uznal, že jsem měla dobrý nápad jet už dopoledne. Za prvé nebylo takové vedro a bylo tam málo lidí.

Jedna z vesnic, přes kterou jsme jeli, je Vyskytná u Pelhřimova. Bydlel tady můj kolega z Modety. Kolega už bohužel nežije, ale ráda na něho vzpomínám. Teprve až dnes jsem si všimla, že ve Vyskytné mají i hezkou dřevěnou zvonici. A muž mi tam ochotně zastavil.

Neví se kdy byla zvonice postavena. Tady je uvedeno 15.století, někde  17.století. Místní pověsti hovoří o tom, že patřila buď ke klášteru nebo jinému opevněnému sídlu. Je poměrně daleko od kostela. 

Jsme na Křemešníku, auto jsme nechali u hotelu a šli jsme se projít. Tentokrát jsme hned nešli po naučné stezce, ale šli jsme po zelené turistické značce.

Cesta ve stínu stromů a keřů byla příjemná. Manžel si všiml křížku v lese. 

Tady rostou mladé listnaté stromky, jednou asi zaplní vykácená místa v lese. 

Představuji vám Elišku, dostala jméno po mé kolegyňce z práce, která moc ráda cestuje. 

Ohromná hromada větví. Můj muž měří 185 cm a vedle té hromady byl docela malý.

Drobné žluté kvítky bohužel neznáme. 

Ve studánce bohužel voda není. Měla by se v ní objevovat voda ve stejnou dobu jako v zázračné studánce, asi jsou propojené. 

Přes vykácená místa se otevírá pohled od kraje. 

Odkud jsme přišli? Z pravé strany. 

Na odpočivadle jsme si na chvíli sedli. Jak jedeme na Křemešník, tak vždycky máme nějaké problémy s foťákem. Já neměla místo na kartě a tak jsem chvíli fotila s manželovým. Tomu se zase vybila baterka. Tak jsem mazala fotky v mém foťáku. 

Už jsme na naučné stezce. 

Tady by se to mohlo jmenovat u třech buků.

Tady si kořen stromu přidržuje kámen. 

Plochý kámen upoutal naši pozornost a cestička nás dovedla k tomu to štítku. 

Na památku lesníků, kteří se zasloužili o současný stav lesů města Pelhřimov. Vždy je dnešek žákem včerejšího dne. P.Syrus (2001) Bohužel v době umístění nikdo netušil co s lesy udělá kůrovec. 

Krásná a pravdivá slova. Ovšem vyhlídku by chtělo upravit, aby bylo vidět dál do kraje.  

Poustevna.

Došli jsme k Zázračné neboli Zlaté studánce. Jak je to s vodou, která se v určitém období objeví a po čase zase přestane téct, si přečtete zde: Zázračná studánka

Zatím voda ještě teče. Napít jsem si netroufla, ale osvěžila jsem si obličej. 

Všimněte si, kdy voda začala téct. 2.11.2020 - na narozeniny mého muže. 

Cestičkou vedoucí do lesa se dostaneme ke Křížové cestě. Tu si projdeme příště.