Tento způsob léta......

Musím si s klasikem povzdechnout, zatím počasí moc léto nepřipomíná. Nelinka má už asi 14 dní nové pletené šaty a šáteček, ale stále se mi nedařilo ji vyfotit venku. Měla jsem určitou představu o louce s kytičkami, ale bohužel se mi nepodařilo ten záměr uskutečnit. Na dnešek slibovala předpověď trochu sluníčka, tak jsme ho od rána vyhlížely.

---

Ráno to vypadalo slibně, tak jsem si říkala, že to odpoledne vyjde.

Nela už od rána vyhlížela z okna.

Tady je nový model, šaty, šáteček a podkolenky jsou upletené z bílé Sněhurky. Konečně jsem se naučila jeden způsob vplétání korálků a je to myslím jednodušší, než je přišívat.

Tady je lépe vidět šátek, návod jsem neměla, tak je takový menší. Může si dát i na ramena, aby jí nebylo chladno.

To víte, čekání jí bylo dlouhé, ale já musela vyžehlit hromadu prádla. Odpoledne jsme měli naplánovanou návštěvu spojenou s oslavou švagrových narozenin.

U některých domů na našem sídlišti jsou krásné záhony s kytičkami a tak jsem toho využila.

Tady trochu trucovala na sklepním okénku.

Mezi sedmikráskami se jí to už líbilo.

Chtěla vědět, cože je to za železnou konstrukci, tak jsem jí na klepáč posadila a vysvětlila na co slouží.

Měla strach, aby nespadla.

Už jsme na návštěvě.

Švagra zaujalo, jak se jí mění očka a hned to zkoušel. Trochu jsem měla strach mu ji půjčit, ale přežila to.

Musím říct, že se mi u Nely nejvíc líbí barva oček fialková a pak ta šedá.

Přeji vám krásné letní dny.

Dee......

Přeji vám hezký sobotní podvečer. Konečně jsem se dostala k tomu, abych napsala nový článek. Pár dní jsem byla bez počítače, protože mu odešel zdroj a také nebylo tolik času.

---

Dnes vám představím dvě nové panenky ve své sbírce. La Dee Da je řada módních panenek, které vyrábí od roku 2012 společnost Spin Master. Panenky mají dokonce i své stránky http://www.ladeeda.com/, kde se o nich dozvíte více. Jednou ze čtyř panenek je Dee a tu mám nyní ve své sbírce.

Tady je ještě zabalená. Má svůj stojánek.

Tady vám ji trochu představím. Dee je taková malá návrhářka, však má na levé ruce jehelníček. Má ráda červenou barvu a má malého pejska, štěně Le Bun. Jejími kamarádkami jsou Tylie, Cyanne a Sloane.

Dee ještě měla malou papírovou kabelku a v ní byly tři malinké samolepky. No a na visačce je její štěňátko, škoda, že není součástí balení.

Další panenkou je malinká upírka.

Shodou okolností je také z řady čtyř sběratelských panenek. Bohužel víc informací jsem nenašla, myslím si jestli nemají něco společného s Monster Hight. Budu moc ráda, jestli některá z vás o nich má více informací a napíše mi je.

Každá panenka má své zvířátko. Ta moje má sovičku, je na fotce s Dee.

Půjčila jsem si fotku od Axis Toys, kde panenky prodávají.

Panenka měří 11,5 cm a já skleróza jsem ji vyfotila bez sovičky.

Tady jsou obě holky i se sovičkou. Doufám, že se vám panenky budou líbit a jaké jméno dáme té maličké?

Do kapsy

Přeji vám všem krásný podvečer. Když jsem dnes přišla domů z práce, čekala na mě na kuchyňském stole obálka. Tušila jsem, co v ní asi bude.

---

Otevřela jsem ji a v obálce byl látkový sáček s mašličkou.

Tak jsem do něj nakoukla a .......byl tam.

V igelitovém pytlíčku byl zabalený maličký medvídek. Objednala jsem si ho na Fleru.

Dokonce má svůj rodný list a jméno má Do kapsy, ale to se může změnit. Jeho autorkou je MiNo, její háčkované, šité a plstěné hračky jsou kouzelné a mají svůj osobitý rukopis, podle kterého je hned poznáte. Míša se mi moc líbil a i když háčkuji, tak jsem chtěla mít originál.

Moje panenky jsou holky zvědavé a tentokrát mi asistovala Nela, které se míša hned zalíbil a musela jsem jí s ním hned vyfotit.

Světlo a stín.

Tady je vidět, jak je medvídek maličký.

Nela si ho hned musela pochovat, ani se jí nedivím, je moc roztomilý. Teď mu ještě musíme vymyslet jméno. Nebo nám s tím pomůžete? Nela je poněkud teple oblečená, protože než jsem jí dopletla podkolenky, tak se konečně udělalo hezky. Až se ochladí, teplejší oblečení se jí bude hodit.

Ještě detail rodného listu.

Medvídek Tedýš od MiNo mi byl předlohou pro mého háčkovaného medvídka a já jsem alespoň zužitkovala zbytky starých přízí.

Tady je ten můj. 

Přeji vám krásné dny plné sluníčka a pohody.

První......a poslední?

O čem dnešní povídání bude? Námět jsem našla u Ivy na http://babakat.blog.cz/1505.

---

Téma o první a poslední panence ve sbírce se mi zalíbilo a říkala jsem si, že nebude problém to dát dohromady. I když mám panenek poměrně dost, tak si velice dobře pamatuji, kdy jsem panenky začala sbírat a proč. Bylo to na jaře r.2008, syn si pořídil internet a já hned začala objevovat, co všechno se tu dá najít. A jednou jsem narazila na stránky děvčat, která panenky sbírají a tvoří na ně. Jako holka jsem si na panenky šila ( v ruce) a musím uznat, že to byly pěkné modely i pěkně ušité. Troufla jsem si i na klobouček z manšestru, byl moc hezký, ale bohužel se nic nedochovalo. Takže mně zaujalo, že je u nás dost sběratelek panenek a říkala jsem si, že by se mi líbilo na panenky tvořit a mohla bych to zkusit. Příležitost koupit si první panenku se brzy naskytla, na Lidlu měli panenky v akci a já neodolala. Bohužel nemám fotografie panenky v původním oblečení, tenkrát jsem netušila, že panenky budu sbírat, fotit a jednou si založím svůj blog. Prostě jsem chtěla něco na panenku vytvořit. Hned vám tu první ukážu.

Je to panenka typu Barbie od firmy Disney. Upletla jsem jí večerní šaty.

Má moc hezký obličej.

Označení panenky.

Vlásky jsem rozpustila na focení, jinak je má zapletené do copu. Má pěknou hřívu.

Kdo jsi maličká? Tak tady je poslední panenka, která do mé sbírky přicestovala z Aukra.

Je to panenka Lego Duplo Marie. Říkáte si, proč jsem si koupila tuhle panenku? O panenkách Lego už vím delší dobu. Kdysi měl náš trafikant panenku od Lega ve výloze, ale tehdy se mi zdála drahá. Po delším čase, kdy už jsem měla panenek víc, jsem si říkala, že bych si tuto panenku do sbírky koupila. Šla jsem do trafiky a panenka už byla pryč. Nedávno jsem ji objevila na MMB, byla sice bez šatiček a nestála moc, už jsem neváhala a panenku koupila.

Panenka Lego Duplo, dostala jméno Anička a je předposlední. Chtěla jsem se o panenkách Lego dozvědět něco víc a přitom jsem zjistila, že i ony mají své panenky. Náhodou jsem maličkou Lego Duplo našla na Aukru a tak má i moje Anička svou panenku Marušku a ta je poslední v mé sbírce. Musím poctivě napsat, že zatím poslední, protože vím, že určitě přibydou další. Proto je za nadpisem článku otazník. S Aničkou mám určitý záměr, ale zatím ho neprozradím.

Je roztomilá, dostala pletené spoďárky a háčkované šaty. Teď už se vyrábí jiný typ panenek a ten se mi moc nelíbí.

Na závěr jen tak pro zajímavost. Na jaře r.2008 k nám přišel i náš Poldík, želvička. Byl tehdy hodně maličký, nebyl mu ani rok a vážil pouhých 40 gramů. Jsem moc ráda, že tu panenky a Poldík jsou stále se mnou.

Pojďte se mnou na procházku, zvu vás...

Dobrý večer, doufám, že přijmete moje pozvání na krátkou procházku. Od rána svítilo sluníčko a zvalo nás ven do přírody. Manžel je po operaci, takže nějaký výlet nepřicházel do úvahy. Odpoledne jsem si dala do tašky foťák, Nelu a Suve a vypravila se na vycházku. Pojďte se mnou....

---

Šla jsem cestou, kudy jsem před 16 roky chodívala do práce.

Chodník vede kolem sídliště a teď tu kvetou krásné okrasné třešně.

Za sídlištěm jsem odbočila a šla cestou ke staré lipové aleji. Pod kvetoucími ovocnými stromy.

Pod klenbou tvořenou korunami stromů bylo příjemně. Nela a Suve v loňském listí, moc se jim to nelíbilo.

Nela je odvážnější, tak jsem ji vyfotila u stromu.

Našla si i místečko k sezení.

Suve se nechala přemluvit na focení u stromu a málem ji odnesl vítr.

Nela mezi hluchavkou nachovou, musela jsem si název kytičky vyhledat a zase jsem o něco chytřejší.

Stromy tu asi nikdo neudržuje, tohle torzo břízy se mi líbilo. Rostou na něm choroše.

Na konci cesty je označení památné stromořadí, cedule už asi také něco pamatuje. Cestu lemují nádherné veliké lípy.

Tady je jedna z nich.

Taky si říkáte, že je to řepkové pole?

Omyl! Když jsem přišla blíž, tak jsem zjistila, že je to pole pampelišek. To se mají včelky dobře.

Dokonce se mi podařilo zachytit projíždějící nákladní vlak.

Zpátky jsem šla starou cestou mezi poli, vede tu turistická značka.

Bohužel o stromy se tu nikdo nestará, takže tu zůstávají polámané kmeny stromů.

Cesta kdysi vedla ke statku.

To je všechno, co ze statku zbylo.

Tady jsem proti budově mého bývalého pracoviště - bývala tu Modeta, textilní závod na výrobu svrchního pleteného ošacení. Dnes tu sídlí firma Sapeli, která vyrábí dveře.

Zpátky jsem šla opět přes malý parčík, který byl založen na počátku 90.let, kdy Jihlava uzavřela spolupráci s holandským městem Purmerend.

Roste tu několik krásných bříz, myslím, že je to jiný druh, než u nás roste.

Ještě se s vámi podělím o zajímavý zážitek. Podél cest tu hodně kvete střemcha. Po cestě jsem potkala dvě staré dámy, které se dohadovaly, co to je za keř. Když jsem k nim došla, tak se mně zeptaly, jestli to nevím. Naštěstí jsem odpověď znala. Pro mně to bylo moc milé setkání, protože jedna z těch dvou starých paní nás před lety učila v malířském kroužku. Už si mně nepamatovala, ale když jsem jí řekla moje příjmení a jména mých spolužaček, tak si vzpomněla. Říkala, že ještě maluje a v loňském roce prý měla výstavu. Takže se pokusím o ní něco víc zjistit.