Podzimní.....

Před týdnem jsme se šli s mužem a vnoučaty projít a já naši procházku zaznamenala.

---

Miluji krásný kout naší země, kde žije náš syn s rodinou, moc ráda tam chodím do přírody. Pojďte se podívat.

Chodíme do Rybníček, děti tam rády krmí ryby.

Tenhle rybníček hlídaji dva hastrmani.

Pak jdeme cestou mezi poli.

Pole se svazenkou vratičolistou.

A dojdeme k druhému rybníčku.

Rybičky se připlavaly podívat, jestli bude něco k snědku. No, nebylo.

Fotím rybníček ze všech stran a pak jdu cestičkou dolů......

To není abstraktní umění, ale na mokré trávě mi podjely nohy a já při balancování ještě stiskla spoušť. Jsem šikovná babička, nespadla jsem na zadek a foťák nedoznal újmy, naštěstí.

Listí na stromech se začíná barvit do žluta.

Cestou zpět jsme se rozdělili, holky zvlášť a kluci zvlášť. Kluci si vybrali kratší cestu a mě vnučka popoháněla, abych nefotila, aby kluci nebyli dřív doma.

Nemohly jsme minout kapličku.

Krásně zbarvený přísavník.

Jak vidíte, tak jsem neposlechla a fotila. Kluci už byli dávno doma, když jsme my holky dorazily.

Uplynul týden a listí na stromech kvapem zezlátlo a padá.

Vy, kdo navštěvujete můj blog, už znáte pohled z našeho bytu. Mě se nikdy neomrzí.

Hřiště osiřelo.

Mějte krásné podzimní dny.

Výročí a vzpomínka

V září před pěti lety jsem začala psát blog. Díky Šárce, která mi pomohla blog založit, dnes mohu psát o svých koníčcích, o výletech. O všem, co mě zajímá a těší. Mohu se tu setkávat se svými virtuálními přáteli a jsem za ně moc ráda.

---

V září začíná podzim, který miluji pro slunečné dny, kdy se rozzáří všechny barvy palety, kterou umí malíř podzim tak krásně malovat. A zároveň je to pro mě velice smutné období. A nejen pro mě, ale pro celou naši rodinu. Dnes by slavil svátek náš starší syn, jmenoval se Václav po mém manželovi. Ztratili jsme báječného syna, Jakub brášku. Za pár dnů by oslavil narozeniny. Osud nám někdy připraví zvláštní cesty. V měšíci, ve kterém se narodil, o 18 let později odešel. Moc to bolí i po těch letech. A tak mu posílám tam někam nahoru přání.

Nechci končit smutně. Po letech přišel do naší rodiny vnouček, který také dostal jméno Václav. Chytrý a šikovný klouček, letos nastoupil do první třídy. Jméno Václav se dědí v rodině mého muže už po několik generací. A Václav se jmenoval i pradědeček ze strany maminky. Už jsem těm mým Václavům dnes popřála.

A všem, kteří sem zavítají přeji krásné podzimní dny.

Viděno mobilem

Když chodím nakoupit, tak s sebou nosím mobil, ne kvůli volání, ale abych mohla fotit. Zajímavé místo, kytičky, stromy, keře.

---

V sobotu jsem se vypravila na Kaufland a hned v parku pod školou na mně z trávy vystrkovaly hlavičky žampiony.

Telefon jsem neuklidila a fotila dál.

Je škoda, že mobil dobře nezachytil krásnou modrou barvu.

Přejdu frekventovanou ulici a jdu silničkou k tunelu. Na volném prostranství bujně roste ostružiník.

Svlačec.

Drobné kvítky bílé hluchavky.

Pak mě zaujal bíle kvetoucí keř. Bohužel nevím jeho název.

A jsem na Keťásku.

Projdu tunelem. Už tady je vidět moderní "umění". Graffiti kam se podíváš.

O pověsti, že je v tunelu zazděná jeptiška jsem už psala. Tomu nevěřím, ale stejně by mě zajímalo, co se za obloukem skrývá nebo k čemu sloužil.

Jak už jsem psala, graffiti kam se podíváš.

Tenisové kurty. Tenis jsem nikdy nezkoušela hrát.

Loděnice. Sem kdysi chodili i rodiče mého muže. Hodně jezdívali na vodu.

A jsem u řeky. U lávky opět nechybí kačenky.

Cíl mé cesty. Zašla jsem ještě do Pepca, tam jsem odolala panence a místo ní si dala do košíku kolíky. I cesta na nákup může být zajímavá.