Do Údolí divokých kachen

Neděle už od rána slibovala slunečný den a já se konečně odhodlala jít ven, do lesa. Vlastně jsme jeli autem na místo, kde jsme už spoustu let nebyli.

---

To místo není daleko od Jihlavy, leží u Kostelce. Říká se mu Údolí divokých kachen a v roce 1973 tady parta pěti kamarádů založila trempskou osadu pojmenovanou podle místa Údolí kachen. Jedním z těch pěti byl můj muž. Dlouhá léta jsme tu nebyli, raději ani nevzpomínám, jak je to dlouho.

Chtěla jsem do lesa a manžel ještě doma poznamenal: "jestli tam ještě nějaký les bude". Z lesa, kterým jsme šli, toho už moc nezbývá. Vezmeme to od začátku.

Při výjezdu z Jihlavy se mě manžel ptal, jestli mám připravený foťák. Na otázku proč, odpověděl uvidíš.

A vzápětí jsem uviděla, co myslel. Na kraji Jihlavy vyrůstá další obchodní středisko.

Místo pole další obchoďák.

Raději popojeme dál. Kostelec je kousek od Jihlavy.

Auto jsme zaparkovali na malém parkovišti u cesty, která vede kolem rybníka zvaného Silniční. U něj je také základna vodního lyžování.

Orsej jarní kvetla na svahu, kam se opírá slunce.

Nemohla jsem se té krásy nabažit.

Před námi se otevřela cesta lenovaná hranicemi polen z pokácených stromů.

Pohled na rybník byl příjemnější.

Manžel není zrovna "prcek", měří 185 cm, ale proti hranici dřeva je malý.

Konipas bílý, tchán mu říkal třasprdelka.

Na lesní cestě jsme si konečně mohli sundat roušky a mohli jsme se zhluboka nadechnout. To byla úleva. A já konečně viděla, co fotím. Přes zamlžené brýle to totiž není žádná hitparáda a do toho ještě sluneční svit, no nakonec fotky nedopadly nejhůř.

Na placku by se hezky malovalo. Ovšem doma mi muž vysvětlil, že by se musela nechat vyschnout a zřejmě by popraskala, tak nic.

Vzala jsem s sebou panenku jako obvykle, tentokrát je to Barbie BMR 1959 s tváří Mbili. Je krásná a tak vás zavalím jejími fotkami.

Další jarní kytičky, nežné sasanky.

I takhle někdy focení panenky dopadne, Mbili upadla na nos. Naštěstí přestála pád bez úhony.

Smutný pohled, co říkáte. Bohužel smutná realita, Vysočina je kůrovcem hodně zasažena a krásné lesy mizí. Naše generace se nových už nedočká.

Po rozježděné lesní cestě se moc hezky nešlo, v jednom místě byly přes cestu větve, aby těžká technika mohla projet. Že hlína není tolik uježděná dokazuje krtinec.

Všude krásně vonělo dřevo a smola. V tichu lesa bylo slyšet zpěv ptáků a po dnech strávených doma, jsem vše nějak víc vnímala.

Tady už se nekácí, jen cesta byla rozbahněná.

Nebe bez mráčků.

Pamatujete? Bodlák, který jsme jako děti na podzim jedly, říkaly jsme mu "cikánské maso".

Našli jsem místo , kde se kamarádi scházeli. Staré ohniště, podle ohořelého dřeva sem asi občas někdo zajde.

Nový život, malé stromečky.

Vršky stromečků jsou něčím natřené, asi aby je zvěř neokousala.

Došli jsme k poli s řepkou. Zpáteční cestu si dáme příště.......

Můj svět Barbie

Myslím, že u nás není moc holčiček, které neznají panenku Barbie. V době mého dětství byly pro nás Barbie nedostupné a když se na našem trhu začaly objevovat, tak už jsem si s panenkami dávno nehrála.

---

K panenkám jsem se vrátila krátce po 50 a začala objevovat svět panenek ve kterém samozřejmě nemohly Barbie chybět. Nikdy jsem je nechtěla nějak plánovitě sbírat, spíše mě zajímaly panenky o kterých jsem neměla tušení, že existují. Časem jsem objevila i Barbie, které jsem si přála mít ve sbírce. Některé panenky jste už na blogu viděli, některé jsem ještě nepředstavila. Přiznám se, že neznám všechny názvy mých panenek, ale to mi moc nevadí. Zjistila jsem, že svět panenek Barbie má tak široký záběr, že bych si to stejně nepamatovala.

V začátcích mého sbírání panenek jsem jednou objevila na Aukru panenku, která neměla zvlášť líbivou tvářičku, ale byla zajímavá. Neměla jsem tušení, co je to za panneku. Tehdy jsem neuměla na Aukru dražit a tak jsem poprosila syna, aby mi to vysvětlil. Mezitím, jsem zjistila, že panenky jsou dvě, vyrobila je firma Mattel a byly vytvořeny podle jednovaječnýc dvojčat Mary-Kate a Ashley Olsenových. Ty byly v 90 letech filmovými a módními ikonami.

Tady jsou sestry Olsenovy. Podařilo se mi koupit obě a jelikož přicestovaly nahé, uháčkovala jsem jim šaty.

Z této trojice vím, že Barbie uprostřed je Terezka, kterou mám od Ivy Babakat.

Barbie My Scene. Tyto panenky mají od klasických Barbie větší hlavu. Docela lituji, že mám jen jednu, protože jejich výroba prý skončila.

Panenka nalevo je Barbie Fashionistas č.25 a je z roku 2016. Má malé tělo. Uprostřed je Barbie - herní vývojářka Coty. U panenky napravo netuším, snad mi někdo poradí.

Panenka v modrých šatech je Hearth Family Kissing mum Barbie. Uprostřed je asi plážová Barbie mulatka. V zelených šatech je Sit in Style 1999 Kira.

Jediní dva fešáci, nalevo je plážový Ken(asi) a ten druhý je Ken My Scene. Mezi nimi je jako řůžička mezi trním Barbie BMR 1959 s tváří Mbili.

Asiatka je Barbie MTM s kloubovým tělem. Baculku jsem dostala k Vánocům.

A další baculky Barbie. Někteří sběratelé je nemusí, já je mám ráda.

O víkendu probíhalo stěhování a focení panenek.

Panenka Barbie dostala během let sestřičky, ta v pruhovaném oblečku je tuším Stacie, té je 12 a šestiletá Chelsea v zelených šatech.

Malé panenky jsou také od Mattela.

Předloňský vánoční dárek. Je nádherná.

Certifikát panenky Malibu Barbie.

Jako poslední vám představím dvě panenky Silkstone Barbie.

Panenky jsou vyrobeny z jiného materiálu než ostatní Barbie. Materiál je podobný porcelánu a panenky jsou docela těžké.

První Silkou byla krásná Silkstone Barbie Mermaid Gown.

I ona má certifikát pravosti.

Druhou je nádherná zrzečka Black and White Teed Suid. Koupila jsem ji nahou a šaty mi pro ni ušila šikovná Martina Paurová, šikulka, která nám sběratelkám obléká panenky. Ušila je podle mého přání a nezapomněla ani na doplňky. Panenka je na rozdíl od první Silky kloubová a tím se mi splnilo velké přání.

Také má certifikát.

Přehlídka mých Barbie je u konce. Doufám, že jsem žádnou nezapomněla v nějaké krabici.

Omlouvám se za případné nepřesnosti v názvech a doufám, že mi ty chybějící pomůžete doplnit.

Doufám, že vás všechny v této nelehké době panenky potěší a dovolí na chvíli zapomenout. Přeji vám všem hlavně zdraví.