středa 3. června 2020

Jihlava - pohled z výšky

Dnes bych vám chtěla ukázat zase jinou část Jihlavy. Využila jsem cesty do města, vzala si foťák a fotila, co mě cestou zaujalo. Nejdřív půjdeme ulicí, kde jsou vilky a kterou jsem kdysi velmi dobře znala. 





Erbenova ulice, kdysi tu neparkovala žádná auta a my jsme o prázdninách na ulici hrály badminton. Byly jsme parta holek, znaly jsme se ze školy. V ulici jsou rodinné domy.


Tady kdysi byla školka



Dnes tu je Národní institut pro další vzdělávání, krajské pracoviště.


Ve vilce napravo bydlela kamarádka a před jejich domem jsme hrávaly.


Další vila ve které také bývala školka. Dnes tu sídlí firma Gordic. 


V této obrovské vile jsem téměř 23 let bydlela, to otevřené okno bylo z pokoje našeho bytu.


Tady bydlela spolužačka.



Zimní stadion.


Park u zimáku, už byl na blogu loni.


Ta paní s taškou přes rameno je naše sousedka. Viděla mě jak fotím a ptala se, jestli jsem jihlavská fotografka. Vlastně tak trochu ano.😉 Tady vidíte část jihlavského opevnění, které se zachovalo. 


Park Gustava Mahlera. Do roku 1939 tu stávala jihlavská synagoga, která byla vypálena jihlavskými nacisty. V pozdějších letech tu byla tržnice.


Překonala jsem svou nechuť k výškám a vyšplhala na vyhlídkovou věž. 


Je odtud krásný rozhled.






Nafotila jsem domy kolem dokola. 


Věžní ulice a Brána Matky boží. Jediná z pěti bran jihlavského opevnění, která se dochovala.






Hřiště pro děti.


Výklad cukrárny, která je u brány.


Brána Matky boží.


Jihlavská radnice.





O kostelu Nanebevzetí Panny Marie jsem už psala na starém blogu tady: http://ruzena57.blog.cz/1911/z-jihlavy.

Kousek od kostela je branka, kterou se projde na parkán. Tam se podíváme příště.

sobota 30. května 2020

Telč podruhé

Dnes dokončím náš výlet v Telči. Ještě pár fotografií než jsme jeli domů.


Před lety objevil můj muž toto malé starožitnictví. Nikdy sem při návštěvě Telče nezapomenu zajít, co kdybych tu objevila nějakou krásnou panenku do sbírky. Ale ani tentokrát jsem si odtud nic neodvezla.


Tady je poněkud zastrčený hotel. Napravo je truhlík s kytičkami před naší oblíbenou cukrárnou. Nechtěla jsem zde fotit, protože před cukrárnou seděly dvě mladé ženy a nemuselo by jim to být příjemné. 


Kolem telčského náměstí je podloubí, které ukrývá různé obchůdky. 




Uličkou se projde k můstku přes příkop ve kterém kdysi někdo choval daňky. 


Myslím, že to pro ně nebylo dobré místo k životu.




Tohle je prý nejužší telčská ulička.






Upravená zahrádka vedle zanedbaného zákoutí.




Tento dům má soukromého majitele, manžel měl příležitost podívat se dovnitř a je prý to tam moc pěkné. 



Z náměstí jsme zase odbočili do uličky.





I tady je obchod se starožitnostmi, ale měli zavřeno. Naštěstí.😉


Ne všechna zákoutí jsou malebná. 




Sběratelka panenek se ve mně nezapře, musela jsem si je vyfotit. 


Pohledem na Ulický rybník se s krásnou Telčí rozloučíme. Pokud vás sem někdy cesty zavedou, určitě se do Telče podívejte. A město bez davů turistů stojí za to vidět.